Před pár lety Liška lákala klienty na překlenovací úvěr s tím, že si mohou splnit své sny hned, a navíc, mohou úvěr kdykoli splatit. A protože i úrokové sazby (na 5%) tehdy v zásadě byly konkurenční s hypotékami, spousty zákazníků tak přesvědčili. Jenže doby se mění a hypotéční sazby šly výrazně dolů. A protože u překlenovacího úvěru platíte úroky stále z CELÉ částky úvěru, začínal být tento závazek pro mnohé klienty značně nevýhodný. Refinancem na hypotéku mohl ušetřit pěkných pár desítek tisíc. Takže hurá do Lišky a pojďme řešit úvěr, který se kdykoli dá splatit.
Jenže to se Lišákům přestalo líbit. Nikdo nepřichází rád o business, ale pravidla by se měla dodržovat a platit pro všechny strany. Lišáci na to ale jdou jinak – klientům hází klacky pod nohy a spoléhají na to, že to většina z nich vzdá. Původní podmínky si potichu jednostranně změnili a mají pocit, že jim to projde.
Ale klienti by si to neměli nechat líbit – podmínky lze měnit jen po oboustranné dohodě, a jednostranně tedy nejde měnit podmínky zpětně.
Jak to funguje v reálu a detailně? Smluvní vztah je upraven Všeobecnými obchodními podmínkami (VOP), Obecnými úvěrovými podmínkami (OÚP) a také smlouvou o úvěru. Ta by měla být v souladu s OÚP, a ty samozřejmě s VOP. Z pohledu Lišky, co si tam napíšeme, musí klient akceptovat. Nemusí. Podmínky musí totiž být zase v souladu s Občanským zákoníkem, „dobrými mravy“, případně judikaturou soudů, které rozhodují eventuální spory.
Klient, pan Janoušek, uzavřel Smlouvu o překlenovacím úvěru na 2,300,000Kč v roce 2008, kdy byly v platnosti VOP i OÚP z roku 2006. V nich se ukončení překlenovacího úvěru upravovalo jen tím, že musí být ohlášeno písemně, nejméně jeden měsíc dopředu. Zároveň si tam Liška vložila obecnou formulaci, že s ukončením musí souhlasit. Bez nějaké specifikace, za jakých podmínek. Obecně se tedy má za to, že klient musí pouze mít vypořádané k spořitelně své závazky, že nesmí nic dlužit. V OÚP se pak objevila možnost naúčtovat klientovi až 60 dní úroků – de facto tedy spolu s oznámením měsíc dopředu v zásadě tříměsíční výpovědní doba.
Aby to bylo maličko komplikovanější, klient i u překlenovacího úvěru má stavební spoření a tzv. dospořuje. V okamžiku, kdy splní podmínky, překlopí se jeho úvěr do řádného úvěru, naspořené peníze se mohou použít na částečné umoření a splácí se dále, tentokrát už anuitně, ze zbývající dlužné částky. Problém nastává, když doba spoření je kratší než 6 let, tedy doba pro přiznání státní podpory atd. V původních podmínkách z roku 2006 si Liška účtovala pokutu 0,5% z cílové částky, v případě těchto úvěrů, de facto z výše překlenovacího úvěru. To by pro většinu klientů byla snesitelná sankce, mnohonásobně vyvážená úsporou z refinancu. Proto Lišáci šalamounsky zvedli pokutu na 5% – což naopak pro většinu klientů je spoustu peněz. V případě pana Janouška, namísto 11,500Kč celých 115,000Kč. ČMSS tuto změnu provedla jednostranně, klienti jí nikdy neodsouhlasili. A opět, Liška spoléhá, že tato výše sankce klienty odradí, a že svou snahu přejít jinam vzdají.
Neměli by. Liška totiž porušuje hned několik zásad, které už by ve slušné společnosti měly fungovat. Jednak změnu provedla jednostranně a snaží se jí uplatnit retroaktivně, tedy zpětně, i na klienty, kteří smlouvu uzavřeli před touto změnou. Za druhé, v podmínkách má, že sazba pokuty se řídí aktuální sazebníkem. Takto obecně upravená formulace, ale neznamená, že platí ta sazba, která je v sazebníku ve chvíli, kdy to chcete řešit. Naopak, soudy již několikrát rozhodly, že znamená „aktuální v době podpisu smlouvy“. Za třetí výše pokuty odporuje jednak dobrým mravům, jednak je natolik vysoká, že kdyby ji klienty znal při podpisu, významně by ovlivnila jeho rozhodování, zatímco původní byla „přiměřená“. O nepřiměřenosti svědčí i to, že maximální pokuty při srovnatelném spotřebitelském úvěru je stanovena zákonem na 1%, tedy pětkrát méně.
Jaká je tedy rada? Nevzdávejte se, a argumentujte. Pokud vás bude více, snad Liška uzná, že takto se už dnes chovat nemůže, jinak jí postihne podobný osud, jako banky s poplatky za úvěr.
