Vždy je problém, pokud se nějaké věci a termíny začnou házet do jednoho pytle. Islámský stát, nebo islámský terorismus je něco úplně jiného než islámský svět, nebo islámská banka. I islám má věci a instituce, které bychom mohli závidět. Jedná se přitom o úplně jiný pohled na bankovnictví a finančnictví než ten který známe z našich podmínek.
Hlavním cílem islámských bank totiž není zisk. Hlavním cílem je obecné dobré a pokrok. Banky jsou sounáležité s prostředím, kde působí, a je jejich povinností přispět ke zlepšování a péči o toto prostředí. To se týká jak projektů do okolní infrastruktury, tak projektů sociálních. Islámská banka se přitom svou pomocí, která výrazně převyšuje podíl, kterým se na charitativních projektech podílejí tuzemské banky, nechlubí. Dělá to proto, že je to tradicí a povinností banky. Tato povinnost přitom nevychází ze zákonů či nařízení, ale z tradice. Banky tak vydávají přesně stanovený podíl příjmů pravidelně na tyto charitativní účely, zejména pomoc chudým a potřebným.
Zatímco u náš je hlavním nástrojem dosažením zisku úrok (nebo poplatek – poznámka redakce:), v islámských zemích úrok akceptován není. Úrok je v rozporu s islámskou tradicí, náboženstvím i právem. To se týká i islámských bank. Islámské banky poskytují tzv. bezúročné půjčky – Qard hasan, tedy možnost využít bezúročné půjčky v případě financování výrobně-hospodářských aktivit pro méně majetné a chudé v oblasti obchodu, výroby a zemědělství. Půjčka tedy není vnímána jako finanční produkt poskytovaný za účelem zisku, ale jako prostředek pro financování aktivit chudších či slabších členů společnosti, nebo pro rozvoj společenských statků jako takových.
Banky v islámských zemích přitom fungují i bez uplatňování úroků a samozřejmě vykazují zisk. Jak je to možné?
Islámské banky přebírají odpovědnost za úspěch financovaného projektu
Islámské banky neposkytují své finanční prostředky za účelem samotné půjčky, ale podílejí se přímo na konkrétním projektu. Přebírají totiž částečně vlastnická či spoluvlastnická práva k projektu a přebírají tak přímou odpovědnost za jeho úspěch. To je zásadní rozdíl proti přístupu bank v jiných zemí, kterým v podstatě na úspěchu projektu jako takovém nezáleží. Bankám jde v podstatě o návratnost půjčky a zajištění zisku z půjčky v podobě úroků či poplatků.
Korán zcela zakazuje ribá, což je nejen lichva, úrok, ale i nerovná směna či koupě s odloženou splatností (opakem je almužna – zakát); těm, co provozují ribá věští Korán skutečně pekelný osud (Muhammad: „Bůh vám zakázal ribá, a proto všechny závazky z ní jsou zrušeny. Co vám patří, je jistina.“).
Islámské finanční právo rozlišuje dokonce plných 73 druhů chování, které můžeme označit za ribá. Peníze by vždy měly být pouze prostředkem směny a měly by umožnit definovat hodnotu určité věci, avšak jako takovým by jim neměla být dána žádná vlastní hodnota. Z toho vyplývá i to, že samotné peníze, jelikož nejsou zdrojem ale pouze nástrojem, nemohou generovat zdroje a zisk plynoucí výhradně z jejich samotné existence, není přípustný.
Tak stále se bojíte islámských bank? Nebo mají něco, z čeho bychom se mohli sami učit?
