Novelizace zákona o spotřebitelském úvěru není samospasitelná, varuje Navigátor

„Zákon, jak byl schválen, jednoznačně pozitivním způsobem pomáhá kultivovat trh spotřebitelských úvěrů a vychází vstříc obraně spotřebitelů,“ hodnotí profesor Michal Mejstřík, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a jeden ze spolutvůrců projektu Navigátor bezpečného úvěru. Jak ale Mejstřík zároveň dodává, měla by být novelizace zákona jen jednou z cest, jak stát spotřebitele chrání. „Bez systematické podpory projektů finančního vzdělávání bude jakákoli novelizace bezzubá,“ říká Mejstřík a zároveň dodává: „ Je také zapotřebí, aby dohledové orgány, jako Česká obchodní inspekce, vyvíjely větší aktivitu směrem k těmto neprůhledným a neférovým poskytovatelům spotřebitelských půjček a aby začínaly u těch nejhorších.“ Jak projekt Navigátor bezpečného úvěru nedávno zjistil z průzkumu, který realizovala agentura GfK, Češi jsou při zajišťování úvěrů velmi lehkomyslní, stále velké procento z nich nečte ani smlouvy, které podepisuje, a nevyzná se v základních termínech typu co je RPSN, úroková sazba nebo splatnost, které jsou ve smlouvách používány. Snadno tak podlehnou neférovým praktikám lichvářských poskytovatelů úvěrů.

Lichváři navíc již před novelizací zákona často překračovali zákon, nebo se pohybovali na jeho pomezí. „Bohužel kontrola nekalých praktik, respektive jejich eliminace, je v tuto chvíli minimální,“ upozorňuje Mejstřík. Mnoho ze spotřebitelů, kteří naletí podvodným nabídkám na sloupech veřejného osvětlení, nebo rozesílaných prostřednictvím emailu či formou SMS následně ani neví, jak se bránit v případě, že podepíší špatnou smlouvu, nebo mají s poskytovatelem úvěru problém. „Lidé si na nepoctivé věřitele mohou stěžovat například u České obchodní inspekce, České národní banky případně u České leasingové a finanční asociace. Nicméně v případě sporu plynoucího ze smlouvy mezi dlužníkem a věřitelem rozhoduje pouze příslušný soud či finanční arbitr,“ upřesňuje Petr Teplý, výzkumný pracovník na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a další ze spoluautorů Navigátora bezpečného úvěru. Je přitom velmi pravděpodobné, že šedá zóna poskytovatelů úvěrů bude hledat cesty, jak zpřísnění poskytování úvěrů obejít.

„Je potřeba jednoznačně posílit činnost dohledových orgánů, které by měly realizovat pravidelné preventivní kontroly nekorektních společností, které nespadají pod žádnou kontrolu České obchodní inspekce, a zároveň spotřebitelům jednoznačně sdělit, jakou cestou se mohou bránit, respektive na koho se mohou obrátit v případě, že byla jejich práva poškozena,“ míní Mejstřík. Logická cesta se pak ukazuje v rozšíření pravomocí dozorových orgánů i na společnosti, nad nimiž v tuto chvíli kontrolu nemají. „Problémem zůstává, že úvěrových predátorů jsou na českém trhu desetitisíce, avšak počet jejich kontrol ze strany Česká obchodní inspekce a České národní banky zůstává řádově pouze ve stovkách ročně, což je zjevně nedostatečné. Za úvahu by stálo i povinné licencování všech subjektů poskytujících spotřebitelské úvěry v ČR. Seriózních společností by se to ale prakticky nedotklo, naopak by to rozhodně zredukovalo lichváře, a o to jde především,“ dodává Teplý. „Je dobře, že se zpřísňují zákony, ruku v ruce s tím ale bezpodmínečně musí jít také dohled jejich dodržování a vymáhání postihu u těch, kdo je obcházejí. Regulatorní a dozorové instituce by však neměly usnout na vavřínech po přijmutí této novely,“ apeluje Petr Teplý, a dodává: „Je zapotřebí, aby Česká obchodní inspekce zintenzivnila svoji práci, a to především u těch nejhorších poskytovatelů na trhu.“ Podle něj dnes spotřebitelé nemají mnohdy možnost dopředu poukázat na podvodného poskytovatele spotřebitelského úvěru. Řešení poté, co si špatný úvěr někdo vzal, je potom velmi komplikované. „Berme novelizaci zákona jako další dobrý dílek do skládanky širšího portfolia opatření, jak ochránit spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním, a věříme, že stát se stejně zodpovědně postaví k jeho dalším částem,“ komentuje Michal Mejstřík. „Neberme ale schválenou novelizaci zákona o spotřebitelských úvěrech jako samospasitelnou, která vyřeší problémy spojené s lichváři,“ uzavírá Mejstřík.