Banky za loňský rok vytvořily celkový zisk ve výši 63,5 miliardy korun. Nejvyšší zisk přitom vytvořila Česká spořitelna následovaná dalšími velkými bankami. Zisk v roce 2014 byl tak o 2,5 miliardy korun vyšší než rok předtím. Zajímavé na tom je, že zisk se zvýšil i přesto, že bankám klesly příjmy z poplatků a provizí. Tyto příjmy se snížily o výrazných 900 milionů korun. Banky tak dovedly zvyšovat ziskovost i přesto, že příjmy z poplatků klesaly.
Touto skutečností se narušuje dosavadní představy o tom, že banky bez poplatků jsou na tom hůře než banky, které poplatky uplatňují. Objevuje se dokonce názor, že banky bez poplatků jsou nutně určeny ke krachu. Tento názor ve svém článku zastává mimo jiné i Česká spořitelna, která po letech mlčení znervozněla a začala aktivně napadat právě nízkonákladové banky. Je však otázka do jaké míry tento pokus byl efektivní, protože od vydání článku o rizikovosti nízkonákladových bank se již nic takového neopakovalo.
Argumentem vyvracejícím letité předsudky je tedy nejen celkový růst zisku bank, ale také růst zisku právě těch bank nízkonákladových. Přestože tyto banky vstupovaly na trh s velkým zpožděním a musely kompletně investovat do své infrastruktury, poboček, aplikací apod. začaly dosahovat zisku ještě dříve, než bylo plánováno. Ziskové jsou tak Fio, mBank či velmi sledovaná Air Bank. A k zisku se blíží i další malé banky. Nelze tak říci nic jiného než „Přátelé, vydělávat se dá i s nízkými nebo žádnými bankovními poplatky“.
Jedna věc je celkový výše bankovních zisků, která je skvělá. Druhá věc je, co se s těmito zisky udělá. A to už je ta horší zpráva. Většinou když z něčeho dosáhneme zisku, řekneme si co s ním provedeme. Co koupíme, do čeho investujeme, jak si zvýšíme životní úroveň.. V případě zisků bankovních už takové radostné plány mít nemůžeme. Banky totiž posílají velkou většinu tohoto v Česku vytvořeného zisku do zahraničí svým matkám. Tyto zisky tak zachraňují hospodaření zahraničních bank v úplně jiných zemích.
Jestli bude nějaká menší část tohoto zisku u nás investována do rozvoje bankovních služeb a inovací, buďme za to málo v současné situaci alespoň rádi. Faktem je, že kdyby se do bankovnictví a jeho rozvoje investovala drtivá většina za rok vytvořeného zisku v ČR, budeme bankovním lídrem střední Evropy. Na to si však musíme ještě počkat.
