Plují finanční trhy v hodně rozbouřených vodách, nebo se už potápí?

Daná situace vyloženě vybízí porovnat vývoj s počátkem letošního ledna, kdy strach ze směru, který nabírala Čína, a částečně spojený propad cen ropy, srážel trhy až do slovních intervencí ECB. 

Víra v rozvinuté a vyspělé trhy

Čínu však na seznamu největších hrozeb nahradila víra v rozvinuté ekonomiky a jejich centrální banky. Na rozdíl od rozvojových ekonomik, s nimiž se letos moc nepočítalo, je jejich makroekonomická kondice hlavním tématem pro investice do akcií v letošním roce. Levná ropa měla podpořit domácí poptávku a tím i služby a průmysl. A centrální banky měly hospodářský růst kočírovat pevnou rukou mezi nástrahami deflace a nákazou z jiných částí světa.

Makrodata z USA ani z Evropy (viz třeba německá průmyslová výroba) však nebyla nikterak pozitivní. Důvěra ve Fed se zdá být oslabena, protože trh přes opakovaná vyjádření centrálních bankéřů letos nečeká další navýšení sazeb. ECB se po prosincovém zklamání zatím zmohla jen na slovní intervence, avšak připravila si půdu pro březnové navýšení stimulů. 

Raději do bezpečí než do rizika

Nad trhy tak visí prospekt opakování japonského scénáře s dlouhými roky nízkých až záporných sazeb, nízké inflace až deflace, a zejména pak anemického růstu ekonomiky. S takovou vidinou mnoho investorů preferuje držet co nejbezpečnější aktiva a zbavuje se rizikovějších tříd aktiv, jako jsou akcie či hůře hodnocené dluhopisy. Zvláště postiženým odvětvím jsou banky, kterým nízké úrokové sazby a inflační očekávání snižují tradičně nejvýznamnější příjem, úrokovou marži, zatímco slabší ekonomický růst jim zvyšuje náklady na úvěrové riziko a stále přísnější regulace je nutí k obezřetnosti při výplatě dividend.

Obrat, nebo jen vydechnutí?

Minulý týden pro změnu evidentně zabrala optimistická slova z úst představitelů amerického Fedu v kombinaci s dobrými čísly o tamních maloobchodních tržbách. Navíc se rýsuje dohoda o omezení těžby ropy a čínské probuzení z oslav nástupu roku ohnivé opice prozatím vypadá rovněž optimisticky, ačkoli jej podporuje opětovný růst zadlužení.

S nedůvěrou investorů bojující Deutsche Bank se pak odhodlala k demonstrativnímu odkupu vlastních dluhopisů, které vinou spekulací o solventnosti banky ztrácely na ceně.

Jak by měla dále probíhat rekonvalescence?

Co tedy může trhům pomoci pevněji se ukotvit v klidnějších vodách? Dohoda o rozsahu těžby ropy včetně zatím nesouhlasícího Íránu by nakopla energetický sektor a pomohla také jeho věřitelům, zde však nemáme k dispozici žádné konkrétní datum, k němuž bychom se mohli upínat. Zvýšení programu nákupu aktiv ze strany ECB by zase uklidnilo situaci v Evropě – příští zasedání ECB je ovšem až za tři týdny a do té doby můžeme doufat maximálně v další slovní intervence. Následující snížení základní sazby do záporu by mohlo oslabit euro a zlepšit vyhlídky pro exportéry. Slovní intervence a vyjasnění postojů můžeme očekávat před zasedáním v půli března i od Fedu. Důležité pro trhy také je, aby se nevrátila panika na čínské burzy. A konečně jsou tu průběžně vydávaná makrodata, zejména pak ta o trhu práce, maloobchodu či vývoji cen, která hrají důležitou roli při zhodnocování síly a potenciálu domácí poptávky vyspělých ekonomik.

Trh zmítají emoce a strach

Ačkoli se zdá, že trh v současnosti reaguje na fundamentální data, opak je pravdou – ovládají ho emoce a strach, které vedou k nelogickému placení některým vládám za to, že si půjčují. Pravda je taková, že akcie jsou proti vládním dluhopisům levné a dividendový výnos proti výnosu dluhopisů tak vysoký, že změně situace by musel předcházet propad firemních zisků trvaleji na zhruba polovinu. Protože takový vývoj ani v případě zakolísání Číny nepředpokládáme, trpělivě navyšujeme akciové pozice.