Právní poradna BP - o výživném na děti vždy rozhoduje v případě rozvodu soud

Zájem dětí je veřejnou hodnotou. O právech dítěte tak v případě rozvodu manželství rozhoduje vždy soud. A má i konečné slovo. To je v protikladu k rozhodování o výživném v případě dětí nesezdaných rodičů. Tam si mohou tito rodiče výživné stanovit dohodou a soud do toho bez jejich aktivity zasahovat nemůže a nebude. Soud tedy má konečné slovo ve věci výše výživného zejména a hlavně v případě rozvodu manželství. Podmínkou rozvodu je totiž předchozí úprava práva a povinností k dětem, jejichž součástí je i jasné určení výše výživného. Pokud si tedy manželé dohodnou mezi sebou nějakou částku výživného, může soud tuto dohodu zrušit a stanovit výživné vyšší a to i v případě, kdy toto výživné ani jeden z manželů a rodičů dětí nenavrhoval.

Dotaz čtenáře:

Dobrý den, s manželem jsme si uzavřeli dohodu o svěření dětí do mé péče, kde jsme současně dohodli i velikosti výživného, kterou může manžel bez problémů po rozvodu platit. Dohodli jsme se na té výši i tak, že chceme mít s manželem i po rozvodu dobré vztahy a manžel si bude děti i často brát k sobě, tudíž ta výše výživného, kterou jsme si dohodli, byla dostačující a z mého pohledu bez problému. Po jednání ale soud určil, že výživné má být dvojnásobné. Soudce tak rozhodl i přes to, že jsme to ani jeden nenavrhovali a tahle částka ani není nutná. Raději bych dala přednost tomu, že manžel dětem něco koupí v době, kdy bude s dětmi sám, než aby ho ty částky výživného vysávaly tímhle drastickým způsobem. Můžu se proti takovému podle mě nespravedlivému rozhodnutí nějak bránit? Nebo má prostě nějaký soudce, který o nás a našich dětech vůbec nic neví vždy "pravdu"?

Odpověď právníka:

Dobrý den, ano, je to přesně tak. Soud má v případě rozvodu manželství vždy konečné slovo o výši výživného a vůbec není vázán dohodou rodičů. Soud totiž rozhoduje nikoliv o právech rodičů, ale především a prioritně o zájem dětí, o nichž se rozhoduje. Pokud je tedy uzavřená dohoda rodičů z pohledu soudu pro děti z nějakého pohledu nevýhodná, nebo není v jejich zájmu, nemusí tuto dohodu respektovat a o výživném rozhodne sám. Většinou samozřejmě rozhoduje o zvýšení výživného. Má to i svou logiku. Jeden z manželů, tedy zejména ten co dostává děti do péče, nemusí často vědět o různých příjmech manžela a uzavírá tak dohodu bez potřebných informací, které si naopak může opatřit soud. Ten pak rozhoduje s vědomím všech důležitých skutečností. Na druhou stranu někteří rodiče mohou mít ke stanovení výživného svým způsobem i další důvody, které také mohou být v zájmu dětí a k nimž bohužel soudy často nepřihlíží. Tento přístup k manželům jako rodičům je v nepoměru k rodičům, kteří nejsou sezdáni a které v případě sjednání výživného dohodou nikdo a nic neomezuje, protože o výši výživného mezi rodiči ne-manželi soud nerozhoduje, pokud ho o to některý z manželů nepožádá.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ DOTAZY A ODPOVĚDI V NAŠÍ PRÁVNÍ PORADNĚ NALEZENETE ZDE!

Právní poradnu provozuje advokátní kancelář Mgr. Miroslav Zeman - www.ProfiPravnik.cz, www.DarovaciSmlouvy.cz