Návrhy na zřízení registru účtů se tak postupně mění. Opouští se původní představa o registru smluv, kam by mohl nahlížet omezený okruh úředníků či policistů a kontrolovat tak finanční prostředky každého z občanů ČR. Nově bude muset vyšetřovatel žádat o souhlas s nahlédnutím do registru státního zástupce. Navíc se nedozví do 24 hodin konkrétní zústatky na účtu či dokonce jednotlivé pohyby na účtu prověřované osoby. Získá pouze informaci o tom, zda prověřovaný člověk v bance účet má či nemá.
Teprve potom přichází druhý krok, který je stejný jako dnes. Policista požádá danou banku o sdělení již konkrétních informací o účtu. Změny v návrhu tak výrazně omezily riziko zneužití institutu registru bankovních účtů. Registr by tak nově měl být pouze prostředkem pro zjištění poměrně bezpečné informace, zda má prověřovaná osoba nějaký účet a pokud ano, u jaké banky. Další informace už by pak byly zjišťovány klasickou cestou – dotázáním konkrétní banky na zůstatek účtu a pohyby na účtu za určité období.
Změny návrhů směrem k větší kontrole procesu je hlavním prostředkem k tomu, aby Ministerstvo financí přesvědčilo ČNB o nutnosti zřízení registru účtů. ČNB je totiž instituce bez níž nelze takto sofistikovaný institut zřídit. K vyřešení také stále je financování tohoto projektu. ČNB se tak snaží vyhnout tomu, aby náklady za celý projekt a jeho komplexní zajištění bylo na bedrech ČNB. A pokud by byl registr účtů skutečně zřízen, což je velmi pravděpodobné, pak je třeba minimalizovat riziko zneužití. Zneužití registru by totiž mohlo vážně ohrozit důvěryhodnost a stabilitu bankovního systému v ČR.
Je pak pravděpobodné, že prostředky nejen z kriminální činnosti, ale i prostředky bezúhonných podnikatelů by se mohly přesunout z tuzemských bank do zahraničí a to nebyl dobrý výsledek regustru bankovních účtů.
Četli jste také: Registr účtů – Bič na neplatiče nebo poctivé lidi?
