Smluvní pokuty byly do konce roku 2013 běžnou součástí smluv o pronájmu nemovitosti. V roce 2014 je však zrušil nový občanský zákoník, aby narovnal nesouměrný právní vztah mezi majitelem a nájemcem. Pokud nájemní smlouva i přes zákaz smluvní pokutu obsahovala, taková pokuta byla neplatná. Novela občanského zákoníku, jež vstoupila v účinnost přesně před čtyřmi lety, možnost smluvních pokut do smluv opět vrátila.
Jakkoliv to může vypadat, že novela zákona opět posílila stranu pronajímatelů, smluvní pokuty jsou i v zájmu poctivých nájemníků. Slouží totiž především jako ochrana pronajímatelů proti nepoctivým nájemcům, kteří porušují pravidla a dohody, čímž nájemní bydlení svým způsobem zdražují pro všechny. Bez možnosti smluvní pokuty měli pronajímatelé v ruce jen jedinou pojistku, a to takzvanou jistotu. Tu ale museli nájemníci složit naráz a předem, což pro ně mnohdy představovalo poměrně velkou finanční zátěž.
Smluvní pokutu navíc novela občanského zákoníku limituje, a to právě ve spojitosti s výší jistoty. Tyto dvě položky nesmějí dohromady činit více, než kolik činí trojnásobek měsíčního nájemného. Navíc se přihlíží i k tomu, zda je smluvní pokuta v případě jejího uplatnění přiměřená prohřešku. Smluvní pokuta se nejčastěji uděluje za pozdní či žádnou úhradu nájemného nebo zálohových plateb, porušování domovního řádu, rušení nočního klidu, znečišťování společných prostor, a za poškozování bytu či zpoždění s jeho odevzdáním zpět pronajímateli. Pokud se ale nájemník proti pokutě ohradí, bude nutné v konkrétních případech posoudit, zda je přípustná a v přiměřené výši.
Na smluvní pokutě se obě strany rovněž musejí dohodnout v nájemní smlouvě.
