Kniha Patrika Nachera:
Kdo chce psa bít vždycky si hůl najde

Strkat hlavu do písku – aneb exekuce není erekce, nenastane z ničeho nic, nepomine jen tak a neopustí nás bez reakce a rozloučení. Je třeba být s exekutorem v kontaktu, jakkoliv si můžeme i oprávněně myslet, že je exekuce nespravedlivá a neopodstatněná. Řešení je přitom celá řada – podání odvolání, návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu. Hlavní pak je neschovávat se, „nedělat mrtvého brouka“ a nevyhýbat se řešení problému. Zapírat se či nepřebírat zásilky se opravdu nevyplatí. Kromě toho, že skrývat se v době moderních technologií je poněkud naivní. Většina rozhodnutí je dnes beztak doručována tzv. fikcí.

To znamená, že z pohledu zákona je lhostejné, zda dlužník dopis převzal a četl jej, prostě se po určitém termínu předpokládá, že ano. Soudy většinou doručují do místa posledního známého bydliště, obyčejně toho trvalého, dívají se do registru obyvatel. Exekutor si naproti tomu dá větší práci zjistit, kde dlužník skutečně aktuálně bydlí, kde se zdržuje. Po zjištění, že jsme v exekuci, nabídněme věřiteli či exekutorovi realistický splátkový kalendář a dohodu o úhradu dluhu. Tím můžeme zastavit nárůst úroků a dalších nákladů a vyloučíme riziko opětovné návštěvy exekutora u nás doma. P

okud nebude možné uzavřít splátkový kalendář, přemýšlejme, ideálně ve spolupráci s exekutorem, o restrukturalizaci našeho majetku. Rozhodneme se, co je pro nás zbytné, co můžeme prodat a z toho pak uhradit alespoň část dluhu. Omezíme zbytečné výdaje a pokusíme se najít dodatečný zdroj příjmů (čímž rozhodně nemyslím další půjčky). A pokud na splácení svých dluhů opravdu nemáme, je tu ještě možnost projít tzv. osobním bankrotem, kdy podání návrhu k soudu okamžitě zastavuje exekuci (více u přísloví „Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře“).

Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde – aneb když si exekutor usmyslí, stáváme se loutkou v (pro nás) nepovedené hře. To ale neznamená, že se exekutorské „holi“ nebudeme bránit a pasivně přijmeme roli „zpráskaného psa“. Známe to většinou z médií, ale potkat to může i nás – někdo z příbuzných nasázel dluhy, dostal se do exekuce, ale exekutor navštíví nás, jako by se řídil heslem „co nejde silou, jde silou ještě větší“. Nic nepomáhá argumentace, že skutečný dlužník reálně v bytě nebydlí, že veškerý majetek patří nám. Vše marné.

Exekutor nebo jeho zaměstnanec nehne ani brvou, v lepším případě možná odpoví, že máme prokázat, že je majetek náš a nepatří dlužníkovi. Kdo z nás si však schovává účtenky či faktury od všeho, a to roky dozadu? Pokud se k této situaci schyluje (např. víme, že náš bývalý partner má problémy a skutečně jsme v minulosti společně bydleli), sepíšeme si svůj majetek, opatříme si fotodokumentaci a domluvíme se s dvěma či třemi svědky, kteří dosvědčí, že se jedná o náš majetek. Pokud již nepříjemný stav nastal, snižujeme alespoň rizika a možné budoucí následky.

V první řadě sepíšeme „návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu“ (na internetu najdeme vzory, například - www.jakpostupovat.cz/vyskrtnuti_vzor.html). V něm uvedeme, že jsme vlastníky sepsaného majetku, doložíme to dokumenty a požádáme exekutora, aby věci z exekuce vyškrtl. Ani to ale nemusí stačit. Pokud bychom neuspěli, můžeme ještě podat „vylučovací žalobu“ k soudu. Každopádně je potřeba od počátku všechny kroky konzultovat s právníkem, případně o pomoc požádat již zmíněnou poradnu (Asociace občanských poraden - www.obcanskeporadny.cz).