Očima podnikatele - Elity s instinkty účetních


20. 04. 2011  00:26     Tomáš Březina     komentáře (1)

Před několika lety jsem vedl rozhovor, resp. byl jsem spíše posluchačem příběhu velmi vysokého manažera nadnárodní společnosti, která měla a má zásadní, strategický význam pro celé ekonomické prostředí.





Popsal mně, jak náročný a vyčerpávající byl jeho přijímací pohovor v sídle mateřské společnosti. Trval celých dvanáct hodin, on byl jedním z desítek uchazečů o kýženou pozici. Zkoušející personalisté je úmyslně vedli do stavu vyčerpání a stresu. Nakonec byl vybrán. Po letech sebral odvahu a zeptal se svých nadřízených, proč byl vybrán právě on a nikoliv někdo z jeho konkurentů. Víte, pane kolego, Vy jste opravdu nejlépe splňoval naše představy. V okamžiku přijetí jste byl 54 let stár. Jste bezpochyby nesmírně inteligentní a výkonný. Máte osobnostní rysy a věk, které jsme na tuto pozici potřebovali. Věděli jsme, že budete skvěle plnit uložené úkoly, plně respektovat naši firemní kulturu. Váš věk přímo předurčoval, že nás nebudete denně zahlcovat dynamickými a dravčími nápady, ale poctivě a svědomitě plnit naše normativy, přání a příkazy. Tak zněla odpověď… Eufemisticky řečeno, nevyprávěl mně to s bůhvíjakým nadšením ze svojí kariéry. A já byl a jsem šťastný, že mám kariéru jinou.        Před pár lety jsem několik z nejvyšších manažerů v různých bankách požádal o vysvětlení, co to jsou tzv. hedgeové fondy. O jejich definici, význam, smysl. Protože jsem přirozeně nedůvěřivý k cizím slovům, k neznámým funkcím a k úvahám, že ekonomické záležitosti malé, jež jsou zřejmé v každé spořádané rodině, jsou odlišné od ekonomiky velké. A také jsem je trochu zkoušel. Netušil jsem, jak za pár let budou hedgeové fondy frekventovaným pojmem v souvislosti s finanční krizí. Někteří z oslovených byli málomluvní, jiní mnohomluvní, nikdo mi nevysvětlil nic. Ten nejupřímnější mně šeptal, že u nich v bance o tom mají tlustospisy, které však nikdo nečte a už vůbec jim nikdo nerozumí.      Elity jsou (dle Akademického slovníku cizích slov, Academia Praha, 2000) část společnosti, která vyniká v některém oboru lidské činnosti. Ze sociologického hlediska malá skupina jedinců zaujímajících v důsledku svého společenského zařazení privilegované postavení.      Podnikání je v obchodním zákoníku definováno jako „…soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“ Byznysmenem je (dle Akademického slovníku cizích slov) ten, kdo se věnuje rozsáhlejšímu obchodnímu podnikání. Bankéřem je (dle Akademického slovníku cizích slov) majitel banky, finančník zabývající se bankovními obchody.      Nevím, proč se, vzhledem k výše uvedeným definicím i vzhledem k selskému rozumu, většině tzv. známých lidí z ekonomické sféry říká byznysmeni, bankéři, stratégové, podnikatelské elity … a bůhvíjak ještě. A také ještě vlivní lidé.      Majitele banky v Česku bohužel téměř nemáme. Nemůžu si pomoci, nemáme zde bankéře. Máme zde bankovní úředníky, kteří jsou obvykle lépe placeni, než jiní úředníci a kteří obvykle lépe a usilovněji než státní úředníci vykonávají striktně určenou a mantinely vymezenou práci. Svým klientům často říkají, že oni by rádi, ale… Ti nejvýše postavení bankovní úředníci, občas dokonce čeští, reportují svým zahraničním majitelům a z definice by měli být těmi nejchytřejšími, nejschopnějšími a nejlepšími úředníky v bance umístěné zahraničními majiteli v České republice. Často jimi jsou. Jejich zásadním úkolem je poslat majitelům desítky miliard Kč zisků, které jimi spravované banky v České republice vytvořily. Naopak, jejich úkolem není prosadit u majitelů banky české úvahy o společné měně. Jejich úkolem je sdělovat a prosazovat názory majitelů bank např. na přijetí eura v Česku. A vůbec prosazovat jejich názory a cíle v českém prostředí. Jsou za to královsky placeni.      Máme málo byznysmenů. Jednak se málo ředitelů firem věnuje rozsáhlé obchodní činnosti, jednak jsou to většinou opět úředníci, či nositelé jiných názorů. Téměř vždy však lidé, kteří se primárně věnují udržení svojí pozice ve velké nadnárodní či státní společnosti, kteří se věnují udržení a prosazení zájmů jimi spravované společnosti na našem území, na našem trhu a kteří se zodpovídají svým německým, rakouským, anglickým, francouzským, korejským, americkým, japonským a dalším šéfům. Plní jejich příkazy, řídí se jejich firemní kulturou, zásadně odvozenou od firemní kultury mateřské společnosti, tj. mateřské země, vyplňují jejich hlášení, sestavují jejich tabulky. Velmi často na ně nadávají a nemají je často v úctě. Protože si myslí, že jsou lepší úředníci, než jejich nadřízení úředníci. Občas mají pravdu. Jejich úkolem je optimalizovat zisky jimi spravované pobočky a tudíž rozkvět mateřské firmy. Jejich úkolem není prosadit u nadřízených úředníků a byznysmenů české úvahy o společné měně. Jejich úkolem je sdělovat a prosazovat názory nadřízených zahraničních úředníků a byznysmenů např. na přijetí eura v Česku. A vůbec prosazovat jejich názory a cíle v českém prostředí. Jsou za to královsky placeni.      V Českérepublice máme mnoho podnikatelů. Velkých i malých. Většina je poctivých a platí daně ve prospěch České republiky, ačkoliv si česká veřejnost myslí spíše opak. Dle statistických dat tvoří malé a střední podniky 99% všech podniků v ČR. Zabezpečují cca 60% zaměstnanost, podílí se z více než 55% na výkonech a přidané hodnotě. V těchto datech nejsou uvedeny velké české firmy. Od množiny vlivných Čechů popsaných výše se podnikatelé významně liší. Měli a mají odvahu si založit vlastní účet, najmout vlastní zaměstnance a začít sami pracovat. Nést odpovědnost za sebe i za zaměstnance. Netlumočí cizí názory, nevyplňují cizí tabulky. Tvoří (od svojí určité velikosti) vlastní tabulky a nutí vlastní zaměstnance, aby jim je vyplňovaly. I s tím rizikem, že si o nich zaměstnanci v tu chvíli myslí, že jsou blbci. Ale oni myslí, mají vlastní názory a obvykle je říkají. Většinou si nemyslí, že jsou vlivní. Naopak si myslí, že žijí smysluplný, reálný, nikoliv virtuální život. Ale hlavně ví, že hospodářskou prosperitu české republice nepřinesou žádná měnová, ekonomická, zahraničně-politická kouzla. Prosperitu, a tím i respekt a úctu zahraničí, přinese kvalitní, seriózní, dlouhodobá práce na standardních základech a selském rozumu. Za těchto předpokladů můžeme naše konkurenceschopné výrobky směňovat třeba za pazourky.


Očima podnikatele - Elity s instinkty účetních

Autore děkuji,
velmi výstižný článek....
Diskutovat (1)