O co jde? Imaginární osoba Kamil Novák je klientem dvou bank, z nějakého důvodu (ponechme stranou jakého, zda oprávněného, nebo neoprávněného – Kamil Novák na to jistě bude mít silný názor v obou případech) jej někdo označí za dlužníka a úřední osoba dle příslušného zákona (např. exekutor) pošle do bank žádosti o poskytnutí informací o daném účtu. Banky informace poskytnou a klientovi se následně na výpisu z každé banky objeví poplatky v řádu stokorun, které na něj (za vykonanou práci pro exekutora) banka přenese. Takové situace se denně dějí.
Co s tím? Faktem zůstávají tři věci.
1. POPLATEK: Není spravedlivé, aby např. „za zadluženého klienta“ platili poplatky ostatní klienti. Přesně to by se stalo, kdyby byla služba poskytována „zdarma“. Z tohoto úhlu pohledu je zpoplatnění služby pro konkrétního jednotlivce správné.
2. VÝŠE POPLATKU: Výše poplatku se v daném případě liší, i u této služby jej některé banky vybírají, jiné službu poskytují zdarma – viz naše anketa mezi bankami ZDE!
3. FUNGOVÁNÍ SYSTÉMU: Fungování celého systému je velmi neefektivní a panuje v něm řada nejasností, zejména co se informací poskytovaných klientům týče. Hlavně to vyplývá z řady příběhů, které nám do redakce klientky a klienti bank posílají. Přečtěte si třeba tento, poslala jej paní Eva:
“Po Novém roce jsem byla po „návštěvě“ svého bankovního účtu velmi překvapená z výše poplatků, které jsem tam nalezla. Ovšem má první reakce byla, že se banka spletla v desetinné čárce a naúčtovala mi 6x částku 250,- Kč, a to ve dnech 1x 31.1.2013, dále 3x 1.1.2014 a nakonec 2x 8.1.2014. Původně jsem si myslela, že mi měli strhnout 2,50 Kč za odeslanou SMS. Šla jsem tedy na pobočku a tam mi sdělili, že tato částka je stržena za dotaz osoby z moci úřední. Nemám žádné nedoplatky a ani exekuce, i kdyby někdo někde pochybil, předpokládala bych, že jednou, a ne hned šestkrát ve třech dnech! Nic bližšího mi nesdělili, jen to, že mám podat reklamaci! Financemi neoplývám, ale nikde nemám záznam a ani dluhy. Částka 1.500,- Kč, co mi bylo odepsáno, mne opravdu dosti šokuje. Nevím jak se tomu bránit!”
Právě odstranění těchto nejasností ohledně procesů spojených s poskytováním informací o klientech dle zákona by mělo být hlavním cílem regulátorů (ČNB, vláda), ale i samotných bank. Ty si to uvědomují, jak vyplývá z našeho rozhovoru s tajemníkem České bankovní asociace, Janem Matouškem. Ten uvedl, že na platformě ČBA probíhá diskuse o technickém řešení, nikoliv o poplatcích.
JAK Z TOHO VEN?
Řešením by mohlo být důmyslné sjednocení informací o vlastnictví účtů (jméno – bank) v nekomerčním registru, jejž by mohla provozovat třeba Česká národní banka. „V ČR existují (otázkou je, jak fungují) různé centrální registry, které mají za cíl zjednodušit administrativu, především snadné vyhledávání informací pro patřičné instituce či občany – registr vozidel, registr obyvatel, katastr nemovitostí atd. Mimo jiné v souvislosti s náklady bank na dotazy exekutorů, které poté promítají na své klienty, se tu vysloveně nabízí otázka, proč u nás ještě nefunguje centrální registr bankovních účtů?,“ ptá se Patrik Nacher, majitel portálu www.bankovnipoplatky.com na neexistenci podobné instituce, která by snížila transakční náklady (a tím i náklady pro klienta) při hledání informací. „Kolikrát se například stalo, že vinou zpoždění při zdlouhavém zjišťování, zdali dlužník či podvodník má bankovní konto, došlo k jeho odčerpání v neprospěch věřitele… Takový centrální registr zde tedy má jistě své místo,“ dodává Nacher.
Leckdo by mohl namítnout, že toto řešení posouvá společnost zas o kousek blíže k orwellovskému románu 1984. I to si Nacher uvědomuje: „Samozřejmě, že tu na druhé straně leží oprávněná obava z možného zneužití takto koncentrovaných citlivých informací na jednom místě. Když vidíme například to, s jakou pravidelností a lehkostí na veřejnost unikají odposlechy, obavy ještě zesílí. Ruku v ruce by tedy musela zároveň vzniknout přísná pravidla, kdo a za jakých podmínek a okolností má právo do takového registru nahlížet a jak hluboko. Tyto otázky, tedy zda stačí zjištění, že dotyčný má bankovní účet u té které instituce, nebo i zjištění, kolik prostředků na jednotlivých kontech má, by musely být stěžejním pilířem podobné regulace.“
O tom, jak se k podobnému registru staví jednotlivé instituce, vás budeme informovat v dalších článcích na toto téma.
