Kniha Patrika Nachera:
Kdo šetří má za tři a nechci slevu zadarmo


27. 07. 2016  00:29     Miroslav Zeman     komentáře (0)

STŘEDEČNÍ SERIÁL - KNIHA KONEC FINANČNÍCH NEGRAMOTŮ V ČECHÁCH: Kdo šetří má za tři, to praví přísloví a stejně tak nechci slevu zadarmo jsou příslový pro zvyšování finanční gramotnosti jako dělaná.

Kniha Patrika Nachera: Kdo šetří má za tři a nechci slevu zadarmo




Kdo šetří, má za tři – aneb nejprve si naspořím, pak případně kupuji, nikoliv obráceně. V dnešní konzumní a spotřební době to funguje přesně opačně – teď si užíváme, „žijeme přece jenom jednou“, a pak to nějak splatíme. Za prvé je to cesta do pekel a do nesvobody celoživotního stresu ze splácení dluhů. Za druhé je nutné neustále připomínat, že štěstí a radost ze života není jen o penězích a hromadění zbytných statků. Prostě se musíme vrátit ke kořenům a naučit se opět normálně žít a rozumně šetřit. To ale neznamená, že nebudeme velkorysí a že „si necháme pro korunu vrtat koleno“. Skromnost a úspornost není lakota, spíše rozumná nenáročnost, a když je potřeba, tak i prostá velkorysost. Finanční gramotnost z mého pohledu není o tom, nekupovat věci, na které nemáme. To by bylo, podle mého názoru, trochu málo. Finanční gramotnost by měla znamenat nekupovat věci i přesto, že si to dovolit můžeme. Navíc to není vždy jen o ceně, jak praví latinské přísloví „často levný džbán chová vznešený nápoj“. Hlavně se kvůli touze po penězích, abychom si za ně kupovali zbytečnosti, nenechme zlákat na úplné scestí: „Kdo šetří, má za tři, kdo krade má za deset“, proto nabízím jinou verzi téhož pořekadla: „Kdo šetří, má za tři, kdo rozumně investuje, má za čtyři.“ Abychom to správně pochopili, šetřit zároveň neznamená nechat peníze tupě ležet bez užitku ladem například na běžném účtu nebo doma v prádelníku.

Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci – aneb pozor na služby a nabídky zadarmo, mohou se pořádně prodražit. Za výlet nebo oběd „zdarma“ jsme zranitelnější, méně pozorní a zároveň ochotnější si koupit nesmysl v hodnotě pár korun za několik tisíc. V tomto případě neplatí ono klasické české: „Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere“, nýbrž nám automaticky musí naskočit jiná přísloví, která nás takříkajíc ochrání před sebou samými: „Zadarmo ani kuře nehrabe“ či „pečení holubi nelítají do huby“. Takže vůči šmejdům platí jediná efektivní taktika – nikam nechodit ani nejezdit. Pokud to udělají nakonec všichni, máme vyhráno. Nulová poptávka vždy znamená i nulovou nabídku. Když nám totiž někdo dává něco zadarmo, je na místě se zamyslet, proč to dělá, jaké má úmysly, nepřehlédli jsme něco, nevzniká nám z toho jiný závazek či nějaká jiná povinnost? To platí samosebou i o různých benefitech, které šmejdi nabízejí a rozdávají přímo na samotných předváděcích akcích, od slev, až po několikadenní zájezdy. Vězte, že ty krásné fotky alpských hotelů jsou na 99 % pouze ilustrační. A nejde tu jen o věci zdarma, bonusy a dárečky.

Když vidíme v obchodě slevu 90 %, musíme se logicky ptát, jak je to možné, jaké jsou důvody a stálo to někdy vůbec tu původní přeškrtnutou cenu? Bohužel ale „lidé více věří očím než uším“, a proto tyto strategie vycházejí a jsou stále naneštěstí působivé.

Když něco, co se prodává na více místech od více výrobců, takže to lze snadno porovnávat, stojí neskutečně málo, mělo by to být pro nás zneklidňující úplně stejně, jako když je něco předražené. Třeba je to v pořádku. Spíše to ale může být nabídka podvodníka, který chce naše peníze, ale vybrané zboží vůbec nemá. Někdy to poznáme i tak, že cena jinak drahého zboží, osciluje těsně pod 5 000 korunami, což je hranice trestného činu (jakkoliv se dnes už škoda sčítá). Když dané zboží ale skutečně existuje a je opravdu až podezřele levné, můžeme také narazit na kradenou věc. A u té platí stejné pravidlo o poptávce a nabídce. Pokud se naučíme svodům na nepřiměřeně a neadekvátně levné věci odolat, snižujeme tím pravděpodobnost vlastního okradení a následného rychlého prodeje pod cenou někomu, kdo takové počestné předsevzetí, na rozdíl od nás, ještě neučinil.

Nechci slevu zadarmo – aneb žádný bonus, sleva, výhoda, prémie není zadarmo. Klient musí něco splnit, dopředu zaplatit, pojistit se, vzít si jiný produkt, poskytnout osobní data, doporučit službu někomu dalšímu apod., zkrátka každá sleva má svoji cenu a je jen na nás, jestli ji akceptujeme a má pro nás přidanou hodnotu. Opět tedy nastala situace, kdy bychom se neměli řídit klasickým příslovím: „Darovanému koni na zuby nekoukej“, nýbrž nám bude více k užitku obezřetnost známá z historického rčení: „Mám strach z Řeků, i když přinášejí dary.“ Nemluvě o případech vysloveného plýtvání, kdy si kupujeme věci nikoliv proto, že je potřebujeme nebo jednoduše chceme, ale pouze a jen proto, že byly v jedinečné, šokující slevě. Co se nám přitom honí hlavou? Snad plán, že pro tyto levné a nepotřebné věci třeba někdy najdeme smysluplné uplatnění.

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!

Konec negramotů



Kniha Patrika Nachera: Kdo šetří má za tři a nechci slevu zadarmo

Diskutovat (0)