O vrácení nespotřebovaného kreditu je třeba si požádat

Časy se mění…

Novela zákona o elektronických komunikacích účinná od 1. dubna 2020 řeší mimo jiné jedno z nejčastěji skloňovaných spotřebitelských témat, a to otázku navracení nespotřebovaného kreditu, chce-li uživatel předplacených služeb přejít k jinému poskytovateli.

Před účinností novely nebylo vracení zbylé částky nikterak legislativně upraveno, bylo tedy zcela na jednotlivých poskytovatelích, zda a jakým způsobem umožní navracení nespotřebovaného kreditu. V praxi tak často docházelo k situaci, kdy zákazníkům po ukončení smluvního vztahu nebylo umožněno nadále disponovat se zůstatkem, jenž jim bez náhrady propadl.

Spotřebitelé nenalezli zastání ani u českých soudů. Podle ustálené judikatury byl nespotřebovaný kredit posuzován jako poukázka, která opravňuje zákazníka spotřebovat služby v zakoupeném rozsahu. A pak bylo na jeho uvážení, zda službu využije v plném rozsahu, částečně nebo vůbec. Obdobně není ani v současné době vracena například nespotřebovaná hodnota skipasu či nejrůznějších voucherů.

Jak Český telekomunikační úřad (ČTÚ), tak spotřebitelské organizace se dlouhodobě setkávaly se stížnostmi spotřebitelů, nezřídka seniorů, kterým propadl kredit v řádech tisíců, výjimečně i desetitisíců korun. Změnu zákona lze považovat za velmi výrazné zlepšení oproti stavu před nabytím účinnosti novely.

Vrácení nespotřebovaného kreditu jen na žádost

Spotřebitelé, kteří mění poskytovatele služeb elektronických komunikací, mohou tedy získat zpět nespotřebovaný kredit, avšak k vrácení nedochází automaticky s přenesením telefonního čísla k jinému poskytovateli. Musejí o jeho navrácení požádat opouštěného poskytovatele, a to maximálně do 30 dnů ode dne ukončení smlouvy. O vrácení kreditu může požádat pouze spotřebitel, nikoliv firemní zákazník, a to ani živnostník.

Vrácení nespotřebovaného kreditu může být zpoplatněno, ovšem pouze za předpokladu, že tak bylo ujednáno ve smluvních podmínkách. Pokud jde o výši zmíněného poplatku, zákon o elektronických komunikacích nestanovuje jednotnou částku či nelimituje výši této úhrady, avšak vymezuje podmínku, že daný poplatek musí odpovídat nákladům, které poskytovatelé prokazatelně vynaložili v souvislosti s navrácením nespotřebovaného kreditu.

Není poplatek jako poplatek

Již před přijetím novely zákona o elektronických komunikacích (nejméně od roku 2008) vracely nespotřebovaný kredit společnosti T-Mobile a miniTEL (využívající k poskytování svých služeb sítě společnosti T-Mobile), a to bez toho, že by jim tuto povinnost ukládal zákon. Poplatek za vrácení kreditu byl v případě obou těchto společností za celou dobu stále stejný, a to u T-Mobilu 118,98 korun a miniTELu 50 korun. Tyto společnosti rovněž v souvislosti s novelou zákona o elektronických komunikacích neměnily, pokud se jedná o tuto problematiku, své smluvní podmínky. Nespotřebovaný kredit je vracen všem účastníkům (nikoliv jen spotřebitelům) a vracení kreditu nemusí být spojeno pouze s přenesením telefonního čísla.

Třeba společnosti Sazka a GoMobil v souvislosti s novelou upravily své smluvní podmínky tak, že se nově zavázaly vrátit na žádost zákazníka nespotřebovaný kredit. Za uvedenou službu si nic neúčtují a nespotřebovaný kredit vracejí bezplatně, a to nejen spotřebitelům, ale všem zákazníkům.

Společnosti O2 a Vodafone upravily s účinností k 1. dubnu 2020 své smluvní podmínky obdobně, avšak tuto službu zpoplatnily - O2 částkou 199 korun a Vodafone 149 korun.

Kroky ČTÚ

ČTÚ v druhé polovině května zahájil prověřování, zda výše poplatků účtovaných některými poskytovateli odpovídá zákonné úpravě, nicméně všichni tři největší operátoři - T-Mobile, O2 a Vodafone - po zahájení šetření oznámili, že od účtování poplatku upouštějí. Takový přístup oceňujeme jako nepochybně pozitivní a prospotřebitelsky orientované rozhodnutí.

Ostatně stojí za doplnění, že výše poplatku musí odpovídat nákladům, které operátoři prokazatelně vynaložili v souvislosti s navrácením kreditu. Tedy mělo by se jednat pouze o náklady, které by jim nevznikly, kdyby vrácení kreditu nerealizovali. Což představuje čisté přírůstkové náklady, nikoliv plné historické náklady. Ale to už není potřeba v této chvíli řešit, ani podrobně vysvětlovat.

Autoři:

Lukáš Zelený, člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, odborník na ochranu spotřebitele

Patrik Nacher, poslanec PSP, předseda podvýboru pro ochranu spotřebitele