Kniha Patrika Nachera:
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti a čím se dále řídit?
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti – aneb přednášky k finanční gramotnosti, televizní pořady o zvyšování spotřebitelských práv, různé publikace, průzkumy či samotná tato kniha nám mohou pomoci v orientaci ve finančním světě, a tím i posílit naše leckdy zbytečně nízké sebevědomí. A to je důležitá, i když nikoliv jediná podmínka pro úspěšné přežití na ekonomickém bojišti. Když se naučíme chápat motivace účastníků trhu, rozšíříme si své obzory, nasajeme informace, seznámíme se s tipy, radami a fintami, je to doslova osvobozující v momentě, kdy se pak máme o něčem reálně rozhodovat. Cílem je snížit pravděpodobnost, že nás někdo nachytá takříkajíc „se staženými kalhotami, když brod byl ještě daleko“ a my se pak v zoufalství budeme chovat jako pověstný „slon v porcelánu“.
Žádný učený z nebe nespadl – aneb nebojme se vzdělávat v každém věku, svět se vyvíjí strašně rychle. V současné době získat informace je snazší než kdykoliv předtím, a to díky rozšíření internetu. Tam dnes najdeme kromě samotných informací i doporučení, varování či recenze samotných spotřebitelů, takže snadno můžeme zjistit, jak se věci mají, a poučit se z chyb jiných zákazníků (více najdete v pasáži „Chyba je věřit všemu, chyba je nevěřit ničemu“). Stejně tak se ovšem vyvíjejí i šmejdi šmejdský. Jejich podvody jsou sofistikovanější, propracovanější, čeština je již v jejich vábivých nabídkách bezchybná (ne jako v naší ukázce níže), vystupování na první pohled důvěryhodné a galantní, podané informace mají na první poslech hlavu a patu. Nemůžeme být samozřejmě neustále v pozoru, ale díky internetu můžeme klasické přísloví „chybami se člověk učí“ rozšířit na aktuální „chybami druhých se člověk učí“.
Ukázka klasického lákajícího mailu, který je ještě plný gramatických a stylistických chyb:
Náš milá email uživatele, jsme upgrade všech poštovních schránek uživatelů a instalaci nejnovější anti virus software ke všechna poštovním schránkám. Uživatelé účty, které ignorovat toto upozornění bude uzamčen a odstraněn. Pokud chcete, aby váš poštovní účet být zachovány a není uzamčen, klikněte na následující odkaz pro potvrzení a aktualizovat váš uživatelský profil http://nesmyslný odkaz.cz S pozdravem Poštovní technická tým |
Komu není rady, tomu není pomoci – aneb když si nedám poradit, budu tvrdohlavý, tak si pak nemůžu stěžovat na politiky, banky, finanční poradce, ekonomy, analytiky, média, zkrátka na nikoho, neboli „pýcha předchází pád“. Z mojí letité praxe vyplývá, že paradoxně nejhůře se radí lidem vzdělaným, kteří si myslí, že jim se to stát opravdu, ale opravdu nikdy nemůže. No a když ta situace nastane, mají neuvěřitelné výmluvy, proč se to přihodilo zrovna jim. To je na samostatnou knihu. Napálených inženýrů, doktorů, docentů je „za korunu kornout“. I pro vysokoškoláky jistě platí, aby „nikdy neříkali nikdy“ nebo vzali na vědomí, že „žádný učený z nebe nespadl“(viz předchozí přísloví). Šance být oklamán či „být nachytán v nedbalkách“ je „neparadoxně“ stejná pro všechny věkové kategorie bez ohledu na vzdělání, vyznání, sexuální orientaci. To je mimochodem jeden ze stereotypů, na které pravidelně narážím, že oklamáni bývají jen lidé s nižším vzdělaním. Ono je to vlastně logické – „ideální“ je přece ošidit a oškubat toho, kdo něco má a zároveň se domnívá, že „drží otěže pevně v rukou“ a má vše pod kontrolou. Je třeba být připraven, bez ohledu na vzdělání, které jsme absolvovali, abychom pak „pozdě bycha nehonili“. Arabské přísloví to vystihuje přesně: „Nevědomost není hanba, ale hanba je, když znalost odmítáme.“
Chytrému napověz, hloupého trkni – aneb tomu prvnímu stačí, aby si přečetl například tuto knihu, věřil svým instinktům a měl v sobě odpovědnost a rozumnou dávku opatrnosti. Druhému nepomůže ani tato publikace, ani přednášky na jakékoliv téma gramotnosti, ani účast na různých seminářích placených z evropských fondů, ani dennodenní varování přes média, a dokonce ani nepříjemná vlastní osobní zkušenost. Zkrátka vždy bude mezi námi určité procento lidí nepoučených, nepoučitelných a tvrdohlavých – s tím se nedá nic dělat, jak se říká „jen neobyčejný blbec se spálí dvakrát o stejná kamna“.
Když se kácí les, lítají třísky – aneb není nutné kácet les kvůli pár uschlým větvičkám. Bohužel se tak dnes děje – kvůli pár lidem, které jsem popsal u přísloví „chytrému napověz, hloupého trkni“, se mění pravidla, upravují zákony, zpřísňují normy a zvyšuje se administrativní náročnost, a tudíž i finanční náklady. Tím se kruh kolem lesa uzavírá a v něm uvízneme všichni bez rozdílu a bez výjimky. Ochrana spotřebitelů a nastavení rovnovážného prostředí je jednou věcí a vodění za ručičku, „pudrování zadečků“ a pečování jako o nesvéprávné pak něco zcela jiného. Snažit se dostat do zákonů úplně všechny situace, které mohou nastat, chránit všechny i proti jejich vůli a především normy tvořit na základě těch, kteří je porušují a zneužívají, nemůže dobře dopadnout. To nám krásně ilustruje jedno latinské přísloví: „Kdo šetří viníky, trestá nevinné.“ Výsledkem je zmatek, ve kterém se nikdo nevyzná, často ani advokáti, nebo dokonce soudci, kteří mají zákony vykládat a aplikovat. Známe to moc dobře – „sejdou se dva advokáti, kteří mají tři právní názory“. Tím se ale vytváří prostor pro různé kličky, úhybné manévry, rozdílné výklady, čehož zneužijí a využijí ti, proti kterým byly původně tyto složité a normálního občana zatěžující normy namířeny – navíc jsme přece v Česku, kde platí (tentokrát v pejorativním významu) ono ve světě známé „zlaté české ručičky“. Nejvíce to pak zkomplikuje život paradoxně těm, kterým to mělo uměle pomoci.
Jakmile se regulace posune do této nesmyslné roviny, jako lavina s sebou strhne i kvalitní a potřebné zákony. Pak může dojít i k tomu, že je přestaneme dodržovat všechny. Nejde jen o kličky, které se nabízejí těm „šikovným“. Kličkovat z donucení totiž začne kdokoliv z nás, protože se podle stále složitějších zákonů prostě nebude dát normálně fungovat a žít. A tak se v tom mácháme my všichni, a to na obou stranách „obchodní barikády“:
ü nákladnější vstupy, a tudíž i dražší výstupy,
ü více povinností pro obchodníky, a proto jejich menší ochota vyjít vstříc klientovi,
ü rozsáhlejší byrokracie pro podnikatele a návazně pak i jejich logická neochota dělat výjimky pro zákazníky,
ü bobtnání státní správy, která to všechno má kontrolovat, a tedy postupné zvyšování nákladů, které se následně promítnou do vyšší ceny zboží,
ü komplikovanější vztahy na jedné straně a zákonitě pak méně srozumitelné podmínky a dokumenty pro stranu druhou.
Vítejte v dnešní realitě, neboli „cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly“.
Hlad je nejlepší kuchař – aneb prožitá nouze, osobní krize, vlastní průšvih jsou sice nepříjemným, ale v důsledku nejlepším učitelem (i pokud tato situace potká někoho jiného, koho známe). Teprve ten, kdo na vlastní kůži zažil třeba osobní bankrot, očistec exekuce, ale především samotnou cestu k těmto nepříjemným důsledkům, může být přirozeným, důvěryhodným a spontánním nositelem pozitivního poselství o změně (stejně jako například vyléčený alkoholik či gambler). Staré známé přísloví „všechno zlé je pro něco dobré“ můžeme rozšířit na osvětové a edukativní „všechno zlé je pro někoho dobré“ nebo použít reverzi klasické hlášky „příklady táhnou“.
A my můžeme potáhnout zase o kousek dál, protože „kdo maže, ten jede“. Každopádně si sami na této cestě připomínejme, že „mozek je jednou z věcí, kterou (zatím) nelze koupit za žádné peníze“, tudíž ho aktivně používejme.
Otázka k zamyšlení – když máte na talíři jídlo, kde jednu jeho část (či určitou ingredienci) zbožňujete a ta druhá vám až tolik nechutná, co začnete jíst jako první?