Čtěte 1. část
Čtěte 2. část
Čtěte 3. část
V minulém příspěvku jsem popsal roli mého tehdejšího osobního bankéře, Ing. Radovana Krále, při „obchodování“ bývalé Živnobanky, a.s., s předmětným cenným papírem, včetně jeho nepravdivé svědecké výpovědi před soudem a částečného doznání jako obviněného v trestním řízení.
V tomto díle se chci věnovat roli banky, tedy co všechno použila UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen UCB) k hájení svých zájmů v civilním řízení před soudem, bez ohledu na zákonnou povinnost obchodníka s cennými papíry poskytovat investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků.
Pro případ, kdy se nelze vyhnout střetu zájmů, pak platí (podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění platném ke dni uzavření komisionářské smlouvy), že obchodník s cennými papíry je povinen dát přednost zájmům zákazníka před zájmy vlastními.
V soudním řízení se nejprve UCB (právní nástupce bývalé Živnobanky, a.s.) snažila znevážit žalobu, kterou jsem proti ní podal, poukazem na její účelovost, neboť byla podána teprve po úpadku emitenta i ručitele emise.
Již tento vývod je zavádějící, neboť žalobu na určení vlastnictví cenného papíru jsem podal poté, když jsem nabyl jistotu, že emitentem cenného papíru je jiný subjekt [Lehman Brothers Treasury CO BV Amsterdam], než který jím měl být podle informací osobního bankéře a propagačního prospektu [Anthracite Investments (Cayman), Ltd., a Cayman SPV]. Důvodem pro podání žaloby byly postupně najevo vycházející vady v činnosti banky jako obchodníka s cennými papíry, nikoliv krach Lehman Brothers.
Dalším důkazem o účelovosti podané žaloby mělo být tvrzení, že jsem byl bankou pravidelně informován o cenných papírech, zapsaných na mém účtu, což banka dokládala Potvrzením obchodu s cennými papíry ze dne 19. května 2006 (odkaz č. 1) a Odpočtem k obchodu s cennými papíry ze dne 24. května 2006 (odkaz č. 2).
O existenci těchto listin jsem se dověděl teprve v řízení před soudem, neboť mi nebyly nikdy doručeny, a přesto je banka neváhala využít ve svůj prospěch. Obsah těchto listin navíc neodpovídá skutečnému běhu událostí. Na Potvrzení obchodu s cennými papíry je uvedeno datum 19. května 2006. Privátní bankéř, Ing. Král, odcházel z mé kanceláře kolem 19,00 hod. a do banky se po pracovní době (byl pátek) již nevracel. Podepsanou komisionářskou smlouvu a další listiny mohl tedy předat v bance nejdříve v pondělí 22. května 2006. Dne 19. května 2006 proto tato listina objektivně nemohla být vyhotovena. Kdy byla listina skutečně vyhotovena, se mi zjistit nepodařilo, neboť soudy o objasnění této skutečnosti neměly zájem. Zda tedy listina byla vyhotovena někdy po 19. květnu 2006 a antedatována, nebo byla vytvořena až pro účely řízení před soudem, je otázka, která zůstává dosud otevřenou.
Druhé alternativě nasvědčuje skutečnost, že tato listina nebyla doručena ani minimálně jedné další fyzické osobě, na jejímž účtu zahraničních cenných papírů jsou evidovány cenné papíry totožné emise. Tato listina má současně potvrzovat obchod, který se uskutečnil 19. května 2006. Tohoto dne se však žádný obchod neuskutečnil a ani uskutečnit nemohl, neboť cenné papíry vznikly teprve dodatečně. Pokud jde o Odpočet k obchodu s cennými papíry, i ohledně této listiny existuje celá řada nejasností. Tyto nejasnosti mají nepochybně původ ve snaze UCB dodat věrohodnosti příběhu o průběhu obchodu, který si pro řízení před soudem účelově připravila. Při předkládání účelově vybraných dokladů, se však do připravené konstrukce „vloudila chybička“.
Podle komisionářské smlouvy se banka jako komisionář zavázala, že pro mě jako komitenta svým jménem a na můj účet zařídí nákup zahraničních cenných papírů. Ve skutečnosti mi však zamýšlela „prodat“ vlastní cenné papíry, které ještě před mým podpisem na komisionářské smlouvě sama upsala a zaplatila. Ani to mi však osobní bankéř neřekl.
Jde o papíry v elektronické podobě, které mohly vzniknout teprve zápisem do evidence zahraničního centrálního depozitáře, tedy zaknihováním. Zápis do centrálního depozitáře byl (podle údaje banky) proveden dnem 31. května 2006 – odkaz č. 3.
Ačkoliv tedy cenné papíry neexistovaly, banka je přesto dne 23. května 2006 zapsala na můj účet zahraničních cenných papírů. Dne 24. května 2006 si dokonce tyto neexistující cenné papíry „zaplatila“ tím, že „strhla“ z mého korunového účtu jejich nominální hodnotu.
Popsaným způsobem tak banka získala mé reálné korunové prostředky, aniž mi za ně poskytla jakoukoliv reálnou protihodnotu. Stejně banka postupovala jistě i u ostatních „investorů“, čímž získala náhradu za vlastní cenné papíry, které sama 19. května 2006 svým jménem a ve svůj prospěch upsala a zaplatila. Když tyto nesrovnalosti vyšly najevo, banka se snažila tvrdit, že cenné papíry byly v centrálním depozitáři evidovány nikoliv od 31. května 2006, ale ke dni 31. května 2006 – zřejmě je tedy u banky možné úplně všechno, hlavně když to splní svůj účel.
Ve výčtu pochybení banky jako obchodníka s cennými papíry by bylo možno dále pokračovat, domnívám se však, že i uvedení jen těchto několika příkladů lze považovat za dostačující, aby si každý mohl o postupech UCB udělat svůj vlastní názor.
Korunu své obhajobě pak nasadila UCB tvrzením o pravdivosti výpovědi svědka Ing. Krále (ohledně níž bylo prokázáno, že je nepravdivá) a zdůrazňováním, že jsem zkušený investor, a proto jsem si měl postup bývalé Živnobanky, a.s., zkontrolovat a případné vady reklamovat, což jsem neučinil.
Při této „argumentaci“ však již žalovaná UCB „opomenula“ uvést, že pokud jsem v minulosti nějaké cenné papíry od bývalé Živnobanky, a.s., koupil, vždy se jednalo o dluhopisy již existující, se známými parametry a obchodované, zatímco u předmětného cenného papíru jde o finanční derivát neobchodovaný na regulovaném trhu, který teprve v budoucnu měl vzniknout, navíc s parametry, které jsem v Investičním dotazníku výslovně odmítl. I kdybych se před podpisem komisionářské smlouvy šel poradit s odborníky pro oblast finančního trhu, nebylo by možno zjistit nic o identitě cenného papíru, který banka v budoucnu zamýšlí zapsat na můj účet, ani odhalit nepravdivost informací, které mi poskytl privátní bankéř.
Ani následná kontrola a reklamace nebyla možná. Nejen proto, že žádná z obou výše uvedených listin mi nebyla doručena, ale i z dalších důvodů, které uvedu v následujícím příspěvku. Již zcela závěrem chci připojit jednu poznámku. V reakci na 3. část této kauzy jeden z čtenářů napsal: … smutné, ale závěr mě dostal. Žalujte ještě prezidenta za vadné jmenování guvernéra ČNB! …
Základním principem demokratického právního státu je úcta k právům a svobodám člověka a občana. Podle Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Za výkon státní moci je nutno považovat i výkon dohledu České národní banky nad finančním trhem. Pokud Česká národní banka své dohledové povinnosti řádně nesplnila a snažila se poskytnout UCB ochranu i tam, kde jí ze zákona nenáleží, je tu jistě dáno podezření ze spáchání trestného činu. Této problematice se budu později rovněž věnovat.
odkaz č. 1
odkaz č. 2
odkaz č. 3
