Největší problém je lehkomyslnost a nerozvážnost žadatelů o úvěr, říká David Bystrzycki, generální ředitel Home Creditu

BP.com: V minulém roce se v rámci několika projektů o finanční gramotnosti tuzemských spotřebitelů hodně hovořilo, médii proběhlo několik osvětových kampaní. Pociťujete v segmentu v oblasti spotřebitelských úvěrů nějaké zlepšení?

Rok je zřejmě příliš krátká doba na to, aby se lidé zcela přestali nezdravě zadlužovat. Na celkovém „klimatu“ ohledně spotřebitelských úvěrů se podílí nejen osvětové kampaně na zvýšení finanční gramotnosti, ale zejména celkový legislativní rámec tohoto odvětví. Na začátku letošního roku začal platit zákon o spotřebitelském úvěru, jehož cílem je posílení práv spotřebitele a jeho lepší informovanost. Objektivně můžeme říci, že solidní finanční instituce se se zákonem ve svých obchodních aktivitách vyrovnaly a klient půjčující si u prověřeného věřitele obdrží informace, které k zodpovědnému rozhodnutí potřebuje.

Co však zákon nepostihl, je „šedá zóna“, půjčovatelé beze jména, kteří se zaměřují na lidi ve finanční tísni, nezaměstnané, bez minimálního finančního vzdělání, lidi na kraji dluhové pasti. Těm banka ani solidní nebanka nepůjčí, zatímco věřitel ze šedé zóny ano. Ví totiž jistě, že své peníze zpět dostane z přemrštěných sankcí atd. Tento „byznys“ není v podstatě popsaný ani regulovaný, přitom experti odhadují, že se může týkat až 20 % rozpůjčovaných peněz.

 

BP.com: Kde vidíte v praxi největší vědomostní rezervy žadatelů o úvěr (včetně těch, kterým nakonec úvěr neposkytnete)? 

Vědomostní rezervy nejsou podle nás ten největší problém. Spočítat si z počtu splátek a jejich výše, kolik klient nakonec přeplatí, není složitá matematika a zvládnout by to měl snad každý. Navíc dnes už tuhle sumu vidí spotřebitel automaticky vypočítanou na předsmluvním formuláři.

Problémem je lehkomyslnost a nerozvážnost žadatelů – např. zhruba 15 % žadatelů zamítáme kvůli záznamu v úvěrovém registru Solus. Ti lidé tedy vědí, že dluží, ale i přesto si chtějí půjčit další peníze. Stejně tak si pro půjčku přicházejí nezaměstnaní nebo lidé do žádosti vyplňují vyšší příjem, než ve skutečnosti pobírají. Klienti také často vycházejí z aktuálních možností a nehledí do budoucnosti – ztráta práce, dlouhodobější nemoc, mateřská dovolená a v té souvislosti výpadek jednoho příjmu. Toto jsou časté příčiny selhání se splácením.      

Ne vše se ale dá svádět na neznalost spotřebitelů – složitost výpočtu některých parametrů úvěru je alarmující a i jejich mediální výklad tomu přispívá. Vzorec výpočtu RPSN je otázka pro vysokoškolsky vzdělaného matematika a stejně tak ne vždy platí médii prosazované čím nižší RPSN, tím méně klient přeplatí. Viz tabulka:

 

BP.com: V souvislosti s finanční (ne)gramotností bývá zmiňován fenomén "půjček na dovolenou". Jak se poptávka po tomto produktu dlouhodobě vyvíjí ve vaší společnosti? Máte srovnání s trendem v zahraniči?

Nedémonizujme prosím dovolené na splátky, to není vysoce rizikový úvěrový produkt. Dovolená na splátky nemá takový potenciál jako třeba nábytek, elektronika nebo domácí doplňky. Naprostá většina lidí platí zájezd hotově, splátkujeme, odhadujeme, jednotky procent z prodaných zájezdů. Tenhle podíl ještě snížila krize, lidé se mnohem víc a pečlivěji rozhodují, za co peníze vydají. Jsou zodpovědnější a je pro ně jednodušší vzdát se dovolené než třeba pračky.

Průměrně na dovolenou půjčujeme něco přes 20000 korun a lidé kupují hlavně levnější zájezdy do Středomoří. Typický úvěr klient splácí kolem deseti měsíců, což je jeden z nejkratších úvěrů v našem portfoliu.

Obecně účelové úvěry, kde klient investuje do nějakého konkrétního zboží a služby, jsou kratší (zpravidla se splatností do dvou let) a nižší (do 20 tisíc). Z hlediska rizikovosti se účelové úvěry vyznačují nižším podílem počtu úvěrů v prodlení. Na opačném konci jsou neúčelové hotovostní úvěry, které mají mnohem delší splatnost a ne vždy je klient použije na zboží trvalejší hodnoty. Jeho motivace splácet se tak obecně může snižovat.

 

Foto: www.homecredit.eu