Soudy a bankovní poplatky


01. 01. 2005  01:00     Jaromír V.     komentáře (4)

Soudy se přiklánějí k názoru zástupců bank a odůvodňují oprávněnost poplatků tím, že klient podepsal smlouvu, ve které je odkaz na obchodní podmínky a sazebník. Soudy tak pravily, že banky mohou poplatky i jednostranně zvyšovat...





Absolvoval jsem dva soudy s bankami. Vždy na dvě kola. S odvoláním po původním zamítnutí. Jelikož jsme všude informováni, že výklad zákona může podat pouze nezávislý soud, vždy jsem požadoval, aby soud po vykonaném řízení podal výklad zákona, zda postup bank je v souladu se zákony České republiky. Nevěřte nikomu v této zemi, že soud vydá závazný výklad zákona. Ve všech případech jsem byl poučen, že soudy výklad zákona nepodávají. A také nepodaly.

Soudy se přiklánějí k názoru zástupců bank a odůvodňují oprávněnost poplatků tím, že klient podepsal smlouvu, ve které je odkaz na obchodní podmínky a sazebník. (Rozpor obchodních podmínek a Sazebníku se zákony České republiky, který jsem namítal, soudy vůbec nezvažovaly). Soudy pravily, že banky mohou poplatky i jednostranně zvyšovat, neboť to tak stojí v obchodních podmínkách.

Namítal jsem v průběhu jednání několik námitek. Uvedu dvě:

1) Na jakém základě jaké smlouvy předepisují a vybírají banky poplatek za vklad hotovosti na běžný účet klienta provedený třetí osobou. A zda i tento poplatek je oprávněný. Třetí osoba žádnou smlouvu nepodepsala. ČSOB v poznámce v Sazebníku sama uvádí, že třetí osoba je osoba, která není žádným způsobem spjata s účtem, na který vkládá hotovost. Např. osoba bez vlastních příjmů (žena v domácnosti) jde zaplatit povinnou zálohu zdravotního pojištění, (ZP nemá pokladnu), nebo nájemník platí nájemné na účet domácího. Soud tuto námitku přešel mlčením, do zápisu nevložil a rychle zamluvil. Jak si to vysvětlit? Že by stranění bankám? Ale proč? Nechápu.

2) Dále jsem namítal, že výklad soudu, že klient podepsal smlouvu a tudíž je vše v pořádku a banky mohou poplatky i jednostranně zvyšovat, nemůže být správný, neboť není obecně platný. Není totiž stanovena žádná hranice. Dle tohoto výkladu by mohla banka vyvěšením na pobočce oznámit, že poplatek za vklad i výběr s okamžitou platností činí 80% vkládané, nebo vybírané částky. V absurdním případě i 100%. Poslyšte, jak se s touto námitkou vypořádal Městský soud v Praze. Cituji z Rozsudku:

K námitce žalobce, že není určena žádná hranice maximální výše bankovních poplatků nutno uvést, že takovou hranici by si v rámci smluvního ujednání mohli stanovit opět pouze účastníci smlouvy o běžném účtu. Není-li takového smluvního omezení a banka by si účtovala neúměrně vysoké poplatky za své služby, nemohl by takový výkon práva ze smlouvy požívat právní ochrany pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. O takový případ však v tomto sporu nejde.

Co byste tedy chtěli. Takto nás, své občany chrání stát, jemuž odevzdáváme daně.

 

Jaromír V.



Soudy a bankovní poplatky

Diskutovat (4)