.
Seriál mých příspěvků se postupně blíží ke konci. Zbývá ještě napsat o dohledu centrální banky a o vyřizování trestních oznámení, a provést celkové zhodnocení případu.
V tomto článku se pokusím čtenářům přiblížit několik vlastních zkušeností s výkonem dohledu nad činností UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen UCB) jako obchodníka s cennými papíry (v dalším textu se přidržím též zkráceného termínu dohled).
Výkon dohledu je jednou ze základních funkcí centrální banky – v České republice České národní banky (dále jen ČNB). Pro účely tohoto článku jsou významné povinnosti ČNB v oblasti dohledu nad kapitálovým trhem (zahrnujícím i dohled nad obchodníky s cennými papíry) a bankovního dohledu (obchodník s cennými papíry je bankou), dále pak dohledu nad ochranou spotřebitele.
Pokud jde o dohled nad kapitálovým trhem, ČNB na svých internetových stránkách uvádí:
Při výkonu dohledu nad kapitálovým trhem podle zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu ČNB posiluje důvěru investorů a emitentů investičních nástrojů v kapitálový trh zejména tím, že přispívá k ochraně investorů a rozvoji kapitálového trhu a podporuje osvětu v této oblasti. … Dohled nemůže sám o sobě zabránit uzavření ztrátových obchodů, porušení pravidel transparence či jednání se zákazníky, je však povinen při zjištění nedostatků zasáhnout svými nástroji, kterými může být i odnětí povolení k činnosti nebo zavedení nucené správy. Smyslem uvedených veřejnoprávních opatření je ochrana finančního trhu jako celku a omezení možnosti výskytu obdobného protiprávního jednání v budoucnosti.
Dále: ČNB přijímá organizační opatření zajišťující nezávislost dohledu na jiných činnostech ČNB, které by mohly být ve střetu zájmu s úkoly dohledu.
K bankovnímu dohledu ČNB na svých internetových stránkách uvádí:
Práva a povinnosti vymezuje zákon o ČNB a zákon o bankách. Podle těchto zákonů bankovní dohled resp. ČNB mimo jiné:
– vydává opatření a vyhlášky definující pravidla obezřetného podnikání bank,
– monitoruje činnost bank, poboček zahraničních bank,
– provádí dohlídky (kontroly) v bankách, včetně poboček zahraničních bank,
– ukládá opatření k nápravě a sankce za zjištěné nedostatky v činnosti bank,
– rozhoduje o zavedení nucené správy a odnětí bankovní licence.
Úloha ČNB při dohledu nad ochranou spotřebitele spočívá (opět podle jejích internetových stránek) v dohledu nad dodržováním zákonných povinností a jejich vynucování formou nápravných a sankčních opatření.
Dohled vykonávaný v této oblasti spočívá zejména v dodržování zákazu používání nekalých obchodních praktik [Obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil; taková praktika je zakázána. Nekalé jsou zejména klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky.].
V rámci dohledu nad ochranou spotřebitele má ČNB u subjektů podnikajících na finančním trhu za povinnost:
– přijímat a prošetřovat podání spotřebitelů a jejich sdružení,
– dohlížet nad dodržováním povinností stanovených zákony,
– zabránit bezprostřednímu ohrožení majetku spotřebitele …,
– ukládat opatření k nápravě a sankce.
Další povinnosti v oblasti dohledu a ochrany spotřebitele stanoví evropské právo [např. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů (MiFiD) – odkaz č. 1]. Dále jen pro obecnou ilustraci:
Příslušné orgány by neměly povolit nebo zachovat povolení úvěrové instituci, mohou-li jim úzká propojení mezi úvěrovou institucí a jinými fyzickými nebo právnickými osobami bránit účinně vykonávat jejich dohlížecí funkce (bod 11 preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu).
Aniž jsou dotčeny postupy pro odnětí povolení a předpisy trestního práva, stanoví členské státy, že jejich příslušné orgány mohou při porušení právních nebo správních předpisů v oblasti dohledu a výkonu činnosti přijmout opatření nebo uplatnit sankce vůči úvěrovým institucím nebo osobám odpovědným za jejich řízení s cílem především ukončit zjištěné protiprávní jednání nebo jeho příčiny (článek 54 téže Směrnice).
Po tomto stručném úvodu můžeme nyní nahlédnout, kterak se svých povinností při výkonu dohledu zhostila ČNB v případě podnětů a stížností, které jsem podal proti UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen UCB) z důvodu rozsáhlého porušení povinností obchodníka s cennými papíry.
První podnět ve věci jsem podal již dne 11. listopadu 2008. Při tehdejší absenci jakýchkoliv informací se týkal jen porušení povinností UCB při správě finančního nástroje z důvodu hrozícího úpadku banky Lehman Brothers.
Podnět nebyl shledán důvodným, neboť za podstatnou změnu ve vztahu k rizikům spojeným s investičním nástrojem není možné považovat informace v tisku či jiných médiích, spekulujících o možném zhoršení ekonomické situace emitenta.
To je komické, či spíše tragikomické – zvláště s ohledem na slova Radka Urbana, o čemž jsem psal ve 2. části.
Na podnět, v němž jsem doložil, že bývalá Živnobanka, a.s., zapsala na můj účet zahraničních cenných papírů (dále jen CP) jiné CP, než které mi deklaroval osobní bankéř, Ing. Král [namísto CP emitenta Anthracite Investments (Cayman), Ltd., a Cayman SPV, šlo o CP emitované Lehman Brothers Treasury CO BV], mi ČNB sdělila, že z vyjádření UCB vyplývá, že jsem byl o investici do dluhopisů emitenta Lehman Brothers informován několikrát … propagační prospekt nebyl distribuován jako nabídka, ale byl použit v souvislosti s výkladem o podstatě dluhopisu.
To je nepravdivé – ke „změně“ parametrů CP včetně emitenta mohlo dojít nejdříve 5. května 2006 (navíc k tomu nezpůsobilou listinou Term Sheet), proto jsem nemohl být o CP poctivě informován v období ledna až dubna 2006, kterak UCB tvrdí (a za své zvala i ČNB); nepravdivé informace o CP mi osobní bankéř podával ještě bezprostředně před podpisem komisionářské smlouvy 19. května 2006.
Když jsem doložil četnými prohlášeními, že na počátku tohoto jednání mi osobní bankéř předal zmíněný prospekt a tvrdil, že CP v něm popsaný bude předmětem „obchodu“, a rovněž skutečnost, že nepravdivé informace ohledně emitenta CP byly dány jiným bankéřem i dalšímu „investorovi“, dověděl jsem se od ČNB, že změnou osoby emitenta se riziko investičního nástroje nezměnilo, … a že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že jsem nebyl informován o podstatných náležitostech CP.
To je zcela účelové
– tehdejší můj osobní bankéř mi o CP, prostě a jednoduše řečeno, lhal. ČNB se přesto rozhodla tuto skutečnost trvale nevidět a nepřijmout žádná opatření ani poté, kdy Ing. Král podání nepravdivých informací doznal jako obviněný v trestním řízení. Tím ČNB poskytla zcela protiprávně ochranu obchodníkovi s cennými papíry, ačkoliv sama na svých internetových stránkách píše, že obchodní praktika je klamavá a tím pádem zakázaná, pokud je při ní užit nepravdivý údaj;
– změnu v osobě emitenta a dalších parametrů CP, o níž nebyl zákazník informován, pak nelze bagatelizovat vývodem, že se tím riziko CP nezměnilo (rozhodující pro uzavření každého obchodu je pravdivá informace); ostatně riziko „nového“ CP se zvýšilo již nižší mírou jeho zajištění oproti CP Ing. Králem deklarovanému.
Posudky znaleckého ústavu, jimiž jsem důvodnost a správnost svých zjištění o rozsáhlém porušení povinností obchodníka s cennými papíry doložil, ČNB odmítla jako věcně nesprávné.
Takový postup ČNB, která má při vyřizování podnětů k zahájení správního řízení z moci úřední postavení správního orgánu, je nepřípustný. Žádný správní orgán totiž nemůže hodnotit důkazy mimo rámec správního řízení.
Obdobně postupovala ČNB i ohledně podnětů, v nichž jsem upozorňoval na další, postupně najevo vycházející pochybení obchodníka s cennými papíry (o tom jsem psal v předchozích částech). ČNB dokonce neváhala odkazovat opakovaně ani na svá předchozí účelová stanoviska, která byla na základě nových poznatků vyvrácena.
Současně ČNB zvolila metodu vyhnout se těm částem mých podnětů, které její úředníci nedokázali (nepochybně pro nedostatek jakýchkoliv argumentů) odmítnout či zpochybnit, což se týká i závěrů posudků znaleckého ústavu. Zřetelná je rovněž (obsahová i formulační) totožnost stanovisek ČNB s vývody, které UCB uplatňovala v řízení před soudem.
Za kuriózní je pak třeba považovat, že mé podněty vyřizoval převážně samostatný odbor komunikace (jehož postup přezkoumával odbor vnitřního auditu), příp. sekce kancelář, tedy útvary ČNB zjevně odborně nezpůsobilé k posouzení důvodnosti podnětů, které se týkají kapitálového trhu. Další kuriozitou je, že v jistém okamžiku ČNB přestala dokonce své dopisy podepisovat (odkaz č. 2).
Za připomenutí dále stojí, že v dopise ze dne 20. září 2012 sekce kancelář ČNB připustila, že vlastnosti dluhopisu skutečně nejsou v souladu s předmětem obchodu vymezeným v ustanovení § 3 odst. 1 rámcové komisionářské smlouvy …, když dluhopis nesplňuje podmínku obchodování na regulovaném trhu. Jedním dechem však autor dopisu dodává, že nesplnění výše uvedené podmínky zakládalo právo (možnost) obchodníka odmítnout můj pokyn k nákupu …, nikoli povinnost takový pokyn odmítnout a zákaz takový obchod obstarat.
Takový vývod je za hranicí aplikace práva v demokratickém právním státě, a snad i za hranicí zdravého rozumu – Pokyn k nákupu CP (stejně jako ostatní listiny) vyhotovila sama banka jako obchodník s cennými papíry; bylo proto její povinností, aby Pokyn byl v souladu s komisionářskou smlouvou. Další porušení povinností obchodníka spočívá v tom, že namísto dluhopisu učinila předmětem „obchodu“ finanční derivát, navíc s parametry, které jsem výslovně v Investičním dotazníku odmítl.
Důsledkem porušení těchto povinností je absolutní neplatnost Pokynu k nákupu, což ČNB přehlíží, zaštiťujíc se rozhodnutím soudů. Marně si zatím kladu otázku, jak by ČNB postupovala, kdyby rozhodnutí soudů byla zrušena.
Nakonec jsem se od ČNB dověděl, že odpovědnost obchodníka s cennými papíry zanikla uplynutím prekluzívní lhůty.
Takový výklad práva je opět účelový – tvrzený zánik práva na uložení opatření k nápravě nebo sankce uplynutím doby nejenže zavinila svou nečinností výlučně ČNB, ale především její úředníci nevzali v úvahu, že na odnětí povolení k činnosti (licence) obchodníka s cennými papíry nelze aplikovat pětiletou lhůtu uvedenou v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, neboť odnětí licence je upraveno v jiném právním předpise, který žádné lhůty nestanoví.
.
.
Naposledy jsem podal návrh na zahájení správního řízení proti UCB proto, že odmítla (v rozporu se svými povinnostmi obchodníka s cennými papíry) zaujmout jednoznačné stanovisko k otázce, zda ve smluvně sjednané lhůtě vykoupí předmětné cenné papíry za nominální hodnotu. Tento podnět dosud ČNB nevyřídila.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ČNB své povinnosti při výkonu bankovního dohledu hrubým způsobem porušila. Není proto divu, že jsem podal trestní oznámení na guvernéra ČNB Ing. Miroslava Singera a jemu podřízené úředníky, kteří podněty vyřizovali (o tom příště).
Nečinnost ČNB při výkonu dohledu umožnila UCB dosáhnout toho, že žaloba, kterou jsem proti ní podal, byla samosoudkyní Městského soudu v Praze protiprávně zamítnuta. Ve spojení s vadným rozhodnutím odvolacího soudu mi vznikla škoda minimálně v rozsahu nominální hodnoty předmětného cenného papíru.
Vadná rozhodnutí soudů (navíc rozporná s právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve věci 1 Afs 67/2012) mají původ ve vadném výkonu, resp. „nevýkonu“ dohledu. Na takové případy pamatuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
V příští, předposlední části napíšu o stavu vyřizování podaných trestních oznámení.
Odkaz č. 1
Článek 19 Směrnice MiFiD
Pravidla chování při poskytování investičních služeb klientům
1. Členské státy vyžadují, aby investiční podnik při poskytování investičních služeb nebo případných doplňkových služeb klientům jednal čestně, spravedlivě a profesionálně v souladu s nejlepšími zájmy svých klientů, a zejména dodržoval zásady stanovené v odstavcích 2 až 8.
2. Veškeré informace, včetně propagačních sdělení, určené investičním podnikem pro klienty nebo potenciální klienty, musí být korektní, jasné a neklamavé. Propagační sdělení musí být možné jako taková jasně určit.
3. Klientům nebo potenciálním klientům se poskytují srozumitelné informace o
– investičním podniku a jeho službách;
– finančních nástrojích a navrhovaných investičních strategiích, jejichž součástí by měly být vhodné pokyny a upozornění týkající se rizik spojených s investicemi do těchto nástrojů nebo určitých investičních strategií;
– systémech provádění a
– nákladech a souvisejících poplatcích,
aby byli přiměřeně schopni pochopit povahu a rizika investiční služby i nabízeného určitého typu finančního nástroje, a následně učinit informované investiční rozhodnutí. Tyto informace lze poskytovat ve standardizované formě.
4. Při poskytování investičního poradenství nebo správě portfolia získá investiční podnik nezbytné informace o znalostech a zkušenostech klienta nebo potenciálního klienta v oblasti investic, pokud jde o specifický druh produktu nebo služby, o jeho finanční situaci a o jeho investičních cílech, aby tak mohl klientovi nebo potenciálnímu klientovi doporučit investiční službu a finanční nástroje, které jsou pro něj vhodné.
5. Členské státy zajistí, aby investiční podniky při poskytování investičních služeb jiných než služeb uvedených v odstavci 4 požádaly klienta nebo potenciálního klienta o poskytnutí informací o jeho znalostech a zkušenostech v oblasti investic v souvislosti s určitým nabízeným nebo požadovaným produktem nebo službou, aby tak mohly posoudit, zda jsou navrhovaná investiční služba nebo navrhovaný investiční produkt pro klienta vhodné.
Pokud se investiční podnik na základě informací získaných podle předchozího pododstavce domnívá, že produkt nebo služba nejsou pro klienta nebo potenciálního klienta vhodné, upozorní jej. Toto upozornění lze poskytnout ve standardizované formě.
Pokud se klient nebo potenciální klient rozhodne informace uvedené v prvním pododstavci neposkytnout nebo pokud o svých znalostech a zkušenostech poskytne nedostatečné informace, upozorní investiční podnik klienta nebo potenciálního klienta, že toto rozhodnutí investičnímu podniku neumožní určit, zda jsou pro něj navrhovaný produkt nebo navrhovaná služba vhodné. Toto upozornění lze poskytnout ve standardizované formě.
6. Členské státy povolí investičním podnikům, aby při poskytování investičních služeb, které spočívají v provádění nebo přijímání a předávání příkazů klientů spolu s doplňkovými službami nebo bez nich, poskytovaly tyto investiční služby svým klientům, aniž by musely získat informace nebo provést rozhodnutí uvedené v odstavci 5, jsou-li splněny tyto podmínky:
– výše uvedené služby se týkají akcií přijatých k obchodování na regulovaném trhu nebo na rovnocenném trhu třetí země, nástrojů peněžního trhu, dluhopisů nebo jiných forem dluhových cenných papírů (kromě dluhopisů nebo cenných papírů zahrnujících derivátový nástroj), SKIPCP a jiných nekomplexních finančních nástrojů. Trh třetí země se považuje za rovnocenný regulovanému trhu, pokud splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě III. Komise zveřejní seznam trhů, které jsou považovány za rovnocenné. Tento seznam se pravidelně aktualizuje;
– služba je poskytována z podnětu klienta nebo potenciálního klienta;
– klient nebo potenciální klient byl jasně informován o tom, že při poskytování této služby nemusí investiční podnik posuzovat vhodnost poskytovaného nebo nabízeného nástroje nebo poskytované nebo nabízené služby, a že proto klient nebo potenciální klient nepožívá odpovídající ochrany podle pravidel chování; toto upozornění lze poskytnout ve standardizované formě;
– investiční podnik splní své povinnosti podle článku 18.
7. Investiční podnik vytvoří záznamy, jejichž součástí jsou dokument nebo dokumenty sjednané mezi podnikem a klientem stanovující práva a povinnosti stran a další podmínky, za kterých podnik poskytuje služby klientovi. Práva a povinnosti smluvních stran lze začlenit odkazem na jiné dokumenty nebo právní texty.
8. Klient musí od investičního podniku získat přiměřené zprávy o službách, které podnik svým klientům poskytuje. Tyto zprávy zahrnují podle potřeby náklady spojené s transakcemi a službami prováděnými jménem klienta.
9. Pokud je investiční služba nabízena jako součást finančního produktu, který již podléhá jiným právním předpisům Společenství nebo společným evropským normám vztahujícím se na úvěrové instituce a spotřebitelské úvěry v souvislosti s hodnocením rizik klientů nebo požadavky na informace, nevztahují se na tuto službu další povinnosti podle tohoto článku.
10. K zajištění nutné ochrany investorů a jednotného uplatňování odstavců 1 až 8 přijme Komise postupem podle čl. 64 odst. 2 prováděcí opatření zaručující, že investiční podniky budou při poskytování investičních nebo doplňkových služeb svým klientům jednat v souladu se zásadami stanovenými v uvedených odstavcích. Tato prováděcí opatření přihlédnou k
a) povaze služby nebo služeb, které jsou klientovi nebo potenciálnímu klientovi nabízeny nebo poskytovány, s přihlédnutím ke druhu, předmětu, objemu a četnosti transakcí;
b) povaze nabízených nebo zvažovaných finančních nástrojů;
c) neprofesionální nebo profesionální povaze klienta nebo potenciálního klienta.
