Regulaci práce z domova určitě nepotřebujeme. Nikdo o ní nestojí

O práci z domova se mluví jako o benefitu. Ono se o ní jen jako o benefitu nemluví, oni to tak vnímají zaměstnanci. A pravda je většinou právě v tom, jak jí vnímáme a vydíme. A to nejlépe posoudí ti, kterých se to nejvíce týká. Ve chvíli, kdy se začala právě tato výhoda rozvíjet a zaměstnanci ji společně s kratšími úvazky začali zavádět, přichází na scénu aktivistický stát.

Homeoffice nikdo regulovat nepotřebuje. Ani zaměstnanci, ani zaměstnavatelé

Začíná potřeba regulovat něco, co je jinak běžnou součástí dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Přitom v drtivé většině případů nejde o diktát zaměstnavatele, ale o zájem zaměstnance, kterému práce z domova může vyhovovat z mnoha různých důvodů. Mateřská dovolená? Práce z domova, ideální způsbo přivýdělku. Dlouhodobější pracovní neschopnost? Práce z domova může zaměstnanci výrazně vylepšit rodinný rozpočet. To samé platí i v případě péče o více dětí a v dalších životních situacích. Zaměstnanec si může sám rozvrhnout pracovní dobu, musí stihnout stanovenou práci, musí nějakým způsobem komunikovat se svým šéfem či kolegy a i v rámci práce z domova kvalitně fungovat. Pokud by homeoffice nefungoval, zaměstnavatelé by ho svým zaměstnancům neposkytovali. Připomínáme, že homeoffice nebyl ještě před několika lety vůbec samozřejmý, a vyskytoval se spíše vyjímečně.

Pokud něco funguje, začneme to regulovat

Pokud něco funguje, začněme to regulovat. A tak v rámci novely zákoníku práce musel stát a příslušné ministerstvo přispěchat s regulačními opatřeními. Paradoxem je, že regulaci vůbec nikdo nepožadoval. Ani zaměstnanci, ani zaměstnavatelé. Tedy nikdo z těch koho se právě homeoffice týká. Aktivita vlády, která začala zasahovat do jinak fungujícího systému jde spíše proti zájmům zaměstnanců. Pro zaměstnance je zásadní benefit práce z domova. Tečka. Zaměstnanec v takovém případě neřeší kdo platí korunové položky za elektriku na provoz notebooku, neřeší stravenky ani paušál na telefon, který stejně hradí. Pouze stát musí znepříjemnit a zkomplikovat realizaci homeoffice zbyčnými požadavky, evidencí a nesmyslnými opatřeními. Z mého pohledu se jedná o jeden z nějvětších paradoxů a ukázku přeaktivizovaného státu ve věci, kterou po něm v podstatě nechce ani jedna ze stran, kterých se regulace či "upřesňování" právní úpravy týká.

Jako by nebylo dosti mnohem důležitějších problémů, které čekají na řešení a kde se řešení protahuje na dlouhé měsíce či roky. U některých důležitých a podstatných věcí, které potřebujeme řešit všichni se často řešení nedočkáme nikdy.