Robotizace vs zaměstnanost. Jsou roboti skutečně ohrožením zaměstnanosti?

V různých článcích a předpovědích odborníků se dočítáme o tom, jak masový nástup robotizace a mechanizace bude znamenat masivní úbytek pracovních míst a nárůst nezaměstnanosti. Jako bychom se vraceli v době před více než dvěma sty lety, kdy nastupující manufaktury a průmysl ničil drobné výrobce plátna, látek či knoflíkáře. Proti strojům se tehdy dokonce odhodlali postižení řemeslníci použít násilí a stroje na některých místech ničili. Ovšem zase až tak masové toto rozbíjení strojů nebylo a omezilo se spíše jen na některé regiony. Během několika let pak naopak hlad po pracovních místech v rozvíjejícím se průmyslu přivedlo do měst po celém světě miliony lidí. Masivně rostla Praha, Ostrava či Brno, vznikaly nové čtvrti a nové továrny. Rozvoj strojů naopak podnítil rozvoj pracovních míst v průmyslu. 

Paradoxní je také povzdech nad robotizací v našich současných podmínkách. Nemůžeme si na jednu stranu stěžovat, že pracovních sil je nedostatek, některé obory nestíhají vyrábět a na práci sem musíme dovážet cizince z Ukrajiny, Bulharska a dalších zemí. Naše mzdy jsou navíc velmi nízké a to i ve vztahu ke konkrétní produktivitě naší země. 

Míra nezaměstnanosti je navíc rekordně nízká a to nejen k dosud rekordnímu roku 2008, ale dokonce už i k začátku devadesátých let minulého století, kdy ještě vládla v době první Klausovi vlády socialistická přezaměstnanost. Míra nezaměstnanosti v té době nepřekračovala 4 procenta a právě k této metě už jsme se dopracovali.

Jaké jiné řešení na nešvary současné ekonomiky platí, než právě masivní a rychlá modernizace průmyslu a robotizace? Jak jinak docílit masivního zvýšení produktivity, nárůstu produkce a celkové modernizace strojů na světovou úroveň? Bránit se robotizaci je jako žít neustále v minulém století. 

Ano, je pravda, že modernizace sníží potřebu mnoha pracovních sil, zejména těch manuálních a nekvalifikovaných. Ale pozor. Robotizace také mnoho míst vytvoří. Místo práce v továrnách budou lidé přecházet do služeb souvisejících s modernizovanými podniky. Bude potřeba prodejce, distributory, bude potřeba obsadit práce v sociálních službách, zdravotnictví, kde je v současné době velký nedostatek pracovníků. Růst produktivity vytvoří s menší masou zaměstnanců větší produkci, která navíc bude levnější. Lidé, kteří zůstanou v modernizovaných závodech dále pracovat, dosáhnou na výrazně vyšší platy než je tomu dnes. Navíc budou nuceni a to přirozenou cestou, nikoliv direktivně, si neustále zvyšovat svou kvalifikaci, budou se nově učit fungování strojů, vylepšení, modernizace. Ti lidé to budou prostě umět a i manuálně pracující budou mít šanci dostat se na vyšší a lépe placené funkce a místa. 

I kdyby se navíc naplnily černé vize o přímém úbytku 300 tisíc pracovních míst do roku 2030, tedy už za dvanáct let, tak se nejedná o žádnou tragédii. Jen v současné době u nás pracuje 450 tisíc cizinců na nejrůznějších pozicích. I tito cizinci se budou nebo mohou postupně vracet zpět do své rodné země, nebo už nebude potřeba je zde právě na méně kvalifikovaných pozicích zaměstnávat. I tím se lze vyhnout tomu, že právě úbytek míst masově dopadne právě na naše občany. 

Robotizace je obrovská příležitost. Musíme ji umět využít, nikoliv se jí obávat. Pokud továrna vyrábějící automobilové součástky dokázala z původních 1200 zaměstnanců, snížit jejich stav po zavedení moderních robotů na 300, tedy na čtvrtinu původního stavu, je jasné, že se tak pro tyto zaměstnance otevřel prostor pro výrazný nárůst mezd. Továrna má stejný nebo dokonce vyšší obrat, ziskovost by se měla postupně zvyšovat a 300 zaměstnanců musí být schopna se o celý komplex strojů a robotů postarat a ovládat je. Tito lidé se stanou v továrně skutečnou elitou. O propuštěné zaměstnance z této továrny bude beze sporu zájem u konkurentů a jiných průmyslových podniků, případně nové budou za této situace i nadále vznikat a vytvářet nová, i když proti současnosti méně masová pracovní místa, ale zato mnohem lépe placená.

Je jasné, že prostor pro dosažení mezd našich západních sousedů nebudeme mít s milionem zaměstnanců, kteří manuálně pracují u pásu, nebo balí zboží do kartonu. Výrazně vyšších mezd dosáhneme s odborníky ovládajících složité stroje, pracujících u počítačů s programy ovládajícími roboty, nebo u lidí, kteří zboží následně prodávají. Toto je cesta, která z naší nízkonákladové ekonomiky může udělat ekonomiku silnou a konkurenceschopnou, stojící na vysoké produktivitě, vysokých mzdách a vysoké domácí spotřebě. Jen se toho nesmíme pořád obávat.