Princip směnek či šeků fungoval již ve 13. století, a velmi úspěšně. Klienti templářského řádu mohli využít řadu jeho finančních služeb. Poskytování defacto bankovních služeb umožňovalo řádu jeho velké bohatství, rozsáhlá a hustá síť komend (opěrných bodů) řádů a jeho vliv na panovnické dvory té doby a papeže.
V dobách, kdy mohli poutníky do svaté země kdykoliv přepadnou loupežníci nebo piráti a připravit je o veškerý majetek byly tyto služby k nezaplacení.
Jak fungovaly první směnky?
Před odjezdem jste navštívili nejbližší templářskou komendu, kde jste složili příslušný obnos peněz. Za to jste obdrželi listinu, která vás opravňovala příslušnou částku vybrat v kterékoliv jiné komendě, třeba i tisíce kilometrů daleko. Řád samozřejmě tyto služby neposkytoval zdarma, ale už tenkrát uplatňoval předchůdce dnešních bankovních poplatků.
Poutník pak mohl dorazit třeba až do Jeruzaléma, kde si příslušný obnos výměnou za směnku vybral a mohl ho na místě použít. Tehdy totiž neputovali poutníci tisíce kilometrů, aby na daném místě strávili týden či dva, jako je tomu běžné dnes, ale museli tam strávit třeba i mnoho měsíců či dokonce let. A takový pobyt nebyl zadarmo.
Templáři požívali důvěru
Aby celý systém mohl řádně fungovat, musela existovat permanentní důvěra v řád a jeho schopnosti a čestnost. Templáři tenkrát byly garanty křesťanského vlivu na blízkém východě, ochraňovali poutníky při cestě do svatého města Jeruzaléma, a dokonce spravovali poklady královským rodům. Těm také velmi často a hojně půjčovali.
Celý systém byl pro klienty řádu velmi bezpečný a komfortní. Lidé nemuseli sebou vozit kilogramy zlatých či stříbrných mincí, a nemuseli podstupovat riziko jejich ztráty či odcizení.
Templáři vytvořili systém cenných papírů, který úspěšně přečkal staletí a funguje do současnosti.
