Je jen zvláštní, že na této oblasti dosud nedochází ke sjednocování praxe i pravidel v rámci EU, která jinak reguluje mnoho méně závažnějších a nepodstatnějších věcí. Pokud může EU regulovat pravidla telefonování s mobilními operátory, roaming, podporu investic a další věci, proč nereguluje i bankovní poplatky tak, aby pravidla pro ceny bankovních služeb ve formě poplatků byla stejná na celém území EU.
Zvlášť vhodné by to bylo právě v segmentu, ve kterém probíhají stále právní boje v rámci mnoha členských zemí EU, které jsou následně velmi rozdílně rozhodovány. Jak je možné, že v Německu, které má podobný právní základ jako Česká republika jsou banky za vedení účtu označeny za protiprávní, zatímco v České republice jsou v pořádku? Jedná se přitom o podnikání v rámci celé EU. Matky tuzemských bank přitom z velké většiny pocházejí právě ze zemí EU a je paradoxní, že zatímco v domovské zemi vlastníka naší banky se považují poplatky za vedení úvěrového účtu za protiprávní, v České republice je tomu naopak.
Dá se navíc říci ze na problému a jeho vzniku se podílely i banky samotné. Nedostatek komunikace vůči klientům, absence řádného vysvětlení, proč za velmi jednoduchou a nenákladnou službu je často účtováno více než za vedení běžného účtu s mnoha službami a širokou aktivitou, vedlo k tomu, že se klienti dožadovali vysvětlení po dalších autoritách.
Tuto skutečnost potvrzuje i Petr Kučera, vedoucí redaktor sekce finance na zpravodajském portálu Aktuálně.cz, který vysvětluje: „Spor o bankovní poplatky za vedení či správu úvěrového účtu sice nebyl jasným soubojem „dobra a zla“, ukázal ale mimo jiné, že banky nedokázaly lidem ani za rok a půl vysvětlit, za co vlastně poplatky účtují. U hypotéky chtějí 150 korun za měsíc – tedy více než u běžného účtu, který přitom nabízí konkrétní, praktické a klienty skutečně využívané služby. Zůstalo u obecných frází jako „poradenství“ (kolik lidí a jak často si chodí pro „radu“ v průběhu splácení hypotéky?) nebo „výdaje banky za provoz a vývoj počítačového systému“ (proč jsou vyšší u „neměnné“ hypotéky s jedinou pravidelnou příchozí platbou na „technicko-provozní“ účet než u běžného účtu s řadou služeb?).“
Je zřejmé, že spor o poplatky neskončí dříve, než budou tyto poplatky klientům ze strany bank či někoho jiného řádně vysvětleny a odůvodněny. Jasno do věci zatím nevnesly ani nejrůznější rozsudky, včetně nálezu Ústavního soudu, který na otázky klientů zcela jasně neodpověděl.
Další zajímavé komentáře serveru Bankovní poplatky naleznete ZDE!
