Aby smluvní pokuta mohla být sjednána platně, musí být vždy součástí listiny, ke které spotřebitel připojuje svůj podpis. Přeložíme-li to do lidského jazyka tak platí, že smluvní pokuta, která může výrazně poškodit jednoho z účastníků musí být sjednána výslovně ve smlouvě, kterou oba účastníci podepisují.
Naopak smluvní pokuta, která je pouze uvedená v obchodních podmínkách, které bývají uvedeny většinou na internetu, nebo někde malým písmem jako příloha smlouvy jsou neplatné, a vůči kterémukoliv z účastníků smlouvy je nelze použít.
Logika uvedeného principu je jasná. Zatímco lidé smlouvě, kterou podepisují věnují výrazně více času či pozornosti. O existenci obchodní všeobecných podmínek nemají často lidé ani ponětí, případně už jim nevěnují zdaleka takovou pozornost. Důvodem je skutečnost, že obchodní podmínky jsou skutečně velmi obecné, rozvláčné, složité a už jen jejich prostudování klade na člověka poměrně výrazné časové i odborné požadavky.
Pokud tedy po vás například nějaký obchodník nebo věřitel uplatňuje nějaké sankce z titulu smluvní pokuty uvedené v obchodních podmínkách a které přímo nebyly napsány ve smlouvě, rozhodně je neplaťte.
S největší pravděpodobností se totiž bude jednat o tzv. šmejdy, kteří se snaží využít problémů či složité situace klientů k tomu, aby se domohli neoprávněně dalších a vyšších zisků na které nemají dle práva žádný nárok. Využívají tak slabosti, nevědomosti nebo strachu svých klientů nebo zákazníků, kteří raději zaplatí než aby měli starosti s obranou.
V případě uplatňování nároků z takového důvodu vyhledejte právní pomoc, která vám pomůže celou věc úspěšně vyřešit.
Tento závěr vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, který do své rozhodovací praxe dlouhodobě promítá i ČTÚ.
Nález zdůrazňuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl podnikatel ujednání, kterou jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě).
