Nejdůležitější body k Rozsudku a vyjádření našeho právníka:
• Nevyplněna Sp. značka rozhodnutí,
• Nedoplněno označení účastníků (žalovaného – banky), označení projednávané věci (žalovaná částka) a rozpis poplatků bez vyplněných období
• Vyplněna výše poplatku 150,- Kč v prvním odstavci, dále je pokračováno s poplatkem 30 Kč (netýkající se tohoto případu)
• Vyplněny náklady řízení a údaje k úhradě
Vyjádření právníka:
Předmětný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 je natolik stižen zjevnou nesprávností, že lze až polemizovat s tím, zda se nedá hovořit o neexistujícím, resp. nicotném rozsudku, i přesto, že v praxi není tato kategorie v rámci civilního soudnictví rozpracována. Ustanovením § 157 odst. 1 o.s.ř. jsou stanoveny náležitosti písemného vyhotovení rozsudku, mezi něž mimo jiné patří přesné označení účastníků, označení projednávané věci, znění výroku a odůvodnění. Předmětný rozsudek soudu však tyto náležitosti zcela absentuje. Není z něj zřejmé vůči komu bylo řízení vedeno a co bylo jeho předmětem. Ani z odůvodnění rozsudku nelze dovodit čeho se řízení týkalo, a to i přesto, že ustanovení § 157 odst 2. o.s.ř. stanoví, že „soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se k věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Soud dbá o to, aby odůvodnění bylo přesvědčivé.“ S ohledem na skutečnost, že celé odůvodnění neuvádí jediné skutkové tvrzení, které by umožnilo identifikovat předmět řízení blíže, než že se jedná o spor týkající se poplatku za správu o úvěru, lze oprávněně pochybovat o jeho vykonatelnosti. A to především z důvodu, že místa zjevně určená k vyplnění vzorového rozsudku ve sporu zůstala nevyplněna a zároveň tam, kde nadepsaný soud neopomněl vyplnit připravený vzor, protichůdně uvádí, že se jednalo o poplatek ve výši 150 Kč a o pár řádek níže měl být sporným poplatek ve výši 30 Kč. V případě, že žalobce uplatnil nárok z různých smluv o úvěru vůči stejným nebo rozdílným žalovaným/finančním institucím, není tento schopen dovodit o jaké řízení se jednalo a posoudit oprávněnost přiznaných nákladů řízení, jejichž výše vyplývá z tarifní hodnoty sporu.
Z vydaného rozhodnutí jasně vyplývá především záměr soudu uložit povinnost žalobci k úhradě náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného, kterého zmíněný soud neopomněl řádně označit. Uvedený soud si je zároveň dobře vědom skutečnosti, že se jedná o bagatelní spor, a tak možnost obrany proti takovémuto rozsudku spočívá pouze v návrhu na jeho opravu a nepodléhá tak přezkumu vyššího soudu.
Rozsudek najdete zde:
