Zátěžové testy ČNB ukazují, že české banky by případný návrat recese měly ustát

  Tři scénáře vývoje v českém finančním sektoru sloužily jako výchozí podmínky testů, jejichž závěry jsou prezentovány v letošní zprávě o finanční stabilitě. Tu na konci minulého týdne  prezentoval Zdeněk Tůma, v té době ještě guvernér ČNB.   Základní scénář vývoje se jeví jako nejpravděpodobnější. Předpovídá pozvolné oživování reálné ekonomiky země, které bude dočasně přerušeno ve druhé polovině letošního roku a obnoveno ve druhé polovině roku 2011. Druhý scénář pracuje s návratem recese, předpokládá vývoj hospodářského cyklu ve tvaru dvojitého W. V tomto případě by se tak v krátké době musely subjekty v tuzemské ekonomice znovu potýkat s nepříznivými dopady, jako jsou pokles zahraniční poptávky po zboží z ČR, turbulence na trhu práce a výpadek příjmů domácností, jež by samozřejmě dopadl i na schopnost dostávat závazkům, například úvěrům od bank.   Třetí scénář, pojmenovaný ztráta důvěry, je nejpesimičtější. Podle analytiků by se projevil kombinací slabého růstu a turbulencí na finančních trzích se všemi negativními účinky, jako je sklon k deficitnímu financování veřejných rozpočtů, doprovázený náležitou odezvou investorů. Ta by vedla k růstu inflačních tlaků a růstu krátkodobých úrokových sazeb, což by se promítlo v nižším sklonu k úvěrům a investicím. ty přitom, v kombinaci s rostoucí spotřebou, začínají tlačit tuzemský produkt vzhůru.   „Ani v jednom zátěžovém scénáři se žádný sektor jako celek nedostává pod kritické hodnoty příslušných kapitálových ukazatelů solvence,“ komentuje zpráva propočtené scénáře vývoje v sektoru, avšak stojí v ní i to, že „nelze podceňovat možný dopad horšího než očekávaného vývoje v ekonomice."   Tůma, kterého po pátečním jmenování Miroslava Singera můžeme titulovat jako exguvernéra, při prezentaci výstupů zprávy dále uvedl, že stabilita českého finančního systému je dobrá a je potěšující, jak se finanční instituce vyrovnávají s krizí. „Náročné a komplexní testy nás utvrzují  v tom, že ani výrazně nepříznivé podmínky by stabilitu finančního sektoru neměly ohrozit," zní prognóza.   Výhodu českých bank můžeme hledat v tom, že do krize vstupovaly ve velmi dobré kondici. V jejím průběhu byly navíc schopny vytvářet kapitálový polštář nejen díky vysoké rentabilitě, o které jsme obsáhle informovali, ale, jak stojí ve zprávě, také díky dobré bilanční likviditě, vysokým poměrům vkladů na úvěrech, nízkým podílem úvěrů v cizích měnách, nezávislostí na vnějším financování a zejména dostatečnou kapitálovou přiměřeností.   Jako hlavním riziko lze označit především obnovení recese u největších obchodních partnerů České republiky, protože na odbyt na trzích těchto partnerů je navázán motor české ekonomiky, tj. export. Ekonomické oživení probíhající od poloviny roku 2009 je možné považovat za velmi křehké, neboť vychází nejen z obnovené důvěry privátního sektoru, ale i z razantních podpůrných kroků hospodářských politik, píše se v textu.   Samostatnou kapitolu tvoří zhoršující se fiskální vývoj, a to nejen v České republice. Případ řeckých patálií totiž ukazuje, že v tomto ohledu je nutné považovat za aktuální hrozbu zejména transfery (ne)schopnosti financovat vládní dluhy v kriticky zadlužených zemích na další země. Podle ČNB je zneklidňující, u jak velkého počtu evropských zemí můžeme veřejné finance označit slovy „vykazující znaky potenciální neudržitelnosti“.   Další vývoj bude záviset především na tom, jak se křehký oživující se růst povede sladit s nutnými fiskálně úspornými opatřeními v ekonomikách našich obchodních partnerů.