Prognostiky mají ministerstva, mají je banky, mají je i jiné instituce. Prognózy dělá i Evropská Unie či organizace OECD. K tomu máme několik velkých ratingových agentur, které dokonce na základě prognóz údělují zvláštní známky, kterými hodnotí důvěryhodnost nejen zemí, ale i soukromých subjektů.
Prognózy a to tím spíše ty ekonomické však musíme brát s velkou mírou nadhledu. Stačí se podívat na současné nejaktuálnější prognózy ekomomického vývoje jsou si přitom velmi podobné. Jako by se jedna od druhé kopírovaly. Základem je přitom prognóza České národní banky, nebo Ministerstva financí. Ty se přitom inspirují při svých progňozách dalšími velkými organizacemi jako jsou OECD nebo komise EU.
Ostatní prognostici se pak připojují a více či méně tyto prognózy a údaje kopírují. Samozřejmě si nezapomenou ubrat jednu či dvě desetinná místa nahoru či dolu. Žádná z prognóz se přitom výrazněji neliší. Žádná nám nepředpoví, že například příští rok dojde ke stagnaci či propadu. Příčinou může být to, že k žádnému propadu či stagnaci skutečně nedojde, a nebo tento se tento propad nikdo neodvažuje předvídat nebo toho není schopen.
To samé platilo i o velké finanční krizi v roce 2008, která u nás vyvrcholila v roce 2009. Žádná instituce, žádný ekonom nebyl schopen odhadnout propad, který nejen tuzemská ekonomika, ale i většina ekonomik světa prožije. Jak je možné, že kvalifikovaní a odborně zdatní poradci vůbec neodhadli či nepřepokládali tak zásadní propady ekonomik? Buďto to nejsou skuteční vizionáři, kteří vidí i to co ostatní nevidí, nebo jsou prognózy k ničemu. To by platilo v případě, kdyby jsme vzali za svůj argument mnoha ekonomů, že některé věci a vlivy nelze předpovědět.
Ona je to i otázka odvahy. Dá se říci, že prognostik, který se mnokrát mýlí v důsledku své odvahy a vlastního vidění věci, je nakonec nejlepším prognostikem, protože dokáže navzdory ostatním institucím jít proti proudu a odhadnout i prudkou změnu ve vývoji. Pohodlní prognostici pak sledují předpovědi veřejných institucí, tyto si mírně korigují a připojují své tzv. odborné prognózy. Pokud ekonomika roste, tak předpovídají další růst do budoucna, nebo předpovědí možné zpomalení, nejsou však schopni odhalit náhlé šoky. Nelze přitom tvrdit, že tyto šoky nelze predikovat na základě průvoděních jevů Ale kdo si dovolí odhadnou pokles ekonomiky ve chvíli, kdy ČNB potvrzuje solidní růst? Tak odvážný nikdo není. Neriskovat a být komformní se totiž v oblasti prognóz vyplatí. Když kopírujete, nemůžete prohrát. Buď se trefíte, a když se netrefíte, tak vždy můžete říci, podívejte se ani ČNB, ani Ministerstvo financí se taky netrefily a kolik mají na to úředníků a aparátu.
Další stránkou prognóz je, že prostřednictvím nich můžeme ovlivnit silně náladu ve společnosti. Obecně negativní prognózy mohou sami o sobě přinést pokles a naopak. Proto se na ně musí tak opatrně. Špatný rating nemusí zničit jen velké společnosti, kterým mohou drtivě klesnout akcie, ale může zničit i celé státy. I to na základě prognóz.
S ekonomickými prognózami tedy musíme nakládat velmi opatrně a odpovědně, na druhou stranu se nesmíme bát ani riskovat ve chvíli, kdy vidíme a cítíme nějaké průvodní jevy či vlivy. O to menší pak může nastat šok či překvapení.
Další zajímavé komentáře našeho serveru www.Bankovnipoplatky.com naleznete ZDE!
