Je zajímavé, že to pro co se vžil název bankovní socialismus, nefungovalo právě v tzv. reálném socialismu, tedy v době před rokem 1989. V tehdejších dobách zde v podstatě bankovní trh nijak nefungoval. Tvz. bankovní služby nabízelo několik plně státních bank v čele se Spořitelnou a banky fungovaly spíše jako úložiště finančních prostředků obyvatelstva než místo pro poskytování bankovních služeb.
Co nebylo možné před listopadem 1989, to bylo možné v letech následujících. Začal se rozvíjet bankovní trh, ale ty vlastnické struktury a vliv státu v bankách se ne a ne reformovat. Banky se tak staly nástrojem transformace a tím počíná i náš pověstný bankovní socialismus. Banky ve vlastnictví a pod vlivem státu začaly financovat nové podnikatele, nové podnikatelské projekty, kterých bylo nepočítaně. Bankovní úvěr se stal hlavním zdrojem financování privatizačních projektů a nových podnikatelů.
Je to do velké míry i logické. Málokdo si mohl v podmínkách socialismu našetřit miliony či statisíce korun pro možný rozjezd podnikání a tak zdroje z bank představovaly nejen potřebný, ale v podstatě i nutný zdroj kapitálu.
Účel byl tedy jasný. Podmínky za nichž se měly úvěry poskytovat už tak jasné nebyly a tak se s množstvím odpovědných podnikatelů a úspěšných projektů, které zvládly půjčky řádně vrátit, svezlo i množství dobrodruhů či přímo podvodníků. Financovaly se také velké projekty socialistických fabrik, které nemohly nebo neměly už na nových trzích vůbec obstát. V těchto projektech skončily desítky miliard korun z půjček od bank.
Pojem bankovní socialismus tak velmi dobře ilustruje neomezený vliv státu a politiků, který v bankách měly. Kontrolní činnosti byly potlačeny a hlavním smyslem bankovního podnikání byla spokojenost vlastníka či jeho úředníků, tedy státu. Zdraví a stabilita bank tak byly obětovány pro úspěšný rozjezd transformace a ekonomiky státu. I když rozjezd ekonomiky je nutné brát s rezervou. Rok 1997 ukončil naděje na naše ekonomické prvenství a neomylnost naší transformace. Tento rok znamenal skutečný přelom ekonomicky politiky, kdy začal bankovní socialismus ustupovat do pozadí. V následujících letech už došlo k drahému očištění a privatizaci bank, které se nyní až na výjimky nacházejí v rukách zahraničních vlastníků.
Bankovní socialismus je tak synonymem pro úpadkové období našeho bankovnictví a jeho krizi, pro neomezený vliv politiků na hospodaření a vedení bank a na velkou míru klientelismu v tehdejším bankovnictví.





