Rozdíl mezi mzdami a výkonem ekonomiky je propastný
Důkazem toho, že nízké mzdy v České republice nejsou způsobeny nízkým výkonem tuzemských zaměstnanců, nebo produkcí polotovarů či součástek k finální výrobě v zahraničí je, že ekonomický výkon České republiky činí 82 procenta průměru EU, ve vztahu k sousednímu Německu činí tento podíl cca 69 procent. Jak je možné, že takový výkon či podíl k výkonu Německa vytváří lidé s platy, které činí pouze 25 procent těch Německých nominálně, nebo 45 procent se započítáním rozdílné úrovně cen v obou zemích?
Z toho je zřejmé, že bohatství vytvářené v České republice končí jinde, než právě v platech zaměstnanců, tedy těch, kdo toto bohatství tvoří. Velká část hodnoty vytvořená v České republice tak končí v zahraničí ve formě vysokých dividend ziskových podniků, nebo za drahé služby poskytované ze zahraničí, které odvádějí prostředky z tuzemských podniků a z tuzemské ekonomiky.
Relativně vysoký produkt České republiky nevytváříme polotovary
Pokud by totiž za nízké mzdy mohly pouze jednoduché a primitivní výroby v podobě součástek či polotovarů, nemohli bychom vytvářet v České republice takto relativně vysokou hodnotu produktu i ve vztahu k vyspělým zemím. Obecně bychom tak museli být s hrubým produktem a výkonností někde na úrovni Rumunska, nebo dalších zemí Balkánu.
Místo dividend a předražených přeshraničních služeb raději vyšší mzdy
Z uvedeného je zřejmé, že ekonomika České republiky je vnitřně nevyvážená a nestabilní. Je výrazně silně závislá na exportu a má výrazně slabý a podhodnocený domácí trh, který neumožňuje podnikům zajistit funkční a stabilní základnu a odbytiště pro své výrobky právě na domácím trhu. Z ekonomiky navíc odplouvají prostředky v podobě dividend ve výši 150 miliard korun ročně. Tato částka odplyne bez užitku každým rokem do zahraničí. Pokud bychom alespoň dvě třetiny těchto prostředků použili na růst mezd, mohl by si každý ze zhruba pěti milionů tuzemských zaměstnanců polepšit o velmi příjemných 1 600 korun měsíčně. Navíc by se na trhu objevila dodatečná poptávka v podobě sta miliard korun, která by dále rozhýbala růst ekonomiky.
Stát zatím k růstu mezd přispívá zejména zvyšováním minimální mzdy a růstem mezd státních zaměstnanců. Tento růst ovšem dosud nebyl dostatečný na to, aby rozhýbal i mnohem silnější růst mezd v soukromém sektoru.
K dohánění úrovně mezd běžných ve vyspělých zemích může přispět sled kroků a opatření, která povedou k soustavnému, silnému a dynamickému růstu mezd a motivace podniků, aby pokud možno co největší podíl svých příjmů investovaly do svých zaměstnanců, tedy do největší hodnoty, které podniky mají.
