Státem zaručený rovný příjem pro každého? Ve Švýcarsku už o něm uvažují - 2. DÍL

Pokud bychom o stejném systému přemýšleli i v České republice, musel by být samozřejmě minimální, garantovaný příjem výrazně nižší. Aby měl však efekt musel by činit například částku 15 000 korun. Na tuto částku by měli nárok jak nejchudší občanů, tak i lidé pracující, podnikatelé, tedy všichni dospělí občané státu. Pokud by si člověk ještě vydělal k této částce průměrnou mzdu, činili by jeho příjmy až 40 000 korun. 

V České republice by se náklady vyšplhaly na více než bilion korun ročně

Jak by byl sám tento systém velmi jednoduchý, tak se dá snadno spočítat i jeho nákladnost. Pokud budeme počítat s tím, že v České republice máme 7 500 000 dospělých osob, včetně penzistů, činily by celkové výdaje na minimální příjem ve výše uvedené výši celkem 112 500 000 000 korun měsíčně. Ročně by náklady na tento systém činily 1 350 000 000 000 korun. Částka by tak v současné době odpovídala celé výši státního rozpočtu. 

Je přitom zřejmé, že takové skokové navýšení příjmů občanů by vedlo k výraznému růstu poptávky a nárůstu inflace. Růst by pak zaznamenal i ekonomika, protože finanční prostředky by především ze strany méně sociálně silných skupiny byly obratem utráceny za spotřební zboží. 

Ušetřili by i zaměstnavatelé. Zvyšování příjmů by za ně zajistil stát

Naopak by celý systém byl velmi vstřícný pro zaměstnavatele. Státem zaručený minimální příjem by znamenal otupení tlaku na růst mezd. Za zaměstnavatele by tento růst zajistil garantovaným příjmem právě stát. Mzdy by tak nemusely v podstatě vůbec narůstat a to po poměrně dlouhou dobu, případně by rostly pouze mírně. 

Téměř zcela by byla odstraněna chudoba, kdy běžná rodina by měla už jen pouze od státu zaručený příjem 30 000 korun, což rozhodně stačí na zajištění přiměřeného bydlení, stravy, ošacení i další výdajů a to i u vícečlenných rodin.

Náběh systému by musel být postupný, zvyšovaly by se i daně

Celkový nárůst výdajů státu na garantovaný příjem by musel být řešen buď postupným nárůstem státem garantovaného příjmu. Kdy by na počátku byl zaveden nejprve minimální příjem ve výši 5 tisíc korun, který by musel být zejména penzistům i lidem závislých na sociálních dávkách kompenzován do současné výše. Příjem by se pak každý rok zvyšoval o 2 tisíce korun, tedy po dobu pět let, až do cílové výše 15 000 korun na každého. Po tuto přechodnou dobu by se musely zvyšovat státní příjmy a to i za cenu navýšení některých daní, které by kompenzovaly až dvojnásobné navýšení celkových sociálních výdajů. Dalším opatřením by musely být další, přísné kroky k důslednějšímu vybírání daní, ať už z DPH, nebo daně z příjmu. Sankcí by mohlo být i to, že člověk, který nebude řádně odvádět daň z příjmu, nebo poruší jiné daňové povinnosti, bude moci přijít až na jeden rok o minimální garantovaný příjem od státu. Každý člověk si tak rozmyslí, zda se mu vůbec vyplatí ušetřit několik tisíc korun na daních ve chvíli, kdy ho to může vyjít mnohonásobně dráž. Lidé pak také budou ochotnější daně přiznávat a platit, protože je od státu získají v podobě garantovaného příjmu v podstatě zpět.

1. DÍL ČLÁNKU O MINIMÁLNÍ, STÁTEM GARANTOVANÉM PŘÍJMU NALEZNETE ZDE!