„Naplňujeme harmonogram ukončení projektu sKaret, který byl dohodnut s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a s Úřadem práce ČR. Společnou prioritou je, aby lidé dostávali do úplného zrušení systému výplat dávky řádně a včas. Nutné náklady na zajištění služeb požadovaných v soutěži a ve smlouvě Ministerstvem práce a sociálních věcí vyčíslil nezávislý odborný posudek na 203,8 milionů korun. Zákon i principy péče řádného hospodáře nám jednoznačně ukládají vynaložit veškeré úsilí k plné kompenzaci této částky ze strany ministerstva. Spor se státní institucí nedělá radost nikomu, proto budeme dávat přednost řešení dohodou,“ uvedl Pavel Kysilka, generální ředitel České spořitelny.
sKartu má zhruba 277 000 lidí, do konce října 2013 bylo jejím prostřednictvím vyplaceno cca 2,9 mil. dávek v hodnotě 15,3 mld. Kč. Všechny sKarty a technické účty k nim budou automaticky zrušeny k jednomu dni – 30. dubnu 2014. Lidé nemusí sKartu vracet České spořitelně ani Úřadu práce ČR, stačí, když ji znehodnotí přestřihnutím čipu a magnetického proužku. Do konce listopadu 2013 rozešle Úřad práce ČR všem držitelům sKarty dopis, jak mají dále postupovat.
Komentář webu www.bankovnipoplatky.com:
Jsem jeden z mála, co se k sKartě a to zcela konzistentně po celou dobu trvání projektu, vyjadřoval už od samého počátku. Tedy od zadání samotných parametrů výběrového řízení. Dokonce jsem kvůli tomu založil i příslušnou podsekci, kde je k dnešnímu dni 68 článků – https://www.bankovnipoplatky.com/platebni-karty/skarty.html.
Myslím si, že tento nepovedený projekt je typickou akcí, za kterou by měla být vyvozena nejen politická, ale i hmotně právní odpovědnost. Poté, co od samého začátku kritici upozorňovali na nedostatky a chyby, jako byla poplatková politika sKarty, její nastavení, nesoulad se zákony, dodatečné legislativní úpravy, porušování zákona o ochraně osobních údajů, stigmatizace lidí se zdravotním postižením a především absolutní ztráta původního záměru a cíle – boj se zneužíváním dávek a úspora ve státním rozpočtu (ani jedno nešlo principálně naplnit) – a i přesto se projekt bez ohledu na konkrétní a odborná stanoviska rozjel, musejí za případné náklady nést odpovědnost lidé, kteří projekt vymysleli a kteří podepsali příslušné smlouvy. Není možné celou věc uzavřít tím, že to zaplatí daňový poplatník.
Kritika sKaret se nevynořila náhle, ale provázela projekt od samého počátku a počty různých změn, revizí či dodatečných úprav, jen podtrhují fakt, že od samého počátku museli příslušní odpovědní politici a úřednici vidět, že vše není v pořádku. To samozřejmě neuniklo ani bance, takže i ona mohla důvodně očekávat či předpokládat, že může nastat alternativa zrušení projektu. Nicméně je jejím právem se přihlásit o proplacení vynaložených nákladů. Na státu pak je, aby spravedlivě rozhodl, ale aby to opět neskončilo po česku, že to „zacvaká“ erár, protože ten zvládne cokoliv. Podle mého názoru jde o ukázkový, doslova učebnicový příklad, kdyby měla být vyžadována zodpovědnost konkrétních lidí.
