Spořitelna má co zlepšovat

Celé Rakousko je na nohou. Důvodem je pokračující propad burzovních indexů. Jedním z nejvíce zasažených titulů jsou akcie Erste Bank, které během druhého lednového týdne ztratily šest procent. Jejich kurz se od loňského léta snížil na polovinu. Co za tím stojí?

Kromě toho, že hospodářskou situaci obecně ovlivňuje krize v USA, na rozvíjejících se trzích se zvýšily úvěrové spready (rozdíly mezi sazbami na mezibankovním trhu a například základní sazbou centrální banky - pozn. red.) a tím vzrostly náklady nejen firmám, ale i státům. Důsledkem je zhoršení nálady na trzích, což se obrací mimo jiné vůči Rumunsku, kde my jsme největším zahraničním investorem. Vložili jsme tam mnoho peněz. Takže se ono špatné naladění podepsalo i na akciích Erste.
V ekonomice České republiky, Slovenska, Rumunska či Maďarska se zásadně nic nezměnilo. Všechny tyto země budou v následujících letech dramaticky růst, mnohem rychleji, než je průměr zemí EU. Takže krizí "subprime" hypoték nejsme zasaženi. Jediné, co se nás týká, je, že se nám zvýšila cena zdrojů. To se ale týká i všech ostatních - bank, podniků, soukromých osob. A není to nic neobvyklého.

Proč se ale nálada na trzích vyhrotila až nyní? Oslabení hospodářského růstu a zesílení inflace v některých zemích, ČR nevyjímaje, bylo prognózováno už na podzim. A hypoteční krize v USA začala loni v létě.

Projevilo se to už loni v srpnu. A následky pociťujeme dodnes. Není divu - stačilo, když po několika měsících od začátku krize zveřejnila své výsledky Citibank a ztráta byla větší, než se čekalo. Určité uklidnění ale přijde, jakmile banky předloží své výsledky. Krize likvidity bude ještě přetrvávat, ale na konci druhého čtvrtletí začne být trochu vidět, že nezanechala dramatické následky, obzvlášť ne v zemích střední a východní Evropy. Náhlý růst nervozity a následné uklidnění se na trzích odehrávají běžně. Od roku 1989 se to projevilo v roce 1992 (recese v USA ), v roce 1998 (krize na asijských trzích a v Rusku) a 2002 (prasknutí bubliny nadhodnocených technologických akcií). A teď je tu takový výkyv znovu.

Řekl jste, že Erste nebyla krizí amerických hypoték postižena. Vy jste nenakoupili žádné americké "sekuritizované" hypotéky?

My jsme do těchto instrumentů vůbec neinvestovali. V důsledku propadu trhů jsme však loni museli odepsat 20 milionů eur, což není moc. Navíc to bylo publikováno v září, takže trh už to strávil. Od té doby nic. Musíte si počkat na 29. února, kdy oznámíme výsledky, tam všechno uvidíte černé na bílém. Nyní nemohu žádná čísla odkrýt.

Česko předhoní Rakousko
Nakoupili jste banky v zemích, jejichž finanční trhy se teprve rozvíjejí. Potřeba bankovních a dalších služeb roste. To představuje možnost dobrých výdělků pro banky. A až se tyto komparativní výhody vyčerpají?

Než se tyto výhody vyčerpají, bude to trvat ještě desítky let. Podívejte se na to ale globálně: my operujeme na trzích, které jsou charakteristické zdravým bankovním sektorem. Kde většina bank má formu akciové společnosti s akciemi obchodovanými na burze, protože to znamená, že má konkrétní vlastníky a že existuje rovnováha rozdělování zisku mezi akcionáře, zaměstnance a klienty. Další naší podmínkou je vyrovnaný stav konkurence na trhu. Takovou zemí je třeba Česká republika.

Vy, respektive vaše Česká spořitelna, jste v ČR jedničkou na trhu drobného bankovnictví, ještě z éry socialistického zřízení. Jak si ale chcete tuto pozici udržet? Na trh nyní, a to dost agresivními marketingovými nástroji, útočí spousta bank. Například Raiffeisen, GE Money Bank, Poštovní spořitelna ČSOB. Dokonce i Citibank, která vždy byla vším jiným než bankou zaměřenou na drobné bankovnictví.

V ČR působí Česká spořitelna, která je v retailu nejsilnější. Pak ČSOB, jež je silnější ve firemním bankovnictví než spořitelna, a dále Komerční banka, rovněž zdatnější ve firemním bankovnictví. Když vezmete tyto tři banky, dohromady představují řekněme přes 80 procent trhu. GE se věnuje spotřebitelskému bankovnictví a má asi 10procentní podíl. Pak je tu Raiffeisen a další. Ti mají dohromady tak 10-15 procent. To je naprosto zdravý trh a zdravé konkurenční vztahy. Funguje boj v cenách, nabídky a kvality produktů i v oblasti rizika.
Starost, že by Česká spořitelna mohla ztratit svou pozici retailové jedničky, opravdu nemám. Protože nejsme o nic horší než ostatní, asi ani lepší. Ale rozhodně je teď Česká spořitelna lepší, než byla před rokem 2000 (to ji Erste koupila od státu - pozn. red.). Jsme docela dobrá banka a není nic, co by Raiffeisenbank, KBC či Société Générale uměly a my ne. Platí to i naopak. Není asi mnoho toho, co bychom uměli my a ostatní ne.

Klienti českých bank se neustále podivují, že jsou bankovní poplatky v tuzemsku vyšší než třeba v Rakousku či Německu.
Není to úplně pravda. Je spousta produktů, které jsou v Česku významně levnější než v Rakousku. A některé poplatky by byly tak nízké, že ten produkt ani není v ČR nabízen. Zvýšená konkurence ale povede zřejmě k tomu, že se poplatky sníží. Důvodem nízkých cen je, že v Rakousku nejméně polovina bank nemá žádného vlastníka. To jsou ústavy, které patří státu, odborovým svazům (například do roku 2006 Bawag - pozn. red.) či družstvům (Raiffeisenbank). Na burze je kotováno jen 26 procent bankovních aktiv. V Německu takové banky kontrolují asi 60 procent trhu. Ústavy bez reálného vlastníka nepociťují žádný tlak kapitálu, proto jim nejde o zisk a mají menší poplatky. Naproti tomu my musíme našim akcionářům nabídnout zisk aspoň 15 procent na akcii. Když to neuděláme, nedají nám žádný kapitál. Naopak ale v Belgii, Itálii či Británii, kde má burzovní kotaci 77 procent aktiv bank, jsou poplatky vyšší. Čeští novináři ovšem stále hovoří jen o Rakousku. Aby to s poplatky bylo jinak, musela by Česká spořitelna být znovu zestátněna, ČSOB by se musela prodat odborům.
Zmínil jste se o tom, že některé služby, běžné v Rakousku, nejsou v ČR nabízeny. Které?

Myslel jsem to tak, že mnohé produkty nejsou nabízeny proto, že by na nich banky v ČR nic nevydělaly. I když v Rakousku vydělávají. Například investiční fondy. Celkový objem aktiv ve fondech v Česku představuje asi 1000 eur na osobu, zatímco v Rakousku je to 20 000 eur. Důvod je ten, že Češi jsou třeba na rozdíl od Poláků velmi konzervativní. Dále to, že zatím nejsou příliš majetní. Co vydělají, to spotřebují na běžný život. Takže jim na investice moc nezbývá. To se ale v příštích desetiletích změní. Česko je zemí, která jednou v životním standardu bude před Rakouskem.

Tímto výrokem jste v Čechách slavný. Proč si to vlastně myslíte?

Bylo to tak vždycky. Češi byli vždy společností orientovanou podnikatelsky a materiálně. My Rakušané jsme pravděpodobně pohodlnější, línější. I když samozřejmě také nejsme špatní. Vy jste ale snaživější a uvědomělejší než my a Maďaři.

Rozšíříme počet poboček v ČR
Erste Bank právě mění organizační strukturu skupiny. Od prvního ledna existuje holding se sídlem ve Vídni a dceřiné společnosti, v každé zemi jedna. Byl k tomu nějaký důvod?

Záměrem bylo vytvořit jednoznačnou řídicí strukturu. Dceřiné společnosti, mezi nimiž bude i rakouská dcera, budou obsluhovat místní trh. Holding bude dělat transakce, které nemají regionální charakter. Jako je například obchod s akciemi, tedy investiční bankovnictví, firemní bankovnictví pro velké nadnárodní klienty, fúze a akvizice, bude pro dcery vyvíjet informační technologie atd.
Platí pravidlo, že firma funguje dobře, pokud má jednoduché a srozumitelné struktury. Doposud to bylo tak, že Erste Bank v Rakousku měla v kompetenci věci své i věci celé skupiny Erste, což vedlo k netransparentnosti. Třeba lidé v Česku či na Slovensku při řešení nějakého problému nevěděli, zda jejich rakouský kolega mluví o záležitosti týkající se Rakouska, či celé skupiny.

Co to bude znamenat pro Českou spořitelnu?

Pro velké klienty z Čech bude změnou to, že jejich partnerem se stane velká evropská banka. Tu potřebují, protože jsou sami velcí. Jinak se pro ně nezmění nic.

A co zaměstnanci spořitelny? Přijdou o své kompetence?

O některé přijdou, jiné dostanou. Například se už v Praze nebudou dělat dolarové obchody. Vidíme tam ale obrovský potenciál růstu hypotečních obchodů.

Bude mít reorganizace dopad na počet zaměstnanců a poboček?

Pracovníků v České spořitelně v poslední době přibylo. Myslím, že počet poboček spíš poroste, než aby se snižoval. A počet zaměstnanců zřejmě zůstane konstantní. Ještě ale nemohu říci, co přesně bude. Je možné, že se určité aktivity soustředí v Rumunsku nebo někde jinde, pak bychom část pracovních míst odbourali. Anebo naopak určité obchody přesuneme do ČR, takže bychom zase počet pozic rozšířili.

Jak hodnotíte práci České spořitelny? Je dobrá, nebo by mohla být lepší?

Samozřejmě by mohla být ještě lepší. Například v oblasti služeb pro firemní klienty či pro movitější klienty.

Na vaší bance je v posledních letech nápadný především nákup bank v bývalých zemích sovětského bloku. Budujete impérium. Jaký je vlastně váš dlouhodobý cíl?

Náš opravdový cíl je být retailovou bankou střední a východní Evropy. Jaképak impérium. My chceme mít banku, kterou budeme i nadále schopni řídit. Chceme mít přehledné portfolio aktivit. To, že ostatní dělají výhodné obchody, co já vím třeba v Rusku, Kazachstánu či Uzbekistánu, ještě neznamená, že tam půjdeme také. Zastáváme názor, že střední Evropa potřebuje dobrou banku, která se zaměří na střední a východní Evropu. Banku, která je tam doma a má tam svou adresu. Jsme přesvědčeni, že lidé chtějí peněžní ústav, který je v jejich blízkosti. Proto má také Česká spořitelna v názvu slovo česká. Střední a východní Evropa představuje trh se 120 miliony lidí, což je tolik, co má Německo se Španělskem dohromady. Přičemž naši pozici retailové banky ještě můžeme rozšířit, prostor tu je. A to je, myslím, dobrá pozice a dobrá strategie. Být bankou širokého středního stavu ve střední a východní Evropě. A najdeme-li něco zajímavého, co bude k tomuto regionu patřit a bude to za rozumnou cenu, pak budeme investovat.

A po čem se v současné době ohlížíte?

Momentálně po ničem, soustřeďujeme se na banky, které už máme. Nic nehledáme.

Lze si ostatně myslet, že na další nákupy ani nemáte dostatek peněz, když jste přes 30 procent kapitálu investovali v Rumunsku.

Vždy, když potřebujeme peníze, seženeme si je na trhu. Stejné to bylo i s nákupem Banca Comerciala Romana. Což myslím byla největší transakce, která se kdy v Rakousku uskutečnila. Když objevíme něco kvalitního, co se nám hodí, investoři nám opět rádi dají peníze. Nikdy nemáme na podobné akce kapitál někde stranou. To by pak znamenalo, že neoptimalizujeme kapitálové výnosy. Vždy se snažíme mít dobré kapitálové vybavení, ale ne zbytečně mnoho. Pokud je někdo schopen na posezení vytáhnout tři miliardy eur, je to známka toho, že má přebytečný kapitál. To nechceme.

Ke střední a východní Evropě patří také Bulharsko, které je rovněž členem EU. Takže by logicky patřilo do skupiny Erste. Rozhlíželi jste se tam?

Teď tam nejsou žádné vhodné banky, které bychom rádi koupili.

Co je nyní hlavní starostí nejvyššího šéfa finanční skupiny Erste Bank?

Moji spolupracovníci jsou teď dost přepracovaní. Vůbec to nemá co do činění například s propadem akcií, ale prostě s tím, že příliš rychle rosteme a mnozí na tomto růstu pracovali 24 hodin denně. To se dá určitou dobu vydržet, ale pak je třeba přejít do klidu.

Co s tím? Nařídíte spolupracovníkům dovolenou? A co vy?

Já jsem odolný. A pokud jde o nařízení dovolené, i to je možné. Uvidíme.

Andreas Treichl (54), předseda představenstva holdingu Erste Bank der oersterreichischen Sparkassen. Je z bankéřské rodiny. Jeho dědeček stál v čele rakouské centrální banky, jeho otec řídil banku Creditanstalt. Vystudoval národní hospodářství ve Vídni a absolvoval studijní programy v USA. V roce 1977 zahájil kariéru v Chase Manhattan v New Yorku. V roce 1983 nastoupil v Die Erste oersterreichische Spar-Casse, kde zůstal tři roky. V roce 1994 se do Erste Bank vrátil. Nejprve působil ve funkci člena představenstva, v roce 1997 se stal předsedou představenstva. Tento post zastává doposud. Zároveň působí ve statutárních orgánech dceřiných společností Erste. V České spořitelně je předsedou dozorčí rady.

Impérium Erste Bank
Ve střední a východní Evropě mají banky patřící do skupiny Erste Bank 16,2 milionu klientů a celkový tržní podíl 18 procent.
Dceřiné společnosti v Rakousku, Rumunsku, ČR a na Slovensku mají tržní podíl měřený počtem klientů a retailových úvěrů a depozit ve výši 25-30 procent, což znamená pozici jedničky.
V Maďarsku a Chorvatsku dosahuje tržní podíl 10 procent, což představuje druhé, respektive třetí místo. V Srbsku a na Ukrajině dosahuje tržní podíl dvou procent.
K 30. září 2007 skupina Erste dosáhla čistého zisku 838 milionů eur, na tomto výsledku se Rakousko i ČR podílely bezmála stejnou měrou: Rakousko (2,8 mil. klientů) 32 procenty, Česko (5,3 milionu klientů) 31 procenty. Rumunsko (3,8 mil. klientů) přispělo 20 procenty, Slovensko (2,5 mil. klientů) 11 procenty, Maďarsko (0,8 mil. klientů) 7,5 procenta a Chorvatsko (0,7 mil. klientů) 5 procenty.