Luděk Niedermayer:
Poplatky mohou ovlivnit i klienti

LUDĚK NIEDERMAYER, VICEGUVERNÉR ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY: Luděk Niedermayer: Poplatky mohou ovlivnit i klienti Praha, 13. 5. 2005 Poplatky mohou ovlivnit i klienti Občané nemají rádi banky. V Česku to platí dvojnásob. Z daní byla řada bank sanována, v jiných zase někteří lidé přišli o peníze. Nyní veřejnost iritují vysoké, mnohamiliardové zisky bank. Zároveň tisk bombarduje čtenáře informacemi o vysokých platech bankéřů. Nově však projevily zájem o dění v bankách státní kontrolní a regulační orgány. Cílem je zřejmě tzv. "umravnit" jejich chování ke klientům. Posun od mnohdy populistických článků v novinách či časopisech k zapojení státních orgánů vyzbrojených vysokými pravomocemi a pracujícími za peníze daňových poplatníků by neměl projít bez povšimnutí. Stavební spořitelny Zkoumání případu vysokých poplatků stavebních spořitelen mělo určitý merit. Klienti jsou u tohoto produktu do určité míry rukojmími instituce, kterou si vybrali. Možnost obrany je omezena. Původcem tohoto problému ovšem nejsou ve značné míře stavební spořitelny, ale pravidla, která stanovil stát. Rozsah subvencí je tak vysoký, že i při účtování vysokých poplatků je produkt bezkonkurenčně výhodný a klienti o něj mají zájem To v kombinaci s omezeným rozsahem tohoto trhu (omezený objem subvencované úložky) musí vést ke vzniku přirozeného oligopolu, tedy stavu, kdy je náklad na vstup do odvětví pro nové účastníky příliš vysoký, počet institucí nabízejících tento produkt malý a konkurence omezena.Další distorzi působí stanovení úrokových sazeb, kdy stavební spořitelna v jednom okamžiku určí klientovi jak úrok na dlouhodobý vklad, tak i fixní úrok na úvěr, hypoteticky čerpaný až v budoucnu. Z hlediska řízení rizik tím vzniká potenciální problém, který by se projevil při pohybu úrokových sazeb. Snaha zmírnit částečně a postupně toto riziko, vytvořené státem určenými pravidly, pomocí zvýšení příjmu z poplatků je de facto jediný způsob, který vůči stavebním spořitelnám mohou použít. Bankovní sektor Zcela odlišná situace je v bankovním sektoru. Na českém trhu působí téměř 40 institucí, které si ostře konkurují. Tato konkurence je ku prospěchu klientů i celé ekonomiky.Bankovní podnikání je velmi nákladné. Rozsah technologií, jejich nárok na bezpečnost a spolehlivost je značný, náklady na fyzickou bezpečnost lidí i peněz neustále rostou a nezanedbatelné jsou i státem uvalené náklady na dodržování regulace. Na tyto náklady si musí banky vydělat. To není možno na nikom jiném než na klientech. Strategie jednotlivých bank při ocenění produktů závisí na reakci zákazníků. Produkty, u kterých klienti jen marginálně reagují na změnu ceny, bude banka oceňovat s jinou strategií, než ty, kde je reakce silná. U nás se tento stav projevuje například velmi ostrou konkurencí v úrokových sazbách na hypotéky (a těžko bychom hledali v našem okolí zemi s výhodnějšími podmínkami), zatím co malá ochota klientů měnit "svou banku" vede k tomu, že projevy konkurence v oblasti poplatků na vkladové straně bilance jsou zřejmě nižší.To ovšem neznamená, že nabídka služeb by neměla být transparentní. Při vytváření produktů pro drobné vkladatele bohužel neexistuje pro banky strategie, kterou by uspokojily všechny. Pro banky jednodušší způsob prodeje "balíčků" produktů naráží na argument, že tímto nutí klienty kupovat služby, o které nemají zájem. Pokud banky zpoplatňují striktně a odděleně každou operaci, a tímto amortizují své náklady na jednotlivé nákladné technologie, uvidí klienti na výpisu z účtu desítky korunových poplatků, které přesvědčení z nadměrných poplatků dále posilují. Zisky bank Je pravdou, že české banky dosahují v posledním období značných zisků. Mám zato, že jejich vysoká ziskovost není dominantně způsobena tím, že by poplatky či marže byly nadměrně vysoké. Rozhodujícím důvodem je, kromě poměrně rychlého růstu odvětví, stále nízký podíl nákladů na příjmech bank, který je dán relativně nízkými mzdami i nižšími náklady na některé investice. Tento polštář se však do budoucna bude postupně snižovat. Kdo má platit náklady? Těmito argumenty nechci v žádném případě ospravedlnit existenci i rozsah zpoplatnění služeb nabízených bankami. Ani argumentovat ve smyslu, že jejich služby jsou levné. Chci jen upozornit na to, že toto podnikání je finančně náročné a náklady bank zaplatí vždy klienti. Proto se zřejmě poplatky za služby nebudou jevit jako nízké nikdy. Struktura poplatků závisí i na chování klientů. A je to i jejich malá ochota změnit ústav, ve kterém mají účet a kde provádějí většinu svých operací, co může oslabit soutěž v této oblasti. Kdyby banky cítily větší reakci klientů na poplatky, byly by také opatrnější při jejich stanovení či úpravách. Důkazem toho je i vysoce konkurenční prostředí v nabídce úvěrů, kde klienti své rozhodování ceně produktu více přizpůsobují a kde konkurence vede k příznivým cenám. Celkově mám zato, že náš bankovní systém je vysoce konkurenční. Předpokládám, že tomu tak bude i nadále. Ale jsem přesvědčen, že to bude zajištěno volnou soutěží na trhu spolu s tržní disciplínou, a nikoliv pomocí šetření Úřadu pro hospodářskou soutěž či České obchodní inspekce. A nejsem si jistý, zda náklad na toto šetření je nejlepším vynaložením peněz daňových poplatníků.