Nová úprava totiž umožnila aby mohl exekutor vykonat exekuci i na majetku ve společném jmění manželů, kde jeden z manželů je dlužník. Exekutor tak mohl obstavit účet druhého manžela, nebo zablokovat jeho účet. Tím se dostal druhý z manželů do často neřešitelné situace. Manžel mohl být takto postižen i v případě, kdy o dluzích manžela vůbec nevěděl, neboť tyto dluhy vznikly ještě před uzavřením manželství a tedy nový manžel neměl s těmito dluhy ani teoreticky nic společného.
Na této úpravě se samozřejmě prosadil vliv věřitelů a exekutorů, kterým se výrazně zjednodušila a zrychlila práce. I jejich argumenty se zdály logické. Dlužníci často ukrývají svůj majetek a to nejčastěji v rámci nejužší rodiny, například u manželky či manžela. Je třeba abychom se k tomuto majetku dostali.
Právě exekuce má však více než kterákoliv jiná věc dvojí pohled. Jeden jen pohled věřitele a jeden pohled dlužníka, nebo dokonce osoby, která s dluhem nemá vůbec nic společného. Takováto, dá se říci drastická pravidla pak postihovala nikoliv dlužníka jako takového, ale opět nějakou třetí osobu. Musíme si uvědomit, že manželé spolu ne vždy žijí a ne vždy spolu vedou společnou domácnost. Stejně tak ne každý manžel je informován o závazcích druhého manžela z předchozího života. Často o svých dluzích neví ani sami dlužníci, natož jejich manželé.
Neustálé riziko, kdy nevíte jako manžel, kdy vás napadne exekuce pro dluhy vašeho manžela o nichž přitom nemůžete objektivně vůbec nic vědět, pokud vám to on sám nesdělí, je pro mnoho lidí velká psychická zátěž. Je otázka, zda je život ve společnosti a rodině jen o těch penězích, nebo je to také o jiných hodnotách.
Samozřejmě nikdo neříká, že dlužníci nemají své dluhy platit. Naopak. Ať je skutečně vůči dlužníkům vyvíjen mnohem silnější tlak na to, aby zaplatili. Nicméně odmítáme, aby v případě, kdy nejsme schopni dlužníky dostatečně „zmáčknout“, prosazovali práva věřitelů na úkor třetích osob, které se ničím neprovinily, dluh nezpůsobily a nemají s ním v podstatě vůbec nic společného.
Jak chceme zvyšovat hodnotu manželství, jeho posvátnost, když ho na druhou stranu jako institut devalvujeme na pouhé ekonomické společenství, kde se může kterýkoliv bezúhonný manžel stát kdykoliv předmětem exekuce pro dluhy manžela o kterých nic nevěděl. Nejde přitom jen o nutnost tyto dluhy splácet, ale exekuce, která se velmi rychle roznese po vsi či městě je i závažným morálním prohřeškem ve společnosti, kde tímto pokleskem odsoudíme zcela nevinného člověka.
Zastáváme názor, že život a společnost není jen věcí peněz. Otázka peněz nemůže být nadřazována nad morální principy, skutečné zavinění a dobrou pověst lidí. Pokud si na misku vah postavíme – nástroj na lepší vymahatelnost dluhů i proti nevinnému manželovi, nebo ochranu rodiny a dětí, stejně jako ochranu instituce a dobré pověsti manželství jako takového, tak je jasné, jaké právo a jaká hodnota by měla mít přednost.
