Školství není jen o těch penězích. Je o systému a chytrých řešeních
Problém školství se téměř vždy zužuje pouze na problém platů učitelů, nebo peněz jako takových. Problém je přitom úplně někde jinde. Jde o to jak a na co peníze vynakládáme a zda za ně pořizujeme to, co bude děti skutečně rozvíjet a bavit.
Kvalitnější školství není jen o platech učitelů, jak se snaží neustále naznačovat některá média či školské odbory. Kvalitnější školství vyšší platy sami o sobě nepřinesou. Vyšším platem se nezlepší, ani nezmění přístup učitelů, nezmění se systém vzdělávání, pedagog se starou školou svůj přístup nezmodernizuje.
Problém ve školství je, že výše platů je odvozena od délky praxe. Jakoby učitel byl úředník, u něhož se přepokládá, že čím déle učí a působí, tím kvalitnější je to učitel. Takto to bohužel nefunguje a dá se říci, že i starší učitel s mnohem delší praxí, může být naopak pro školství i moderní vzdělávání, či změny ve vzdělávacím systému, velkou brzdou. Starého psa novým kouskům nenaučíš a pro učitele se zavedenou praxí a zvyklostmi to platí dvojnásob. Učitelé by se měli přizpůsobovat novým trendům ve vzdělávání, měli by do svých učebních plánů zapojit internet, počítače, tablety, finanční gramotnost, schopnost dětí vyhledávat si informace a zejména učit se pro praxi. Tento přístup bohužel současný školský systém, zejména na základních školách, postrádá.
Při pozorování učebních postupů učitelů máte pocit, že jste stále v osmdesátých letech minulého století, nebo dokonce v Rakousku Uhersku. Neplatí to paušálně, mladí pedagogové už nové přístupy uplatňují a stávají se motorem změn ve vzdělávání. Ale to nestačí. Právě mladší učitelé mají také nejnižší platy a tedy i nižší motivaci ke změnám. Ono totiž bohužel není tak snadné prosazovat nové přístupy a nové postupy ve vzdělávání. Buď tomu brání osnovy, nebo zavedené zvyklosti a co si budeme povídat, učit moderně je náročnější, než nutit děti biflovat informace. Pro průměrného učitele je nejsnadnější zadat dětem úlohu, nebo opakovat a přitom si opravovat sešity s písemkami. To by se standardně nemělo vůbec stávat. Naopak učitel by měl celou hodinu a to bez výjimek využít efektivně tak, aby zanechal v myslích dětí co nejširší stupu a co nejvíce je během této hodiny ovlivnil a něco jim přinesl.
Posuzovat učitele podle jejich schopností a efektivity jejich vzdělávání dosud pořádně nikdo neumí. Proto je také těžké odměňovat dobré a kvalitní učitele. A právě to by mělo být hlavním cílem navyšování platů ve školství. Zvýšení platu má být motivace pro lepší práci. Paušální navyšování platů, ale k cíli nevede. Navýšení platů pouze vede k tomu, že se platy zvyšují všem, i s ohledem na počet odučených let, a oceňují se tak dosavadní, často zastaralé vzdělávací přístupy, nebo jen průměrný způsob učení dětí.
Školství by se mělo změnit jako systém. Navyšovat finance ve školství bychom měli do efektivního vzdělávacího systému a zejména učení dětí pro praxi, pro život. Zvyšování finanční gramotnosti a vyhledávání informací na internetu a v dalších materiálech by mělo hrát největší a nejdůležitější roli.
