Kde nic není, ani smrt nebere – aneb nespoléhejme na finanční zázraky, naopak věřme v zdravý selský rozum a důvěřujme základním kupeckým počtům. Peníze nevznikají z ničeho, nedají se vykouzlit, vyčarovat, nepomůže ani složitá matematika, ani sofistikovaný algoritmus, ani rádoby geniální nápad. V momentě, kdy jsou v ekonomice nízké úrokové sazby, buďme obezřetní při nabídce 10% a vyššího, ale i 5% ročního zhodnocení (p. a. – per annum = ročně). Není to sice nemožné, ale pokud to stojí na poctivých základech, má to svoji cenu ve vyšším riziku. Může se to jmenovat, jak chce, může to mít prezentovaný jakkoliv složitý princip, odborně či cizojazyčně znějící název, ale nikdy to nemůže popřít zákon elementární logiky, řídit se kontextem aktuální ekonomické situace a souvztažností k našim individuálním potřebám. Divy a kouzla ponechme v pohádkách, ve financích nemají co dělat. „Risk sice může být zisk“, ale není to nic pro slabší nátury.
Všude dobře, doma nejlépe – aneb když na to nemám, nejezdím k oceánu, do Karibiku, do Dolomit ani ke Středozemnímu moři, ale zůstanu doma. Respektive dovolenou trávím někde v českých luzích a hájích a samozřejmě levněji. Máme to tu krásné, voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách. Za největší hloupost a pošetilost při zadlužování považuji půjčky „na vánoční dárky“ (viz dále „Desatero pro utrácení na Vánoce“) či na věci zážitkového typu, jako je právě dovolená, svatba či oslava narozenin, maturity, státnic, rozvodu. Podle průzkumu jedné banky by si na svatbu byla ochotna půjčit více než třetina mladých lidí a podle výzkumu jiné finanční instituce tak prý učinilo v posledních pěti letech 17 % ženících se / vdávajících se Čechů. Vždyť si to na takové „vypůjčené“ dovolené, svatbě či oslavě ani nemůžeme užít při představě, že ji budeme následující dva roky splácet. Platí proto taktické pravidlo – úvěr nedává smysl tam, kde splácení trvá déle, než je životnost věci, kterou jsem si za půjčené peníze pořídil. To se leckdy týká i nepromyšlených půjček na spotřební zboží a elektroniku. Zde nemohu jinak než ocitovat jedno hebrejské přísloví: „Mnozí dokáží utratit peníze za darebnosti a současně nemají na chleba.“ Musíme si prostě jakýmkoliv způsobem vštípit do hlavy, že „dluh není náš druh“.
Jako zvídavý člověk se neustále ptám lidí, kteří se dostali do problémů se splácením a nakonec to skončí nařízením exekuce, co bylo tou prapříčinou. Většinou je to podobné: „Chtěl jsem si udělat radost a koupil si motorku. Přecenil jsem svoje síly při nákupu nemovitosti na hypotéku a nezvládal splácet. Přišel jsem o dobře placené místo, ale nedokázal jsem tomu uzpůsobit svoje životní náklady. Vzal jsem si úvěr, abych sám mohl půjčit svému bratrovi, ale ten mi nesplácí. Narodilo se nám druhé dítě, s čímž jsme ve svých finančních plánech nepočítali.“ Jednou mě ale jeden pán opravdu překvapil. Řádně nesplácel úvěr a tak přišla exekuce na jeho plat. To je ještě standardní a obvyklé. Když jsem se ho ale zeptal, jak se do této šlamastiky dostal, vyrazil mi dech: „Nabídli mi půjčku, tak jsem si řekl, proč ne.“ Tedy principiálně žádný z důvodů, které jsem uváděl výše. Někteří lidé si dnes už nepůjčují proto, aby si něco konkrétního koupili, splnili si svůj sen, ale prostě jen proto, že vůbec mají tu možnost si půjčit.
Desatero pro utrácení na Vánoce 1) Neberu si půjčku na vánoční dárky ani na Vánoce jako takové, pokusím se nepodlehnout emocím a nákupní horečce, které jsou v tomto čase všudypřítomné. 2) Když už si nemohu pomoci a musím si půjčit, čímž poruším bod 1), učiním tak od seriózních institucí – banky nebo značkové nebankovní úvěrové instituce. 3) Pokud mi nechtějí půjčit instituce z bodu 2), nikam dál nejdu, neboť zřejmě nejsem „úvěruschopný“, a tím se vracím do bodu 1). 4) Pokud jsem porušil bod 1) a nakonec si přece jen půjčil a zároveň jsem úspěšně prošel bodem 2), tak si vyberu správný produkt pro tento krátkodobý účel – např. kreditní kartu, kde při vrácení peněz v bezúročném období neplatím úroky. Už méně vhodný je spotřebitelský úvěr a naprosto mimo jsou tzv. mikropůjčky. 5) Úvěrové nabídky si poté na internetu porovnám stejně, jako to dělám při porovnání ceny jakéhokoliv jiného zboží. Úvěr si neberu pod časovým tlakem i přesto, že se Vánoce blíží a já nemám ani jeden dárek. 6) Takové porovnání je paradoxně srozumitelnější a jasnější, protože u úvěrů existuje tzv. RPSN, tedy celkové náklady za úvěr vyjádřené ročně v procentech, zatímco u cen běžného zboží tomu tak není, a právě tam mohu být nepříjemně překvapen nárůstem vedlejších nákladů (pojištění, poštovné, doprava apod.). 7) Po opadnutí nadšení z Vánoc úvěr svědomitě splácím i přesto, že dárky třeba neměly u obdarovaných úspěch. 8) Nepůjčuji si znovu na splácení původního úvěru na Vánoce. 9) Vedle splácení vánočního úvěru si budu každý měsíc odkládat a vytvářet drobnou rezervu na příští Vánoce, abych si už nemusel znovu půjčovat a porušovat tím opětovně bod 1). 10) Vánoce nejsou jen o penězích a nákladech, přemýšlím, jak je šťastně prožít tak, abych se kvůli tomu nezadlužil a nezbláznil. Pokud už jsou s Vánocemi spojené vyšší výdaje, směřuji je do zvelebení bydlení či do modernizace domácnosti (i to lze pojmout jako dárek), což je svého druhu prospěšná investice. |
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!
NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!