Prolomit limit na kreditní kartě jde. Nese odpovědnost banka, nebo klient?

Praha, 14.1.2020 Miroslav Zeman

Klient si sjedná kreditní kartu a uzavře smlouvu na úvěrový limit, například 20 000 korun. Drtivá většina klientů má oprávněně za to, že může skutečně utratit jen zmíněný limit, který je také vidět v internetovém bankovnictví. Běžného klienta tak nenapadne, že za určitých okolností lze limit překročit o desítky tisíc korun. Má pravdu banka, že odpovědnost nese pouze klient, nebo postižení klienti banky jako spotřebitelé a jejich advokáti?

Opakovaná rezervace či platba, a jste v mínusu i s kreditní kartou

Problém může nastat například při sjednání rezervace prostředků na kartě v zahraničí. Typickým příkladem je rezervace prostředků za ubytování, dopravu a další doprovodné služby v zahraničí, kde si provozovatel, tedy podnikatel, zajišťuje prostředky a jejich rezervaci předem a příslušnou částku mohl po poskytnutí služby čerpat.

Stačí, když je placení na terminálu realizováno off-line nebo se vám zobrazí, že karta není registrována. Rezervaci či platbu tak zkusíte jiným způsobem, protože zkrátka potřebujete zaplatit, a přesto se vám původně zadaná částka rezervuje. Alespoň tak se tváří terminál, na kterém se snažíte platbu či rezervaci zrealizovat. Terminály jsou v různých zemích nastaveny jiným způsobem, liší se také ve službách, a ne vždy pokynům či informacím Češi rozumí. Ačkoliv si pak klient s kreditní kartou myslí, že ho limit ochrání před tím, aby se mu na kartě rezervovala vyšší částka, která může být následně stržena, může k tomu velmi snadno dojít.

 Limit na kreditní kartě s mínusem. Může si za to sám klient?

Po návratu do své země pak klient zjistí, při otevření internetového bankovnictví, nikoliv informaci o tom, že má jen vyčerpaný limit kreditní karty 20 000 korun, jak předpokládal, ale na účtu se objevilo mínus například 18 000 korun či více. Vše v červených číslech a se záporným znaménkem. Částka má přitom být stržena k určitému budoucímu datu. Zda se tak stane či nikoliv, už je na poskytovateli služby doma nebo v tom horším případě v zahraničí. Banka přitom požaduje úhradu částky nad limit po klientovi okamžitě.

Problémem je pak nejistota klienta, který počítá s limitem kreditní karty a ochranou tohoto limitu před úhradou větší, než je tento limit. Právě limit má také sjednaný ve smlouvě s bankou. Při platbě nad limit v zahraničí je navíc velký problém neoprávněně rezervovanou částku získat zpět. Problém je i prokázání, že poskytovatel služby na ní nárok neměl nebo byla částka nad limit karty uhrazena na místě jiným způsobem, například v hotovosti.

Prolomení limitu kreditní karty. Má si to zaplatit klient, nebo banka?

Kdo je pak za prolomení limitu kreditní karty odpovědný? Při reklamaci v bance, kdy klient banku navštíví ještě v době před strhnutím částky překračující limit, banka odmítne zablokovat tyto platby s tím, že jsou úž zaúčtovány a není možné transakci zrušit. Včasný zásah, v rámci reklamace, tak většinou situaci neřeší a prostředky nezachrání.

Z pohledu klienta je hlavním problémem vůbec možnost prolomení limitu kreditní karty. Na tuto možnost či skutečnost totiž při sjednávání karty klienty nikdo neupozorňuje, dokonce se s touto nežádoucí variantou ani nijak nepočítá ve smlouvě o zřízení kreditní karty. Naopak limit kreditní karty je prezentován jako definitivní hranice, kolik může klient i v rámci posouzení své bonity čerpat. Vyšší limit by klient například nezískal, protože má nízký příjem apod. nebo by ho ani nechtěl.

„Samotným překročením úvěrového limitu klientovi nevzniká žádná škoda (pokud banka neúčtuje pokutu/poplatek za překročení limitu, což Raiffeisenbank nedělá. Za újmu by bylo možné považovat případné úroky z čerpané částky. Při posuzování takového případu však nezáleží na tom, zda klient překročil či nepřekročil úvěrový limit, ale na tom, zda danou transakci provedl / autorizoval či nikoliv,“ vysvětluje Petra Kopecká, tisková mluvčí Raiffeisenbank, a dodává,

„pokud transakci provedl, je povinen ji uhradit vč. případných úroků, a to bez ohledu na to, zda došlo k překročení úvěrového limitu (v případě překročení limitu je klient povinen uhradit částku, o kterou byl limit překročen okamžitě). Pokud transakci neprovedl / neautorizoval, pak musí bez zbytečného odkladu podat reklamaci, kterou banka prošetří, v případě uznání reklamace bude částka klientovi vrácena včetně případného poplatku či úroku (a to opět bez ohledu na to, zda danou transakcí došlo k překročení úvěrového limitu či nikoliv).“

Kdo tedy může za případnou škodu, která je způsobena klientovi prolomením limitu kreditní karty? Banka, která prolomení limitu umožnila a nemá zabezpečené systémy tak, aby se to nemohlo stát nebo klient?

Důvody, za kterých může dojít k prolomení limitu kreditní karty:

- off-line transakce - klient provede a jsou mu zaúčtovány tzv. "off-line" transakce, tj. transakce, které nevyžadují v okamžiku jejich provedení online spojení a schválení od banky

- vyexpirované autorizace - klient provede transakci, která je online autorizována a částka zablokována, obchodník ji ale nepošle k zaúčtování a blokace je zrušena a částka je "uvolněna", klient vyčerpá limit jinými transakcemi, ale následně obchodník dopošle k zaúčtování původní, již "uvolněné" transakce,

- duplicitní či neautorizované transakce - obchodník pošle k zaúčtování transakce, které nebyly řádně autorizovány (např. duplicitní transakce, neautorizované transakce, apod.)

Určení odpovědnosti za prolomení limitu by mělo být v konečném důsledku věcí soudu. Klient je ve vztahu k bance spotřebitelem a banka poskytovatelem služby, která by měla v rámci svých procesů zajistit klientovi jistotu a dodržení sjednaného limitu.

Samotné banky naopak naznačují, že odpovědnost by měl nést klient, který transakci realizoval. A ten by se měl také případně domáhat náhrady škody po obchodníkovi, u kterého rezervaci provedl.

„Majitel účtu / Držitel karty je povinen průběžně sledovat a kontrolovat čerpání jednotlivých limitů platební karty a zajistit, že nedojde k jejich překročení. Majitel účtu je dále povinen zajistit, že v důsledku transakcí provedených prostřednictvím platební karty nedojde k překročení disponibilního zůstatku účtu, ke kterému byla poskytnuta, a pokud se tak stane, odpovídá bance za vzniklý nepovolený debet (bez ohledu na sjednané limity a jejich případné překročení),“ vysvětluje Michaela Průchová, tisková mluvčí ČSOB.

Podle advokáta Mgr. Miroslava Zemana, provozovatele právního serveru Profipravnik.cz je však problém složitější a banky by neměly odpovědnost pouze automaticky přenášet na své klienty. „Je zřejmé, že banky technologicky nezabezpečují to, aby nebylo možné sjednaný limit prolomit. Klient může oprávněně považovat limit za ochranou bariéru, která ho ochrání proti neoprávněným transakcím nebo opakovaným či mylným platbám. V konečném důsledku by měl klient mít právo zadat i vyšší částku platby či rezervace prostředků se spolehnutím se na to, že banka buď platbu neprovede nebo zarezervuje částku pouze do sjednaného limitu. Prolomení sjednaného limitu se dá ze spotřebitelského pohledu považovat za porušení povinností ze strany banky, která limit pro ochranu klienta nezajistila a neochránila ho. Je třeba si uvědomit, že by k problému nikdy nedošlo, pokud by banka splnila svůj závazek a zajistila technologicky nepřekročitelnost s klientem sjednaného limitu kreditní karty, případně, aby byli klienti povinně o této možnosti informováni,“ vysvětluje Mgr. Miroslav Zeman.

Počet vydaných kreditních karet i objemy poskytnutých půjček prostřednictvím kreditních karet se dlouhodobě snižují. Zatímco v roce 2011 disponovali Češi 2,3 miliony kreditních karet, v roce 2019 jich bylo už jen 1,83 milionů.