Paradoxy České ekonomiky. Díl III.

Platy naše západní sousedy nedohánějí

Tuzemské platy jsou velké téma ekonomiky. I přes všechnu snahu 25 let po revoluci jsme se západním platům prakticky nepřiblížili. Průměrná hrubá mzda činí v České republice pouze 27 000 korun. Jak se zdá na první pohled a na naše běžné poměry tato částka zajímavá, činí v přepočtu pouze 1000 Euro. Takový Němec si průměrně vydělá 3 000 euro hrubého, tedy třikrát tolik. Opravdu tři Češi vytvoří hodnotu jako jeden Němec? V některých sektorech to tak bohužel je. V jiných nikoliv, ale lidé i zaměstnavatelé, kterým se to hodí mnohem více, jsou s běžnou mzdou svázáni. Lidé v regionech se tak neodváží říci zaměstnavateli třeba o 40 tisíc korun, byť i tato mzda by byla na polovině mzdy Německé. Takového člověka by zaměstnavatel ani nezaměstnal, protože by mu musel vyplácet mzdu, která prostě není obvyklá. Nic na tom nemění, že by mu zaměstnanec svou prací vydělal mnohem více. Abychom začali skutečně dohánět mzdy v Německu, Rakousku nebo Nizozemí, musely by růst minimálně o 8 až 10 procent ročně. Při takovém růstu by se mzdy zhruba za osm let zdvojnásobily. Tedy činily by 54 tisíc korun a stále by nedosahovali průměru dnešních mezd Německých. Musíme si uvědomit, že i Německé mzdy rostou a při 2 procentním růstu budou za osm let činit 3 600 Euro, tudíž se nám mírně vzdálí.

K Německým mzdám nás přiblíží i očekávané posílení koruny

Kritizovaná intervence ČNB, která drží korunu na 27 korunách za Euro, má příští rok skončit. Hodnotě měny pak má posílit ke 25 až 24,5 korun za Euro. Co to udělá s našimi platy? Zůstanou sice stejné, ale jejich hodnota v Euro se zvýší. Zatímco nyní průměrná mzda činí 27 000 korun, což představuje právě rovných 1 000 Euro, po posílení hodnoty koruny se skokem tato hodnota zvýší na 1 100 Euro, tedy o 10 procent. K Německým 3 000 Euro to má stále daleko, ale buďme rádi za jakékoliv přiblížení či zvýšení.

Zvyšování mezd se zaměstnavatelé brání

Zvyšování mezd se zaměstnavatelé přirozeně brání. Typické je to u zahraničních firem, které zaměstnávají levnou pracovní sílu a zaměřují se pouze na zhodnocování její manuální práce. Jakékoliv zvýšení mzdových nákladů tak pociťují tyto firmy velmi citlivě a při překročení určité hranice už se jim vyplatí přesunout výrobu do zahraničí. To však neplatí u firem, jako jsou Škoda či Bosh, nebo Siemens, které v České republice nejen vyrábějí, ale mají zde i vývoj a inovační centra. Tyto firmy, i když jsou v cizích rukou, počítají s Českou republikou i do budoucna a vytvořili si tak z naší země základnu pro svůj další rozvoj. Mzdy u těchto firem tak bývají vyšší a tyto firmy také více investují a inovují. Bohužel takových firem není většina.

Růstu mezd se brání i podniky s tuzemskými vlastníky. Musí jim být přitom jasné, že s nízkými mzdami nemůžeme do budoucna obstát. Předmětem sporu je tak rychlost růstu mezd. Bohužel při dosavadním tempu růstu mezd se svým západním sousedům ani nepřibližujeme ani je nedoháníme, což musí být jakémukoliv zaměstnavateli jasné. Trumfy v rukou mají přitom právě zaměstnavatelé. Kdo jiný by měl zvýšit produktivitu práce, výkony zaměstnanců i organizaci výroby směrem k vyšší produktivitě a výkonu než právě zaměstnavatelé? Rozdíl mezi Německým a Českým zaměstnancem není v trojnásobně větší pracovitosti Němců, ale v technickém vybavení pracovišť, v silných inovacích, ve výrobě produktů s vysokou přidanou hodnotou, vyšší ceny konečných výrobků a samozřejmě značka. Nic z toho obyčejný tuzemský zaměstnance svému zaměstnavateli nezajistí. 

KALKULÁTOR BANKOVNÍCH POPLATKŮ NALEZNETE A VYZKOUŠÍTE ZDE!