Pojišťovny odůvodňují svůj postup argumentací, podle níž by se poškozený zaplacením plných nákladů na nové díly obohatil, neboť bourané díly byly starší, a tudíž méně hodnotné. Vedoucí právní poradny dTestu Lukáš Zelený však takový postup odmítá: „Pojišťovny nepostupují správně, neboť jednají v rozporu s nálezem Ústavního soudu, podle kterého ke zhodnocení vozidla nedojde, neboť hodnota bouraného vozidla je vždy nižší než hodnota vozidla nebouraného, a účelně vynaložené náklady (byť i na nové díly) na tom nic nezmění.“
Uvedený postup se pojišťovnám stále vyplatí, jelikož na soudy se doposud obrátilo pouze několik tisíc nespokojených spotřebitelů. Přesto, že mnozí z nich byli v soudním sporu úspěšní, jejich počet zdaleka nedosahuje počtu spotřebitelů, kterým bylo pojistné plnění z povinného ručení neoprávněně zkráceno. V České republice se stane průměrně 1000 pojistných událostí z povinného ručení denně. Tuzemské pojišťovny na povinném ručení vyberou ročně více než 20 miliard korun. Na pojistném plnění vyplatí přibližně jen 50 %, zatímco v sousedním Německu vyplatí přibližně 98 %.
„Spotřebitelům, kteří jsou v situaci poškozeného, a nesouhlasí s výší vyplacené částky, doporučujeme nenechat si postup pojišťovny líbit. Vzorový dopis pro vyslovení nesouhlasu s kalkulací náhrady škody je k dispozici na www.dtest.cz/amortizace,“ říká Lukáš Zelený a závěrem upozorňuje: „Vždy je ovšem třeba posuzovat účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu. Zjevně nepřiměřené náklady by přiznány být neměly.“
