Pohledávky dopravních podniků stále dokola

Na úvod je třeba zmínit, že ročně přibývá na českém inkasním trhu okolo 2 milionů nových pohledávek z různých segmentů, jako jsou banky, pojišťovny, telekomunikace, leasingy, energetické společnosti apod. v objemu přes 30 mld. Kč.  K tomu je potřeba připočítat pohledávky staršího data. Z tohoto množství se inkasním agenturám podařilo v roce 2012 dořešit mimosoudní cestou přes 50 % případů, což ušetřilo mnoho práce soudům a pro dlužníky znamenalo úsporu v řádech stovek milionů na náhradách soudních poplatků a jednotek miliard korun na náhradách nákladů právního zastoupení.

Často diskutované pohledávky dopravních podniků zaujímají z tohoto množství pouhé jednotky procent a společnosti sdružené v Asociaci inkasních agentur se na jejich inkase podílí jen minimálně.

Pokud se pohledávka dostane až do inkasní společnosti je zřejmé, že došlo ke vzniku dluhu a ani přes urgenci věřitele nedošlo k jeho úhradě. Několik let zpátky docházelo u tohoto typu pohledávek k tomu, že dopravní podniky pohledávky, tedy neuhrazené jízdné společně s pokutou, hromadně odprodávaly společnostem, většinou advokátním kancelářím a jim spřízněným firmám, které přímo bez dalšího upozornění na nedoplatek, pohledávky zažalovaly u soudu, čímž došlo k navýšení pohledávky o náklady právního zastoupení.
Díky bouřlivé medializaci soudci přestali náklady právního zastoupení uznávat, bohužel nejen u tohoto typu pohledávek, což vedlo až ke stávající právní nejistotě, kdy věřitel nikdy dopředu netuší, jestli mu soud náhradu za právní zastoupení přizná, či nikoliv.

Asociace inkasních agentur sleduje pokračující tlak na výšku poplatků při inkase pohledávek a je její snahou, aby dlužníci nesli jen přiměřené náklady na vymáhání. Proto aktivně pracuje na přípravě zákona o inkasní činnosti, který by situaci v mimosoudním inkase upravoval a nastavil jasná pravidla tak, aby věřitel nebyl nucen kvůli neplatičům zvyšovat cenu svých služeb a výrobků, a dlužníci aby nebyli naopak enormně zatěžováni poplatky a tím se nezvyšovala jejich celková zadluženost.

„Vymáhání ať už jakékoliv pohledávky je vždy vyvoláno neúhradou a věřitel musí vynaložit dodatečné náklady na domáhání se úhrady za dodané produkty či služby, na což se mnohdy zapomíná. Vytvářet nepřiměřený tlak pouze na věřitele jim ve svém důsledku brání efektivně se domoci vlastních nároků. O kolik nám řádně platícím budou muset zdražit své služby banky, telefonní operátoři, dodavatelé energií a další, aby uhradili narůstající náklady na upomínání neplatičů?“ uvedl Vladimír Vachel, člen asociační rady Asociace inkasních agentur.