STŘEDEČNÍ SERIÁL - KNIHA KONEC FINANČNÍCH NEGRAMOTŮ V ČECHÁCH: Aneb proč všechny cesty vedou do Říma? A víte proč? ČTĚTE DÁLE!
Všechny cesty vedou do Říma – aneb čím a jak platit mimo naše území, a to nejen na cestě do Říma. Obecně lze říci, že placení v zahraničí nás bude obvykle stát víc než u nás doma – všechny cesty tedy povedou přes naši peněženku. Ať už půjde o poplatky či určitou ztrátu z převodu měny. Nicméně existují způsoby, jak ušetřit, nebo spíše jak tolik netratit. Často se potkáváme s jedním rozšířeným mýtem, že kurz při platbě kartou u obchodníka (bezhotovostní forma cizí měny, tzv. deviza) je vždy výhodnější než výměna bankovek ve směnárně (hotovostní forma cizí měny, tzv. valuta). Důvodem by mělo být, a je to i logické, že práce s devizami, tedy bezhotovostní operace, je levnější než práce s valutou, tedy s hotovostí. V praxi se ale ukazuje, že to není vždy pravda – kurz, který nám nabídne směnárník, je někdy lepší než kurz, který nám stanoví vydavatel karty (kurz, kterým se odečtou prostředky z našeho účtu po zaplacení kartou). Z toho tedy vyplývá, že při cestě do zahraničí je třeba mít jednak ideálně dvě platební karty od dvou různých asociací (MasterCard, VISA) a jednak i hotovost. Tu lze směnit právě ve směnárnách většinou bez poplatků a zpravidla s lepším kurzem než třeba v bance. Je to jako se vším, musíme prostě hledat. A pokud jde o ty zahraniční cesty, tam záleží, kam jedeme. V některých státech či místech je naopak nutné používat hotovost z hlediska bezpečnosti, protože při použití platební karty je v dané lokalitě zvýšené riziko jejího zneužití.
A u výběru z bankomatů za našimi hranicemi to také není černobílé, protože kromě samotného poplatku je pro nás podstatné, jakým kurzem nám vydavatel karty transakci zaúčtuje (kolik se nám odečte z účtu). U výběru bez poplatku můžeme mít horší kurz, takže nakonec zaplatíme více než při výběru z bankomatu s poplatkem. Při této příležitosti bych upozornil ještě na jednu službu u výběru z bankomatu (i při platbě kartou) – tzv. DCC (Dynamic Currency Conversion), což znamená výdej nebo platbu rovnou po přepočtu na danou měnu. Tato služba je většinou zpoplatněna celkem vysokou částkou a kurz není pro klienty příliš výhodný, mám-li to napsat velmi jemně.
Rada, která by byla praktická pro obyčejného, standardního klienta, je v tomto případě nesmírně obtížná. Chtít po lidech, aby se nejen dívali do sazebníku, zdali daná banka či vydavatel karty má, nebo nemá poplatky za výběr z bankomatu v zahraničí a jak vysoké, ale ještě aby zkoumali, jaký kurz, v porovnání s jinými finančními institucemi, se používá, je vskutku nereálné. Pokud to někdo chce detailněji zkoumat, doporučuji články Dalibora Z. Chvátala na finančním serveru Měšec.cz, který se tématu několikrát obšírně věnoval (klíčové slovo – platba kartou v zahraničí).
No, a když jsme u té zahraniční měny, pojďme na skok ke konverzi měn – převody mezi korunou a eurem, korunou a dolarem a dalšími měnami a zpátky zase na koruny. Je to jedna z oblastí, kde kromě bank fungují specializované společnosti, které se orientují jen na tento druh služeb (např. družstevní záložny Citfin, Akcenta). Orientace pouze na jednu finanční oblast pak umožňuje takové firmě nabízet klientům lepší kurz s minimálními poplatky, čímž můžeme významně ušetřit. Nemusíme mít všechny produkty, od běžného účtu, spoření a investic přes pojištění, penzijní doplňkové spoření, stavební spoření až po specifické služby, jako jsou třeba zahraniční platební styk, konverze měny, pod jednou střechou, v jedné instituci. Samozřejmě, že když někdo posílá do ciziny peníze „jednou za uherský rok“, tak nemá takovou potřebu úspory a efektivního řešení jako ten, kdo například pravidelně obchoduje s firmou ze zahraničí.
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!
NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!
Další články k tématu
