Na co si dávat pozor při výběru korporátních dluhopisů

Emitent

Přirozeně každý korporátní dluhopis má svého emitenta. Může to být jméno zvučné, nebo naopak úplně neznámé. Samotným jménem se řídit nemůžeme. Leckdy je nově založená společnost kapitálově stabilnější, než nějaká známá firma ve finančních problémech. Není složité založit si firmu s chytlavým názvem a nalákat na něj investory. Pokud jde o společnost z nějakého velkého konsorcia firem, obecně platí, že čím blíže je emitent k firmě, která opravdu generuje zisk, tím nižší bude riziko nesplacení.

Hlavní aranžér, vedoucí manažer emise, administrátor, právní poradce emitenta, distributor

Jakkoliv tato slova znějí složitě, jedná se o články, které na přípravě dluhopisu spolupracují. Pokud se jedná o někoho, kdo má s dluhopisy zkušenosti, může to být mnohem větší jistotou, než fakt, že prospekt dluhopisu schválila ČNB. Pokud emisní podmínky připravuje renomovaná právní kancelář, zcela jistě bude jeho kvalita vyšší, a tím pádem také vyšší ochrana investorů. Pokud je vedoucím manažerem nějaký regulovaný subjekt (banka, obchodník s cennými papíry) dojde zaprvé k důkladnému testu emitenta (ten sice nemusí být zárukou úspěšného splacení, ale pravděpodobně učiní hlubší kreditní analýzu než většina investorů) a zadruhé k nabízení, které neporušuje zákon. Tedy investorům, kterým korporátní dluhopis může být vůbec nabídnut.

Povaha nebo status dluhopisu

Toto je poměrně široká oblast. Základním ukazatelem je podřízenost/nepodřízenost a zajištění/nezajištění emise. Jistotu splacení zvyšuje, pokud je dluhopis nepodřízený a zajištěný. Nepodřízený znamená, že nebude podřízen jakýmkoliv dalším dluhům emitenta. Do jeho splacení tak emitent nebude mít prakticky přístup k bankovnímu financování, protože banka podřízené půjčky dává velmi nerada, případně jen s velmi vysokým výnosem. A všechny další vydané dluhopisy budou stát na stejné úrovni s vaší pohledávkou. Zajištění také může být zajímavou pojistkou. Záleží ale na podobě. Pokud je zajištěna nehmotným majetkem nebo třeba pohledávkami, jde o kvalitní pojistku. Na druhou stranu, záruky a jištění akciemi jiné společnosti, která nemá žádný majetek, investorům rozhodně jistotu nepřidají.

Splatnost

V českém prostředí je i splatnost velmi důležitá. Korporátní dluhopisy tady totiž mají jen omezený trh a šance je prodat před splatností s sebou nese dodatečné náklady, snížení očekávaného výnosu a mnohdy není vůbec možná. Tady jednoznačně platí, že čím vyšší je kredit hlavního aranžéra emise, tím větší je šance na odprodej před splatností. Často totiž banka nebo obchodník s cennými papíry zajištuje (ale negarantuje) sekundární trh s emisí, kterou nabídla svým klientům. V aktuální situaci, kdy se obecně očekává ještě lehký nárůst sazeb, by měl investor preferovat spíše kratší splatnosti. Řekněme do pěti let, především pokud se jedná o dluhopisy s fixním výnosem. Pokud by totiž sazba nějak výrazně vzrostla, ostatní se vám budou smát, a nakupovat dluhopisy s mnohem vyšším výnosem a třeba i nižším rizikem.

Účel emise

Je vhodné, když je výtěžek z emise použitý na něco, s čím má emitent (nebo ovládající společnost) zkušenosti. Zarazit by investora mělo, že si papírna půjčuje na development, nebo developer na papírnu. Byť je to nadsázka a emise jsou často bezúčelové, přirozeně se vyplatí půjčovat peníze na projekty, které emitentovi přinesou vyšší přidanou hodnotu a co nejdříve mu umožní splatit své dluhy.

Objem emise

Byť by to malé investory nemuselo ani zajímat, je to důležitý údaj. V případě, že si emitent půjčuje velmi málo, vzbuzuje to nedůvěru, proč mu tak malý obnos nepůjčí banka. Naopak v případě velkých emisí v řádech stovek miliónů korun zase musíme posuzovat, jestli si emitent nevzal velké sousto a jestli tomu vůbec odpovídá jeho vlastní kapitál. Příprava dluhopisové emise něco stojí, částečně i fixní náklady. Do objemu 100 mil. CZK si například emisi s prospektem nedokážu moc představit, protože by podíl nákladů na přípravu byl neúměrně vysoký.

Měna

Nabízené výnosy by neměly být u stejného dluhopisu v různých měnách totožné. Každá měna sebou nese například jinou základní úrokovou sazbu. Pokud investujete v nějaké exotické měně, musíte počítat také s měnovým rizikem. Vydělat 100 000 ukrajinských hřiven totiž znamenalo před pěti lety vydělat dvojnásobné množství českých korun, než jaké vyděláte dnes. Pokud máte dluhopis s fixním výnosem, inkasujete sice stejně ve hřivnách, ale dramaticky méně v českých korunách.

Obchodovatelnost

Drtivá většina dluhopisů, které se dostanou drobnému investorovi do rukou, nejsou burzovně obchodovatelné. Dluhopis lze zařadit k obchodování na veřejném trhu – v našem případě většinou na Burze cenných papírů v Praze. Ale jsou s tím spojené určité náklady a náročnost reportingu emitenta. Kotace na burze hraje velkou roli u objemově významných emisí, které se prodávají především institucionálním klientům. Přesto pak může většina zobchodovaného objemu putovat i mimo tento regulovaný trh.

Listinná vs. zaknihovaná forma

V dnešní době je naprostým standardem, že dluhopisy jsou zaknihované v Centrálním depozitáři cenných papírů a mají své unikátní identifikační číslo, tzv. ISIN. To pro investora představuje pohodlí a určitou jistotu, že mu jeho dluhopis nemůže nikdo odcizit. Listinné dluhopisy jsou dnes již přežitou investicí.

Konstrukce výnosu

Základním typem výnosů, které držitelům z dluhopisu plynou, jsou fixně nebo variabilně stanovené kupony. Dluhopis může být emitován také s tzv. diskontem. V tom případě kupují investoři dluhopis pod jeho jmenovitou hodnotou (například za 75 %) a až při jeho konečné splatnosti, pokud vše dobře dopadne, dostanou zpět 100 %. V období rostoucích sazeb je přirozeně výhodnější dluhopis s variabilní sazbou, která je tvořená přirážkou nad nějakou mezibankovní sazbu – například šestiměsíční PRIBOR. V případě poklesu se zase radují investoři s fixní sazbou, avšak za předpokladu, že drží dluhopis až do splatnosti.

Výše výnosu

Méně je někdy více. Třídit dluhopisy čistě podle výnosu se nevyplácí. Konečná výše výnosu je stanovena na základě kreditní analýzy emitenta a dalších faktorů. Při úpisu se standardně stanovuje jako přirážka nad běžnou mezibankovní sazbu PRIBOR. U bankovních emitentů může být přirážka jen desetinky procent, u začínajících společností se vyšplhá třeba až k deseti procentům. Neexistuje jednoduché vodítko, ale vždy je dobré selským rozumem posoudit, jestli emitent podniká v takové oblasti, která mu zajistí dostatečný zisk, aby jím vůbec pokryl své úroky. Vzhledem k rostoucímu trhu korporátních dluhopisů se nabízí také srovnání. Ke srovnatelné emisi ale vždy rovnou připočtěte pohyb úrokových sazeb. Pro představu, základní úroková sazba vzrostla od začátku roku 2018 o 1,5 %. Proto by podobný dluhopis se stejnou splatností měl dnes vynášet cca o 1,5 % více, než tomu bylo před rokem a půl.

Kovenanty

Kovenanty jsou závazky emitenta nad jeho právní povinnosti. Investor by je měl bedlivě sledovat, protože pro něj zvyšují jistotu splacení dluhopisu. Emitent jimi projevuje určitou ochotu a zavazuje se udržovat zadlužení a vlastní kapitál na „rozumných“ úrovních. Kovenanty samy o sobě nikdy nepokryjí veškerá rizika. V případě jejich porušení ale mohou držitelé dluhopisu například svolat schůzi vlastníků a požadovat na ní předčasné splacení. Tím třeba předejdou nejhoršímu, tedy že jim nebude vrácen ani kousek jistiny.

Tento výčet hlavních parametrů ukazuje, že dluhopisy nebudou zas tak jednoduchou cestou k vysokým výdělkům. Na druhou stranu není taková věda posoudit základní rizika a oddělit zrno od plev. Přejeme Vám hodně štěstí při výběru a hlavně atraktivní výnosy.