Řešená otázka se vztahuje k právní síle jednotlivých právních předpisů a smluvních vztahů. Klienti bank či splátkových společností jsou často zmateni a neví kterým dokumentem se skutečně mají řídit. Například v případě nejrůznějších sankcí finanční instituce často argumentují ustanoveními ve všeobecných obchodních či smluvních podmínkách. Přitom právě tento dokument studuje jen menšina klientů a někteří ani neví co všeobecné obchodní podmínky jsou.
Ne každá banka také na existenci těchto podmínek výslovně upozorňuje a to přesto, že ustanovení v těchto podmínkách mohou mít pro klienta poměrně velkou závažnost.
Dotaz čtenáře:
Vážení. Banka mě vyzvala k úhradě pokuty. Na základě všeobecných obchodních podmínek mám uhradit skoro deset tisíc korun. Důvody pokuty nyní ve svém dotazu vůbec neřeším. Jde mi spíš o toto. Rád bych znal obecnou odpověď do jaké míry se banka může odkazovat na věci, které má uvedené v tzv. všeobecných obchodních podmínkách a jaký je jejich vztah k mnou podepsané smlouvě? A co teprve, pokud jsou tyto věci například v rozporu se zákonem? Platí tyto věci, když jsem je podepsal? Každý mi tvrdí, že co je psáno a dokonce podepsáno, to je i dáno. Jde mi konkrétně o situaci, kdy ve smlouvě je napsáno něco jiného, než je psáno ve všeobecných podmínkách a pak když jsou tyto věci opět v rozporu například přímo se zákonem. Jak může banka například uplatňovat něco, co smlouva nepřipouští ale zase to připouští obchodní podmínky této banky, které jsem však ani nepodepsal?
Odpověď právníka:
Ano, z běžné praxe vím, že tyto věci jsou pro běžné klienty, laiky poměrně nepřehledné a matoucí. Nastíníme si tedy konkrétní schéma nadřazenosti a podřazenosti těchto právních skutečností. Pokud si jdete pro úvěr, tak vždy uzavíráte konkrétní smlouvu o úvěru, která upravuje podmínky úvěru, jeho čerpání apod. Současně se v této smlouvě v nějakém z ustanovení odkazuje, že vztahy mezi účastníky se také řeší pomocí všeobecných obchodních podmínek, které by správně měly být přílohou uzavírané smlouvy. Platí, že v tomto případě má přednost samotná smlouva. Pokud tato upravuje nějaké ustanovení odliště od všeobecných podmínek, pak má přednost a vztahy se řídí jen ustanoveními úvěrové smlouvy. Všeobecné podmínky mají spíše pomocný charakter. Pokud nějaké ustanovení či řešení věci ve smlouvě nenajdete, podíváte se do všeobecných podmínek, zda tam tato situace upravená je. Pokud ano, postupuje se podle těchto podmínek. Pokud je nějaké ustanovení ve smlouvě v rozporu se zákonem, tedy je tam například uvedena nějaká věc, kterou zákon zakazuje, nebo řeší úplně jinak, pak má přednost zákon a to nejen před smlouvou, ale i před všeobecnými podmínkami.
Nesoula smlouvy či podmínek se zákonem se však většinou řeší až v případě soudních řízení. Za běžných okolností toto mívají finanční společnosti poměrně dobře ošetřené.
Dotazy pro server zodpovídá odborník ze serveru WWW.PROFIPRAVNIK.CZ. Zde také můžete položit placený právní dotaz, který je neveřejný a je zpoplatněn částkou 300 korun.
