.
.
.
Nejprve stručné připomenutí jednání ze dne 19. května 2006. Tohoto dne kolem 17,00 hod. do mé kanceláře přišel tento privátní bankéř a hned v úvodu jednání před dvěma svědky potvrdil své dřívější telefonické sdělení, že se mu podařilo sehnat prospekt cenného papíru, který mi doporučuje. Na důkaz toho, že jde o „caymanské“ cenné papíry, mi v prospektu ukázal příslušné listy, kde je jako emitent uveden Anthracite Investments (Cayman), Ltd., a Cayman SPV. V důvěře v poctivost banky a pravdivost slov osobního bankéře jsem podepsal komisionářskou smlouvu i další listiny vyhotovené bankou, které s sebou za banku již podepsané Ing. Král přinesl. V této souvislosti připomínám, že osobní bankéř z mé kanceláře odcházel kolem 19,00 hod., během jednání s nikým netelefonoval a do banky se již nevracel (byl pátek a po pracovní době). To ovšem bance nebránilo, aby následně tvrdila, že ještě dne 19. května 2006 vyhotovila tzv. „konfirmaci“, tj. Potvrzení o obchodu s cennými papíry. O této významné skutečnosti napíši v některém z dalších příspěvků.
Nyní se můžeme vrátit zpět k řízení vedenému u Městského soudu v Praze. Dne 8. června 2009 jsem podal, v návaznosti na nově získané informace, další žalobu proti UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen UCB), jako právnímu nástupci bývalé Živnobanky, a.s., na určení, že nejsem vlastníkem cenných papírů (dluhopisů, za něž jsem tehdy ještě tyto cenné papíry považoval), evidovaných na mém účtu pod označením Lehman Brothers 0 05/18 (ISIN XS0255600941). Žalobu o určení, že cenné papíry evidované na mém účtu, jejichž emitentem je Lehman Brothers Treasury CO BV, nejsou totožné s cennými papíry emitenta Anthracite Investments (Cayman), Ltd., a Cayman SPV jsem vzal zpět, neboť žalovaná banka uznala, že cenné papíry nejsou totožné. Pro řízení o žalobě na určení vlastnictví si banka připravila příběh, jímž se snažila vysvětlit, že Pokyn k nákupu cenných papírů ze dne 19. května 2006 je platný, a že při podpisu Pokynu jsem nebyl uveden v omyl. Žalobu dokonce označila za účelovou, neboť byla podána až po pádu Lehman Brothers. Toto považuji za nepoctivé, neboť žalobu bych nepodal, pokud by nevyšly najevo podstatné vady v činnosti banky při nabízení a „obchodování“ tohoto cenného papíru.
K důkazu o pravdivosti svých tvrzení pak banka navrhla mj. výslech Ing. Radovana Krále, mého bývalého osobního bankéře.
Tento výslech byl proveden při jednání soudu konaném dne 6. května 2011. Svědek po poučení o povinnosti mluvit pravdu odpovídal nejprve vyhýbavě na otázku, kdy mi předal propagační prospekt cenného papíru; nakonec však přiznal, že to bylo bezprostředně před podpisem komisionářské smlouvy. Výslovně však popřel, že by mi říkal, že předmětem obchodu budou cenné papíry emitenta se sídlem na Kajmanských ostrovech (cituji z protokolu: K dotazu, zda z poskytnutých informací vyplynulo, že jde o caymanský fond popsaný v propagačním letáku, uvádím, že ne.).
Pozoruhodná je ovšem jiná část výpovědi svědka, opět cituji: byl jsem bankou požádán na jaře tohoto roku, zda si mohou o případu popovídat, řešili jsme některé otázky, tomu byl přítomen pan …, to je ředitel privátního bankovnictví, plus právní zástupkyně žalovaného a další žena, jejíž totožnost neznám. K dotazu, co se dělo na této schůzce a zda jsou takové schůzky obvyklé uvádím, že nejsou obvyklé … K dotazu, zda už v té době jsem byl zproštěn povinnosti mlčenlivosti, uvádím, že nikoliv, nicméně na začátku rozhovoru jsem byl upozorněn, že jsem jako svědek, a že projednávané skutečnosti se budou týkat tohoto případu … K dotazu, zda mi JUDr. Polák důvěřoval jako osobnímu bankéři uvádím, že jsme si vybudovali určitý vztah, a mám za to, že mi důvěřoval.
Zajímavá praktika, o jejímž charakteru si může udělat každý svůj vlastní úsudek. Jakékoliv kontakty banky s osobou navrženou jako svědek nejsou přinejmenším v souladu se zákonnými povinnostmi obchodníka s cennými papíry poskytovat investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků. Tato povinnost trvá po celou dobu platnosti komisionářské smlouvy, tedy až do vypořádání obchodu.
Vzhledem k tomu, že výpověď svědka nebyla v podstatných částech pravdivá, podal jsem dne 8. listopadu 2011 oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu (pro zjednodušení dále jen trestní oznámení) křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a další trestné činy majetkového charakteru.
V této době jsem měl již k dispozici doplňující znalecký posudek Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 24. října 2011, z něhož jsem učinil zjištění o řadě dalších porušení povinnosti bývalé Živnobanky, a.s., jako obchodníka s cennými papíry při „obchodování“ předmětného cenného papíru. Podáním ze dne 5. září 2012 jsem proto původní trestní oznámení doplnil, neboť bylo spolehlivě zjištěno, že Ing. Radovan Král jako svědek vypověděl nepravdu nejen ohledně subjektu emitenta cenného papíru, ale i o dalších podstatných skutečnostech, čítajících v oznámení celkem 17 bodů.
I přesto, že jsem Městskému soudu v Praze předložil důkazy o nepravdivé výpovědi svědka, soudkyně k nim nepřihlédla a v souladu s vývody žalované banky dovodila, že výpověď je pravdivá; jako zkušený investor jsem si měl postup banky kontrolovat, a proto jsem nemohl být podveden.
Policejní orgán však prokázal, že dne 5. května 2006 došlo ke změně emitenta i některých parametrů cenného papíru. Tím bylo vyvráceno tvrzení banky i Ing. Krále, že od samého počátku mi byly nabízeny cenné papíry emitenta Lehman Brothers Treasury CO BV, a že propagační prospekt sloužil jen k demonstraci modelového případu.
Usnesením policejního orgánu ze dne 12. září 2012 bylo proto rozhodnuto tak, že se zahajuje trestní stíhání Ing. Radovana Krále jako obviněného z přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku – odkaz č. 1.
Ing. Král poté pod tíhou důkazů svou výpověď, v níž křivé svědectví popíral, změnil a k činu se doznal.
Policejní orgán se však nezabýval věcí v celém rozsahu trestního oznámení. Navíc je zřejmé, že nabízet cenný papír uvedeným způsobem nemohl osobní bankéř bez vědomí a souhlasu, případně pokynu svých nadřízených.
Proto jsem podal i trestní oznámení proti generálnímu řediteli a dalším vedoucím pracovníkům bývalé Živnobanky, a.s., pro podvodné jednání, a rovněž proti guvernérovi a dalším úředníkům České národní banky pro vadný výkon finančního (bankovního) dohledu.
V příští části popíšu a doložím, jak UniCredit Bank, a.s. hájí své zájmy v řízení před soudem.
OBRÁZEK – PŘÍLOHA:
.
