Státní svátek 28. října. Jak vypadalo bankovnictví před sto lety?

Po založení našeho státu, a tedy i v letech předešlých, nebylo bankovnictví a bankovní služby pro každého. Významnými klienty tuzemských bank byli především stát, podnikatelé a živnostníci. Služby pro běžného člověka a občana byly v tuto dobu zatím v plenkách. Hlavním zdrojem příjmů bankovních domů byly tehdy úroky z úvěrů, a příjmy z nejrůznějších akvizicí. Prostředky banky získávaly ze spoření, což byl také jediný významný bankovní produkt, kterého si dopřávali i běžní lidé a zaměstnanci. 

Hlavní bankou, která do velké míry určovala i směřování bankovnictví v poválečných letech, byla Živnostenská banka. Tato silná banka měla na bankovním trhu samostatné republiky nejvýraznější postavení. Její význam bychom dnes mohli srovnávat snad jen s největšími současnými bankami. Tato banka pak také měla do veklé míry vliv i politický. Představitelé Živnostenské banky měli velmi blízko k hradu a prezidentu Masarykovi.

Velmi využívanými produkty bank v době před sto lety byly papírové předvyplněné šeky. Šeky už byly v tuto dobu běžně využívaným produktem, který zajišťoval bezhotovostní platební styk. V tuto dobu neexitovaly klasické platební karty. Běžní lidé vše řešili hotovostním způsobem, maximálně si mohli z banky hotovost na pobočce vybrat, nebo ji naopak na pobočce banky vložit. Šeky pak používali bohatší klienti bank. Můžeme si vzpomenout na černobílé filmy z první republiky, kde bohatý pan továrník vyplňuje šek, aby obdaroval chudého člověka, který mu zachránil život či zdraví.

Velkou až gigantickou finanční operací související se založením státu pak byla měnová odluka od Rakouska - Uherska, resp. nástupnických zemí. Tuto operaci mohli mnozí z nás zaznamenat i na své kůži v době odluky měn při rozpadu Československé federativní republiky. Ta se přímo inspirovala prvorepublikovou zkušeností. 

Právě kolkování staré měny známkami, vydanými našimi státními orgány, byl nejlepší způsob, jaký mohli tehdejší politici a ekonomové pro odluku měny zvolit. Rakousko mělo v době konce první světové války tendenci tiskonout nové a nové peníze a zároveň stahovat hotovost zpět do centra, aby mohlo utrácet za zbrojní a jiné nezbytné dodávky. Tomu ale chtěla nová politická reprezentace zamezit, protože to mohlo výrazně poškodit hospodářství státu. Nové bankovky a mince ještě nebylo možné v tak krátké době zajistit. Navíc k tomu ani neměla nová republika potřebné kapacity. Proto byly původní Rakousko - Uherské bankovky okolkovány, a tím i znehodnoceny pro použití v jiných částech zanikající monarchie. Kolkované peníze pak platily pouze na území Československé republiky. Následně pak byly tyto bankovky vyměněny za nové bankovky Československé republiky, které byly mimochoem velmi podařené. Jejich autorem byl Alfons Mucha a následně Max Švabinský.

Dá se říci, že bankovnictví a bankovní služby byly v době před sto lety spíše službami pro bohaté, nikoliv pro většinu běžných občanů, kteří banku využívali pouze jako spořící ústav. Od té doby se však mnoho změnilo. Hotovost ustupuje do pozadí a na obzoru se rýsuje nová bezhotovostní ekonomika.

Bankovky z první republiky a v dalších obdobích si můžete prohlédnout ZDE!