Je obecně známo, že banky se brání odchodu svých klientů. U hypoték to platí dvojnásob. Hypoteční úvěry jsou pro banky vysoce ziskové a představují dlouhodobý zdroj příjmů. Každý klient tak pro banku může znamenat i miliony korun příjmu či výnosu. Za těchto okolností není žádná banka nadšena, když ji klient opouští. Důvodem může být to, že klient našel výhodnější hypotéku či jiný produkt a přechází tak k jiné bance, tedy že původní hypoteční úvěr refinancuje, nebo prostě nemovitost prodá a hypotéku předčasně splatí.
Porovnejte si nabídky refinancování hypoték jednotlivých bank na hypotéční kalkulačce.
Bankám tak pomohl Nový občanský zákoník. Tento umožňuje do katastru nemovitostí zapsat kromě samotné zástavy k nemovitosti také zákaz dalšího zatížení nemovitosti. Klient tak nemůže nemovitost zatížit jinou zástavou, což je nutná cesta jak refinancovat hypotéku, nebo byt či dům prodat. Vše se totiž prakticky realizuje tak, že kupující, který chce nemovitost zakoupit podá návrh na zástavu své banky na již zastavenou nemovitost jako druhý v pořadí. Teprve poté mu jeho banka půjčí a to umožní prodávajícímu uhradit dluh u své původní banky. Ta poté stáhne své zástavní právo a na nemovitosti tak zůstane nově pouze zástavní právo banky, která půjčila kupujícímu na pořízení této nemovitosti.
Nové opatření, které některé banky začaly aplikovat tuto možnost ztíží nebo ji úplně znemožní.
Banky přitom omezení nové zástavy na nemovitosti snadno propašují v obsahu samotné zástavní smlouvy. Na toto ustanovení totiž banky obecně své klienty neupozorńují a tím spíše jim nevysvětlují k čemu by toto opatření mělo sloužit. Navíc klient je v době podpisu zástavní smlouvy již v tísni, kdy odmítnutí podpisu by znamenalo, že úvěr nedostane a propadne mu tak jeho záloha u prodávajícího či realitní kanceláře, případně budou uplatněny další pokuty.
Možnost klienta banky něco ve smlouvě na poslední chvíli změnit je tak spíše nulová a banky to moc dobře vědí. Nové omezení tak umožňuje bance velmi dobře kontrolovat svého klienta a toho si také zajistit. Pokud totiž klient nezíská souhlas banky například s prodejem nemovitosti, nebo s refinancováním hypotéky, nemůže tuto možnost vůbec realizovat a to dokonce ani v době konce fixace.
Klient tak může být v nejhorším případě odsouzen být klientem banky po celou dobu hypoteního úvěru tedy i více než dvacet či třicet let. Obecně toto řešení není vstřícné vůči klientům a není ani řešením které by nějak respektovalo přání či potřeby klientů banky.
Musíme tedy apelovat na klienty bank, aby si velmi dobře prostudovali zástavní smlouvy a to pokud možno předem. Lze doporučit také případně konzultaci s odborníkem. V opačném případě se může klient skutečně bance upsat „do konce života“.
Náš server, který stojí na straně bankovních klientů se hodlá v průzkumu zaměřit na identifikaci konkrétních bank, které tímto způsobem postupují a omezují tak vědomě své klienty.
Další zajímavé komentáře a zprávy našeho serveru naleznete ZDE!
