Některé bankovní poplatky zrušil zákon, regulace ale dlouhodobě nepomůže

Jak to? Tak jako v každém případě státní regulace proti soukromému sektoru i v bankovnictví platí, že motivace vytvářet zisky v soukromém sektoru je několikanásobně vyšší než motivace státních úředníků toto jednání efektivně potlačovat. Proč? Když vydělám korunu jako podnikatel, zůstane mi (či majiteli firmy) v kapse. Když jakožto státní úředník ušetřím korunu či získám korunu pro stát (třeba tak, že odhalím krácení dní), nic z toho nemám.

BANKY SBOROVĚ RUŠÍ PROTIZÁKONNÉ POPLATKY ZA ZRUŠENÍ TRVALÉHO PŘÍKAZU

Těch příkladů z oblasti bankovních poplatků bychom mohli najít hned několik. Například takový poplatek za zrušení účtu. Poté, co regulátor v minulosti na základě výkladu legislativy bankám přikázal nepenalizovat klienty za to, že si u ní chtějí zrušit účet (tj.: „Nevybírejte poplatky za zrušení účtu u klientů, kteří u vás mají účet déle než 12 měsíců“), trvalo řádově minuty, než se v hlavách bankéřů zrodil plán, jak toto obcházet – u bank sice bylo možné zrušit účet „zdarma“, ale některé z nich začaly vybírat poplatky za každý trvalý příkaz nebo inkaso, které bylo nezbytné ukončit při rušení účtu.

Největší vítr v bankovních poplatcích udělal zejména zákon o platebním styku (účinnost od 1. listopadu 2009) a pak také zákon o oběhu bankovek a mincí (účinnost od 1. července 2011). Naposledy jsme psali o stanovisku ČNB k poplatku o zrušení inkasu a trvalého příkazu, které musí dle jejich výkladu zdarma nejen při rušení účtu, respektive musí existovat alespoň jeden způsob, jak to provést bez poplatku – viz odkaz výše. Předtím jste se mohli dočíst o tom, že vklady v hotovosti na přepážce banky jsou zdarma díky zákonu o oběhu bankovek a mincí z poloviny minulého roku. Ačkoliv je zřejmé, že tímto zákonem nedošlo k úplnému zrušení poplatku za vklad v hotovosti (jak některá média mylně informovala), resp. že se mohou vyskytnout situace, kdy si banka bude poplatek oprávněně účtovat, nikdy to nesmí být v případě, že klient hradí závazek vůči bance. Touto úhradou může být například splátka spotřebitelského úvěru, úhrada kontokorentu nebo ve smlouvě stanovený závazek o výši měsíčního vkladu na depozitní účet. Tabulka všech doteď zrušených poplatků je uvedena níže.

POPLATEK ZA ZRUŠENÍ VKLADU ZRUŠEN ZÁKONEM? NE ZCELA, TADY JE PŘESNÝ VÝKLAD.

Ačkoliv se může zdát, že regulace poplatků je pozitivní věc, bylo by chybou to tak vnímat a vzývat k jejich hromadnému zakazování. To by totiž nebylo správné. Finanční sektor by měl být trhem jako každý jiný, tedy trhem, kde základní vývoj ukazují zákony nabídky a poptávky. O existenci či neexistenci poplatků se nesmí rozhodovat ve Sněmovní ulici (Poslanecká sněmovna PČR), ani v ulici Na Příkopě (Česká národní banka), ale na trhu prostřednictvím jednání spotřebitelů. Jestliže existují banky, kde jsou poplatky nulové nebo velmi nízké, měli by se klienti starat sami, a nikoliv „tupě“ hledat pomoc pod křídly nejhoršího hospodáře na planetě zemi – státu. Pokud se totiž bude nezanedbatelný objem klientů (a jejich peněz) přesouvat z dražších bank do těch s nižšími poplatky, budou na to muset zareagovat i tito velcí hráči. Jen takový postup přinese ovoce a nebude ho moci obejít tak, jako zákony, které se (nejen) v tuzemském prostředí bůhvíproč nedaří udělat tak, aby v nich nebyly myší díry vyzývající k obcházení zákona. Je třeba si uvědomit, že cílená regulace bankovních poplatků je zcela nesmyslná, a to i pokud se bavíme o těch nejabsurdnějších z nich. Pokud nám poplatky vadí, jděme do bank, kde je platit nemusíme!

TABULKA

 * při splnění vymezených podmínek