.
Velmi rád bych věřil tomu, že případ popsaný v předchozích částech je případem jen ojedinělým, v němž toliko shodou náhod se nakumulovala snad všechna porušení zákonných povinností, jichž se při obchodování s cenným papírem může dopustit obchodník s cennými papíry. Chtěl bych věřit i tomu, že postupy orgánů státní moci (moci výkonné a soudní) jsou v této věci jen ojedinělým vybočením z jejich jinak řádného a bezchybného rozhodování.
Jsem proto přesvědčen rovněž o tom, že se mi nakonec za využití všech dostupných právních prostředků podaří dosáhnout spravedlnosti.
Obchod s cennými papíry je zcela specifickou oblastí finančního trhu, jíž běžný neprofesionální zákazník není schopen porozumět a ani se v ní dostatečně orientovat; je proto zcela závislý na odbornosti a poctivosti obchodníka s cennými papíry. Zejména z tohoto důvodu byla vydána řada právních předpisů s cílem zajistit ochranu neprofesionálních zákazníků v této kategorii ekonomických a právních vztahů.
I přes ochranu poskytovanou právními předpisy lze pochopit, že investor do cenných papírů nese svá podnikatelská rizika; to nepochybně platí pro ty investory, kteří se sami rozhodli investovat do cenných papírů, případně si i konkrétní cenný papír vybrali a využili služeb obchodníka s cennými papíry jako komisionáře, který postupoval podle jejich pokynů. I v takovém případě je však povinností obchodníka s cennými papíry informovat zákazníka (komitenta) o možných rizicích, která mohou být spojena s požadovanou investiční službou nebo investičním nástrojem, a o možných zajištěních proti nim.
Osobně jsem neměl žádný zájem investovat do cenných papírů, neboť jsem dával přednost bezpečnému termínovanému vkladu u důvěryhodného peněžního ústavu. S takovým „neinvestováním“ se zřejmě nehodlala smířit tehdejší Živnobanka, a.s., pročež mě tehdejší osobní bankéř začal přesvědčovat o nutnosti nakoupit cenné papíry. Jeho investičním doporučením byly tzv. „caymanské“ cenné papíry, o nichž tvrdil, že jsou naprosto bezrizikové.
Stejnou informaci mi poskytl i bezprostředně před podpisem komisionářské smlouvy a dalších listin dne 19. května 2006 a doložil ji propagačním prospektem k cennému papíru, jehož emitentem měl být Anthracite Investments (Cayman), Ltd., a Cayman SPV.
Tyto nepravdivé informace mi privátní bankéř poskytl i přesto, že dne 5. května 2006 došlo ke změně emitenta a dalších parametrů cenného papíru, což jsem pochopitelně vědět nemohl a ani jsem to nemohl nikterak zjistit.
Dne 23. května 2006 zapsala Živnobanka, a.s., na můj účet zahraničních cenných papírů nikoliv „caymanský“ dluhopis, nýbrž finanční derivát s parametry, které jsem v Investičním dotazníku výslovně odmítl, navíc neobchodovaný na regulovaném trhu (v rozporu s komisionářskou smlouvou), jehož emitentem byl Lehman Brothers Treasury CO BV se sídlem v Amsterdamu. Téhož dne si Živnobanka, a.s., z mého korunového účtu nominální hodnotu cenných papírů i zaplatila, ačkoliv cenný papír vznikl teprve dne 31. května 2006.
.
SROVNÁNÍ CEN ELEKTŘINY – UŠETŘETE SI TŘEBA NA VYSNĚNOU DOVOLENOU!
.
Potvrzení obchodu s cennými papíry (které si banka zřejmě dodatečně vyhotovila s datem 19. května 2006 pro účely řízení před soudem) mi doručeno nebylo. Navíc taková listina nemůže „konfirmovat“ obchod, který by se mohl uskutečnit nejdříve 31. května 2006. Banka ani nejednala ve vztahu ke mně jako komisionář, neboť předmětný cenný papír upsala a ze svého zaplatila ještě předtím, než jsem podepsal komisionářskou smlouvu a Pokyn k nákupu cenného papíru.
Se zřetelem k těmto a dalším vadám (teprve dodatečně zjištěným) jsem se nemohl stát vlastníkem cenného papíru.
Nic z toho ovšem nebránilo UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen UCB), která je právním nástupcem Živnobanky, a.s.), tvrdit, že žádné své povinnosti neporušila, a že úpadek emitenta cenného papíru je výlučně mým podnikatelským rizikem jako investora, za který obchodník nenese žádnou odpovědnost. K prosazení svých zájmů dokonce UCB neváhala v řízení před soudem podstatné informace tajit a na svou obranu uvádět nepravdivé skutečnosti.
Jsem přesvědčen o tom, že za takového stavu neprofesionální zákazník objektivně žádné podnikatelské riziko nést nemůže a je povinností obchodníka s cennými papíry v plném rozsahu nároky zákazníka uspokojit. Současně jsem přesvědčen o tom, že popsané postupy pracovníků bývalé Živnobanky, a.s., mají charakter podvodného jednání, které plně odůvodňuje použití prostředků trestního práva.
Všechny tyto skutečnosti se opírají o důkazy, včetně posudků znaleckého ústavu, které jsem v příslušných řízeních doložil.
Přesto jsem v řízení před civilními soudy neuspěl (k tomu 6. a 7. část). Podal jsem proto proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání ve víře, že nápravu zjedná Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací.
Nejvyšší státní zastupitelství zrušilo rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze o odložení mých trestních oznámení a věc je v současnosti prověřována orgány Policie ČR (k tomu 9. část).
Trestní stíhání mého bývalého osobního bankéře, Ing. Radovana Krále, pro přečin křivé výpovědi bylo podmíněně zastaveno (k tomu 3. a 9. část). Podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud jako nedůvodnou.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Ústavního soudu, který se nevypořádal v podstatě s žádnou z námitek uplatněných v ústavní stížnosti, je na samé hranici ústavnosti, bude zváženo podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva.
V části 8. jsem napsal o vadném výkonu dohledu nad činností UCB jako obchodníka s cennými papíry, což bylo i důvodem pro podání trestního oznámení proti odpovědným úředníkům České národní banky.
Vzhledem k tomu, že vadná rozhodnutí soudů ve věci samé mají původ v nečinnosti České národní banky při výkonu dohledu, bude zváženo i podání žaloby na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem (zákon č. 82/1998 Sb., v platném znění).
Jsem však toho názoru, že škody by měli hradit především přímí škůdci, nikoliv stát z peněz bankovních poplatníků; proto lze před využitím tohoto prostředku dát České národní bance jistý čas ke zjednání nápravy v rámci svých kompetencí.
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 věta první Ústavy). Rozhodnutí soudů se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe (nález Ústavního soudu, uveř. pod č. 252/2006 Sb.).
Povinností státního zástupce je stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak (§ 2 odst. 3 trestního řádu). Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni; řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti (§ 1 odst. 1 trestního řádu).
Jednou ze základních funkcí České národní banky je mj. vykonávat dohled nad kapitálovým trhem, bankovní dohled a dohled nad ochranou spotřebitele. Podmínky pro naplňování tohoto poslání stanoví příslušné právní předpisy. Základním předpokladem pro naplňování tohoto poslání je důsledné dodržování platného práva.
Čelit libovůli při výkladu a aplikaci práva v jednotlivých konkrétních případech není snadné, což dokládají moje vlastní zkušenosti, a nezřídka je i finančně nákladné.
.
KREDITNÍ KARTY – NAJDĚTE TU NEJLEPŠÍ
.
Zvláště obtížné je to v případě, kdy jednotlivec se postaví proti zaběhnutému bankovnímu systému. Naráží především na bariéru nedostatku informací, což zakládá jeho nerovné postavení (nerovnost zbraní) v podstatě v jakémkoliv řízení. Toto nerovné postavení posilují i finanční možnosti bank jako obchodníků s cennými papíry. Beznaděj prohlubuje rovněž ochrana poskytovaná obchodníkům s cennými papíry ze strany jiných státních orgánů nezřídka i tam, kde jim ze zákona nenáleží (a na úkor občana).
Soudce nese odpovědnost za svou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce (§ 82 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.).
Státní zástupce je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce (§ 24 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb.).
Státní zaměstnanci jsou povinni při výkonu služby mj. dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu a služební předpisy (§ 61 odst. 1 písm. c/ zákona č. 218/2002 Sb.) a prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního úřadu (písm. e/ cit. zákonného ustanovení).
I tyto povinnosti by měly zajistit, aby pracovníci orgánů a úřadů moci výkonné a soudní vykonávali své funkce řádně a nestranně a při svém rozhodování dodržovali zákony.
Právě důsledné dodržování zákonů a úcta k právům je základním předpokladem k naplňování článku 1 odst. 1 Ústavy, podle něhož Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Nesmiřovat se s nespravedlností, hájit důsledně svá práva a domáhat se dodržování zákonů je jedinou možností k tomu, aby negativní jevy ve všech oblastech života, dnes bohužel tak časté, byly postupně odstraňovány.
Poskytnout tyto informace čtenářům bylo vedeno snahou nejen upozornit na některé „taje“ finančního trhu, ale především přesvědčením, že každé nespravedlnosti se lze bránit a snad i ubránit, byť častý náhled je takový, že občan proti bance nemá šanci.
