Předlužení lidé tak sice zažívají některá omezení, ta se ale dají zvládnout. Předlužený člověk tak nemůže vlastnit žádnou nemovitost, neměl by teoreticky na ní mít ani peníze. Lidé tak žijí klasicky v nájmech, což je běžný způsob zajištění bydlení. Stejně tak vybavení bytu není jejich, ale patří někomu z jejich rodinných příslušníků. Předlužený člověk ani nemůže mít oficiální zaměstnání, protože by o většinu příjmu přišel, takže pracuje buď na černo anebo podniká, a své příjmy nepřiznává, nebo jen z malé části. Takový člověk si pak vydělá slušné peníze, zaplatí si nájem i veškeré životní náklady a rozhodně nemusí trpět. Možnost postihnout tohoto člověka v exekuci je přitom minimální.
Lidé se zadlužením a exekucemi nemívají samozřejmě ani vlastní účet. Jak bankoví účet, tak příjmy ze zaměstnání jsou totiž prvním objektem zájmu exekutorů. Dlužníci tak využívají účtů svých příbuzných či známých. K těmto účtům si dokonce mohou zapůjčit i platební kartu a hradit komfortně bezhotovostním způsobem.
Zaměstnávání dlužníků je přitom zajímavé i pro některé podnikatele. Zaplatí totiž svému „zaměstnanci“ na ruku a ušetří až 35 procent této částky na povinných odvodech za zaměstnance. Na těchto platbách ušetří i jejich zaměstnanec. Jedná se tak o oboustranně výhodný kontrakt. Typickými a častými obory pro zaměstnávání lidí na černo jsou manuální práce, které mohou být provozovány i z domova a tudíž jsou nekontrolovatelné, nebo obory pohostinství a ubytování, kde zaměstnanci dostanou kromě mzdy na ruku, nebo mzdy minimální ještě dostatečně velké částky od hostů v podobě spropitného. I zde musíme doplnit, že zaměstnávání na černo je nelegální a protiprávní.
Vysoké předlužení tak vyrábí a generuje další šedou ekonomiku. Tím kdo nejvíce na rozvoji šedé ekonomiky doplácí je bezesporu stát, který přichází o desítky miliard korun na daních a dalších povinných platbách.
Nesplácené úvěry pak představují v hospodaření bank a dalších institucí černou díru, kterou musejí nahrazovat z rezerv, tedy ze svých dalších zdrojů a tedy i peněz ostatních klientů. Mějme na paměti, že nesplácené úvěry nejsou jen problémem banky či jiné finanční instituce, ale také problém jejích klientů, kteří svými platbami a poctivým splacením hradí bance tyto ztráty. Úmyslné předlužování je tak v podstatě parazitováním na společnosti, které neznamená pro dlužníka v podstatě žádný závažný postih.
KUPTE SI KNIHU INSPIROVANOU SERVEREM BANKOVNÍ POPLATKY. NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!
