Vzděláváním pracujete na svém vlastním úspěchu. Říká autor knihy Patrik Nacher

Úspěch tak není automatický, ani tolik nezáleží na štěstí, jako na vaší vlastní snaze. Finanční gramotnost můžeme definovat jako vědu o penězích, vědu o hospodaření, vědu o odpovědnosti. Jejím důsledkem je bezprostřední úspora peněz, nebo naopak vyšší profit a výdělek. Důležitým principem je také zdravé sebevědomí. I když budeme úspěšní a vzdělaní, měli bychom si stále uvědomovat, že nejsme dokonalí a že své úspěchy a reálné síly máme posuzovat sebekriticky. Protože - Žádný strom neroste až do nebe.

Nechci „dělat z komára velblouda“, ale je fakt, že někteří lidé dnes dělají opravdu zoufalé věci a jsou nepoučitelní. Například telefonují různým kartářkám, vědmám, čarodějkám, ezoterikům či šamanům a nechávají si na dálku a anonymně za taxu 90 korun za minutu poradit, co mají dělat se svými penězi, jestli si půjčit a od koho, a vůbec takto absurdně hledají rady pro svá finanční rozhodování (více o drahých telefonních linkách u přísloví „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“). Tak takto opravdu ne, přátelé. Vlasta Plamínek nebo Alenka Pastelka jsou určitě milí lidé plní elánu a entusiasmu, ale v těchto věcech nám, při vší úctě, přes televizní obrazovku opravdu nepomohou.

Na druhou stranu se nemusíte obávat, že si přečtete přísloví „kdo se bojí, nesmí do lesa“, protože přirozená obava a nedůvěra jsou právě v oblasti našich peněz zcela na místě. Ani zde nenajdete moudra, která snad máme všichni hluboko pod kůží, jako „lež má krátké nohy“ nebo „sliby chyby“, protože jsou doufám jasná i malým dětem a bylo by to „nošení dříví do lesa“. A všeobecně známá přísloví, že „když se dva perou, třetí se směje“, „padni komu padni“ či „ruka ruku myje“ nebo také „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, zase patří více do politiky, stejně tak jako „ryba smrdí od hlavy“ nebo „jít s kůží na trh“ spíše do volební kampaně a naturalistické až brutální „oko za oko, zub za zub“ evidentně do mafiánského prostředí.

Pojďme tedy na to. Sem tam to pro leckoho může být „silná káva“, ale nemějme z toho ani strach, ani špatný pocit, protože když se o něčem rozhodujeme, je to odpovědnost a my dobře víme, že „kdo nic nedělá, nic nezkazí“.

A kdybyste někdy náhodou měli pocit, že jde o „boj s větrnými mlýny“, nebo začali ve svých finančních rozhodnutích „ztrácet půdu pod nohama“, nepropadejte panice, nepochybujte a vzpomeňte si třeba na tuto knihu. Budu rád, pokud se stane vaším průvodcem, budete se k ní vracet a opravdu vám bude ku prospěchu. Nechtěl bych, aby to dopadlo jako onen pověstný „hrách, který se na stěnu hází“, nebo konstatováním čtenáře, že prostě „starého psa novým kouskům nenaučíš“, nýbrž abyste v knize našli ono pověstné „spojení příjemného s užitečným“.

Zároveň doufám, že i díky této knize rozlišíme mezi schopným a všehoschopným obchodníkem (dodavatelem, firmou, finanční institucí, bankou, pojišťovnou), stejně tak jako že se my sami budeme jako zákazníci chovat chytře, nikoliv vychytrale.

Ševcova žena a kovářova kobyla chodí bosa – aneb upřímná přiznání autora na úplný začátek. Nejsem robot, ani automat, abych vždy a za všech okolností plnil do puntíku všechny teoretické i praktické zásady. Někdy to prostě nejde a já si na bezchybnost nehraju, ani se tak nebudu tvářit v této knize. Berte tedy prosím následující řádky jako takovou otevřenou zpověď chybujícího autora této knihy.

Před léty jsem uzavřel stavební spoření a zaplatil při tom zbytečně úvodní poplatek. Mohl jsem v klidu počkat na pravidelné marketingové akce stavebních spořitelen a ušetřit několik tisíc korun. Když už jsme u tohoto produktu, jednou jsem zapomněl zaplatit roční platbu, a přišel tak o státní příspěvek v daném roce. Na jednom z vícera svých bankovních účtů platím poplatky, které se mi v poslední době zdají nepřiměřené vzhledem k aktuálním potřebám, a už rok plánuji změnu konta (vyřešeno v průběhu psaní této knihy). Vím jak, vím kam, ale bohužel jsem se k tomu stále nedostal. Věřil jsem na růst a investoval pár tisíc na pražské burze (v jednotkách procent z celého mého portfolia) i do akcií menších firem zabývajících se například nemovitostmi, do společnosti NWR či do údajně ryze české technologické hvězdy KIT Digital a investici musel odepsat. Zlato jsem začal kupovat zbytečně pozdě. Manželku jsem dostatečně neinformoval a nevaroval, že u kreditní karty je třeba v bezúročném období vrátit celou částku do poslední koruny, jinak se úročí i kvůli dlužným zbytkovým 500 korunám celá načerpaná částka, takže zaplatila na úrocích kvůli této pětistovce za pouhých pár dnů plných 300 korun. Při prodeji auta jsem se jednou spokojil s druhou nebo třetí nabídkou (licitoval jsem jen chvíli) hned v prvním (byť významném) autobazaru, místo abych si dal tu práci a zkusil objet více prodejců. Zbytečně jsem několik měsíců ve své kanceláři platil pevnou linku, kterou jsem téměř nevyužíval. Svým obchodním partnerem jsem se nechal přesvědčit o překotném rozvoji firmy a otevření druhé prodejny (vlastnil jsem první obchod pro levoruké v ČR), což se později ukázalo jako ukvapené a nepromyšlené rozhodnutí.

Určitě to není kompletní seznam mých omylů, přešlapů, naivních představ a nedobrých rozhodnutí, ale pokouším se z nich poučit. V tom obrovském množství rozhodování to zas až tak špatné za těch posledních deset patnáct let není. Mým cílem určitě není poučovat či se nad někoho povyšovat, právě naopak. Rád bych nabídl své letité zkušenosti v oblasti financí, podněty nasbírané za deset let provozování svého webu, poučení ze stovek a tisíců příběhů, zážitků a praxe klientů a každodenní empirie obohacené právě i o vlastní chyby. Zároveň se snažím řídit tím, co doporučuji ostatním, takže „nekážu vodu, abych sám pil víno“ (a to nejen proto, že jsem téměř absolutní abstinent). 

Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!