Zatím se věc nezdá tak dramatická. Rusko sice zakázalo dovoz potravin z EU na své území, nicméně dopad bude na různé země EU odlišný. Nejpostiženějšími zeměmi mají být především Polsko, Finsko či pobaltské státy. Důvod je jasný. Tyto země jsou nejvíce napojené na ruskou ekonomiku a jejich potraviny jsou v také v Rusku dlouhodobě oblíbené.
Na tuzemskou ekonomiku sankce výraznější vliv mít nemají. Očekává se obecně zlevnění potravin z důvodu zaplavení trhu produkty, které měly původně skončit v Rusku.
Na tuzemský bankovní sektor sankce zatím vliv nemají. Ani banky vlastněné ruským kapitálem jako jsou Sberbank či Evropsko – Ruská banka nemají zatím při své činnosti žádná omezení. Zdá se tak, že problém se sankcemi mají zatím pouze banky, které působí v Rusku a patří ruským vlastníkům. EU si zatím nedovolila uvalit sankce na ruské banky působící na jejím území. Důvod je jasný. Omezení či zákaz činnosti by mohl vést k ukončení činnosti těchto bank a poškození ekonomiky. Ruské banky jsou stejně jako banky jiných zemí již silně integrovány do ekonomiky EU a nelze je jen tak snadno od ekonomiky odříznout bez dalších následků.
Pokud jde o sankce samotné, pak je otázkou, zda mají v současné situaci smysl a zda tento zájem zemí EU a USA o Ukrajinu a její svrchovanost tato země někdy vrátí, resp. tento zájem alespoň ocení. Je otázkou jak dlouho vydrží současné vedení země a zda neskončí po několika letech stejně neslavně jako bývalý prezident Juščenko a jeho premiérka. Oranžová revoluce je pryč a nikdo si dnes na ní ani nevzpomene. Je otázkou, zda po měsících zklamání, které zřejmě dorazí do ukrajinských domovů, nepřijde jiný Janukovič a země se opět neobrátí k Rusku.
Sankce ani nejsou motivovány nějakými ideály. Jedná se v podstatě o střet zájmů, snaha omezit protivníka a někam ho zatlačit. Nedělejme si iluze, že svržení rezimu Viktora Janukoviče západní země nepřivítaly. Smyslem přitom není ani tak zájem Ukrajiny, jako snaha o omezení vlivu Ruska. Nejde také o lidské životy, což nám poslední vývoj zcela jasně dokazuje. Co si nemohl dovolit při potlačování revolty Kaddáfí v Libyi, to si může dovolit současný vůdce Ukrajiny a možná v ještě širším měřítku.
Pokud nějaká revoluce či povstání ve světě omezí vliv protivníka, pak ho podpoříme, vložíme do něj demokratické a vznešené ideály. Pokud se povstání týká našeho spojence či spřízněného režimu, je to boj proti demokracii, terorismus apod. Dvojí přístup můžeme za posledních několik let sledovat pravidelně. Všimněme si však, že když jde o zájmy a vliv, nemá lidský život cenu.
Protiruské a Ruské sankce už jsou pak pouze důsledkem celého vývoje. Sankce v minulosti v podstatě téměř nikdy netížily režim proti kterému měly bojovat, ale obyčejné lidi, kteří těžko mohou sami něco změnit či ovlivnit.
